close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Pravda a lež

9. října 2011 v 22:48 | já |  Moje psaní
Nikdy by mě nenapadlo, jak těžké je říct někomu pravdu.
Od dětství mě rodiče vedli k pravdomluvnosti, což se mi vždycky nedařilo. No, vezměte si třeba školní docházku. Před tabulí se málokdo odváží odpovědět na otázku zda se včera učil, pravdu, když jej profesorka potkala v kavárně v dost pozdní dobu. Jak potom může mluvit před rodiči, když má pro ně k podpisu lejstro, oznamující, že mu hrozí vyhazov ze školy! I takovou situaci musíte trošku obalit výmysly, abyste se pravdě vyhnuli.
Ale nechejme školní léta stranou, máme po maturitě, nastoupili jsme do zaměstnání, kde jsou na nás kladeny enormní požadavky! Občas zalžeme, že je nám nevolno a práci nestihneme, ačkoliv by bylo přirozenější jít ven s pravdou, že činnost neumíme.
Poté, co se vdáme, či oženíme, jsou příležitosti ke lhaní téměř na denním pořádku. Nemám na mysli hned nevěry a jiné vážnější věci. Stačí, abyste rozvařila knedlíky a místo nich udělala brambory. Víte sice, že jste manželovi slíbila knedlík, ale o svém nezdaru raději pomlčíte s vysvětlením, že k této pečeni jsou brambory lepší. Zapomenete vyžehlit manželovu košili, kterou si ráno chtěl vzít na sebe, vymluvíte se jednoduše na pokaženou žehličku. Jak jednoduché, že!
S přibývajícími lety manželství se člověk natolik zdokonalí, že věří i sám sobě.
Až jednou se vám stane, že nemáte východisko a musíte s pravdou ven.
Manželka mého známého byla u nás v nemocnici na jakési vyšetření a při něm se zjistilo, že má vážnou chorobu. Znám ji dlouho a vím, že je ženská, která si jen tak z něčeho hlavu nedělá. Domluvily jsme se, že výsledek si zatím nechá pro sebe.
Čas plynul, nemoc stagnovala, vše se zdálo na dobré cestě. Uplynuly asi dva roky, na nemoc jsem skoro zapomněla. Pak se stalo, že na nějaké akci jsem oba dva potkala. Málem jsem ji nepoznala, byla vyhublá, popelavá, s propadlými tvářemi a ústy pokrytými boláky, ve tváři se zračilo utrpení a bolest. I když se snažila být veselá, moc se jí to nedařilo. Chvíli jsme jen tak lehce povídali, když náhle změnil její muž téma. Otevřeně se mě zeptal na chorobu, kterou jeho žena měla, na její prognózu a čas, jenž jim ještě zbýval. Podívala jsem se jí do očí a poznala jsem, že to byla ona, kdo mu všechno řekl.
Z jeho slov jsem vyrozuměla, že se tomu zdráhá uvěřit. Neustále hledal nějaké východisko, spásné řešení, možný únik od reality. Chtěl tedy znát pravdu a zrovna ode mě! Bylo mi těžko, ale lhát se nedalo, snažila jsem se každé slovo nějak zlehčit, nebo obalit do růžova, ale vůbec mi to nešlo.
Vždycky jsem si myslela, že lhát je lehké, teď už vím, že to není docela pravda. Není lež jako lež a není ani snadné říkat vždycky celou pravdu!!!
 


Komentáře

1 Jarka | Web | 10. října 2011 v 9:37 | Reagovat

Nechci psát, že jsem nikdy nezalhala, nebyla by to určitě pravda, i když se vědomé lži vyhýbám a od mala se snažím tu pravdu mluvit. Říct, ale někomu do očí, že je smrtelně nemocný, ty je jiná káva a tady se snad trocha lži promíjí. Chce to hodně statečnosti z obou stran a od toho, kdo tu nepřijemnou věc říká, hodně empatie.

2 jezura | Web | 10. října 2011 v 17:02 | Reagovat

Tak tyhle lži, těm se říká myslím, že jsou milosrdné. Já bych to asi takhle "na rovinu" také nedokázala vybalit, ale když už to bylo venku, tak jsi nic nezkazila, ale musela jsi být statečná. Ale víc statečnosti bylo asi u těch manželů. To jim tedy nezávidím. Jinak ke lhaní jen tolik, že vědomě se snažím nelhat, ale asi to někdy je nutné, když to nikomu neublíží a někomu naopak pomůže.

3 Janah | Web | 10. října 2011 v 17:46 | Reagovat

Pracovala jsem ve zdravotnictví, vím jak je to těžké... :-(

4 Marie | Web | 10. října 2011 v 18:00 | Reagovat

Pracuji v Domově pro seniory, tak si asi umíš představit jaké chvilky občas prožívám... :-( Někdy říct pravdu a nebo ji zmírnit je opravdu hodně, hodně těžké...

5 Hana Hávová | Web | 11. října 2011 v 2:44 | Reagovat

Pracuji více než 20 let ve zdravotnictví a o milosrdné lži něco vím. Ne každý snese pravdu o svém zdravotním stavu. Kupodivu častěji špatnou zprávu snáší spíš partner, než pacient samotný. Záleží na každém , ale říci člověku , že smrtelně nemocný, by se asi mělo, záleží na podání a osobě , která mu takovou zprávu sdělí, určitě by to měl říci lékař , kterému pacient věří, pokud je přítomen partner pacienta, tím lépe, není na to sám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama