Úplně na konci vesnice stál domek. Kolem něj jezdilo jedno auto za druhým, na květiny v předzahrádce usedal šedivý prach ze silnice. Opatrně jsem chytila za kliku a otevřela branku. Mírně zavrzala a vyplašila několik ptáků ukrytých v keři u plotu. Po velkých plochých kamenech jsem došla ke skleněné verandě, v níž to barvami rozkvetlých rostlin jenom hrálo. Človíček sedící v polstrovaném houpacím křesle se usmál a pokynul mi vstoupit. Uvnitř bylo velmi příjemně, vzduch byl vyhřátý sluníčkem, prosycen vodou, která bublala v osvěžovači pod velikou stěnou plnou květin. Různé druhy orchidejí, muškátů a květin, jejichž jména ani neznám, provoněly celou skleněnou místnost. Mezi květináči visely marionety, různé veselé obrázky, a dekorace. Radost pohledět.
Pán jehož jsem dneska byla navštívit, je bývalý učitel a vášnivý divadelník - amatér. Od svého mládí chodil do ochotnického souboru, s dětmi ve své škole založil loutkářský kroužek. Na stěně v chodbě jsem zahlédla několik diplomů a zasklených fotografií, dokumentujících chvíle, které měl tak rád.
Ve vsi mu jinak neřeknou než - Pohádkář! Jeho hlas je příjemný a milý, dokážu si úplně představit dychtivé oči jeho školáčků, když jim vyprávěl příběhy z historie, nebo četl z pohádkové knihy.
V příjemném obýváčku, kam mě děda zavedl, čas rychle utíkal. Povídali jsme si o všem možném, na zdravotní stav skoro nezbyl čas. Jak by také mohl, když tento vitální muž nejeví známky žádných zdravotních potíží a žije svůj šťastný, doslova pohádkový život! Úplně mu závidím!!!
Živě si představuji tu prosklenou verandu, plnou květin a zalitou sluncem. To je můj sen. Pan Pohádkář, si kolem sebe vytvořil pohádkové prostředí, muselo být milo, za ním chodit. :-)