close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Mé začátky

13. října 2011 v 23:42 | já |  Moje psaní
Mladá děvčata, která studují na bakalářky mě už několikrát oslovila s prosbou, abych napsala něco o svých profesních začátcích.
Dnes, kdy už jsem odpovídala na otázky poněkolikáté, rozhodla jsem se dát je k nahlédnutí na své stránky.

1. Proč jsem si vybrala profesi zdravotní sestry a co mě k tomu vedlo?
Mám príma tetu, která je také zdravotní sestra. Když jsem byla malá, dostala jsem od ní opravdovou injekční stříkačku s jehlou.
Od té doby mé panenky ani medvídci nebyli nemocní, jenom velkého méďu jsme museli utratit, protože díky očkování uvnitř zplesnivěl.
Několikrát mě také teta vzala s sebou na oddělení ostravské nemocnice, kde se mi líbilo.

2. Co jsem od tohoto povolání očekávala a zda se to splnilo?
Viděla jsem v něm neustálou změnu a možnost pomáhat nemocným lidem.

3. Jak dlouho se studovalo?
Škola měla tradičně čtyři roky.

4. Kde se škola nacházela a jak se jmenovala?
Střední zdravotnická škola v Kroměříži.

5. Kolik tam bylo tříd a ročníků?
Na naší škole bylo sedm tříd,čtyři ročníky a třída pomaturitní nástavby.

6. Jak dlouho se studovalo?
Studium trvalo čtyři roky pro denní studium a dva roky nástavba.

7. Jaké obory se studovaly?
V době mého studia byly na škole čtyři třídy pro Všeobecné zdravotní sestry, dvě třídy pro Dětské sestry a jedna třída nástavbového studia pro maturanty SVVŠ -
- dříve dvanáctiletka, dnes gymnasium.

8. Jaké jste měli ve škole předměty? A kdo je vyučoval?
První dva roky jsme měli všechny základní předměty - čeština, ruština, matematika, chemie, dějepis, zeměpis, biologie, fyzika, ty nás učily profesorky - postupně přibývaly předměty odborné,latina, patologie aj. ty už přednášeli lékaři z nemocnice. První dva ročníky jsme měli praxi dvou a čtyř hodinovou týdně.
V nemocnici jsme prováděli jenom úklid pokojů, převlékání postelí, mytí sběrných nádob, rozváželi jsme jídlo, krmili ležící pasienty. Postupně přibývaly úkony, které jsme probírali ve škole, měření teploty, TK, aplikace mastí, kapek injekcí atd. Ve třetím ročníku byla měsíční souvislá praxe, kde jsme si vyzkoušeli směny a v posledním roce následovala praxe v závodních ambulancíh, v jeslích a DD.

9. Jak vypadala maturitní zkouška. Z čeho se dělaly zkoušky?
Maturovalo se ze dvou jazyků - jazyk český a jazyk ruský, interna a chirurgie, písemně i ústně, a praktická část, kterou jsme absolvovali v nemocnici.

10. Nástup do práce- Kde jsem pracovala. Moje první pracovní místo. Byla možnost výběru nebo umístěnka?
Jelikož jsem dělala přijímací zkoušky na medicínu a čekala jsem na výsledek, obsadili ostatní maturanti volná místa v nemocnici i v Psychiatrické léčebně.
Po nezdařených zkouškách jsem již měla na výběr jenom LDN Malý Val a oční oddělení. Přestože jsme tam na praxi nikdy nebyli, zvolila jsem si oční.

11. První pracovní zkušenosti-první pocity v práci?
Oddělení bylo pro mě zcela neznámé i práce na něm. Byla však nesmírně zajímavá a pestrá. Líbila se mi.

12. Jak probíhalo zaučování a kdo vás zaučoval?
První týden jsem chodila jenom na ranní, kde mě starší sestra ukázala chod a běžný den na oddělení. Pak jsem už nastoupila na směnný provoz a sloužila stejně jako ostatní v noci, odpoledne a v soboty a neděle sama. Za tři měsíce jsem pak dělala odbornou zkoušku přímo před primářem oddělení.

13. Jakou práci směly dělat nové sestry?
Pracovala jsem stejně jako starší sestry na oddělení i ambulanci, dokonce jsme asistovali na noční službě při drobných chirurgických zákrocích, na malém i velkém sále. To pak zůstalo oddělení bez sestry a po celou noc jsem měla na starosti pacienta po narkóze. Při chvilkách jsem musela nazpět na sál, vydesinfikovat a vysterilizovat použité nástroje.

14. Jaké byly vztahy na pracovišti mezi sestrami?
Kolegyně byly různé, některá přísnější, jiná benevolentní. Stejně jako všude jinde. Měla jsem štěstí, že jsem na oddělení nastoupila ještě se dvěma děvčaty skoro stejného stáří. Rozuměly jsme si.

15. Pracovní vztahy sestra lékař.
Naši lékaři i lékařky byli příjemní, hodně nás naučili. Chápali a brali nás jako svou pravou ruku.

16. Kolik bylo na oddělení pokojů, kolik pacientů a po kolika byli pac.umisťováni na pokoje?
Oční oddělení bylo rozděleno na špinavou část, kde se léčili pacienti se záněty a podobně, a pooperační pokoje, kam se ukládali pacienti na měsíční hospitalizaci po operaci šedého zákalu. Pokojů bylo celkem 14, byly velké po šesti a čtyřech pacientech. Jeden čtyřlůžkový pokoj byl dětský, kde bývaly děti po operaci šilhání.

17. Kolik hodin měla jedna pracovní směna?
Pracovní směny byly mimo noční šesti a sedmihodinové, sobota a neděle dvanáctihodinové.

18. Dojížděla jste nebo jste přespávala na ubytovně a kolik stála ubytovna? Popřípadě kolik stála jízdenka domů?
Dojížděla jsem denně, kolik stálo ubytování, nevím. Jízdenka týdenní stála tuším 8 nebo 10 Kč.

19. Jaká byla vaše první výplata?
Nástupní plat byl 1400,- Kč

20. Byla jste v některé ze sesterských společností?
Ne.

21. Jaké byly uniformy?
Klasické modré šaty, bílá zástěra a škrobený bílý čepeček! Moc se nám líbila!

22. Kde se sestry stravovaly v průběhu směny?
Na obědy se chodívalo do závodní jídelny a svačinky jsme směly sníst v kuchyňce.

23. Kolik sester bylo na odd.celkem a kolik jich připadlo na jednu směnu?
Na našem oddělení nás bylo celkem sedm, když počítám i ambulanci a sál, kde se střídala stejná děvčata. Na denní směně jsme byly se staniční pouze dvě, jedna však měla na starosti v operační dny asistenci na sále podle pracovního rozvrhu (operovalo se dva dny v týdnu). Většinou jsme dopoledne byly dvě a pak po jedné.

24. Jak dlouho trvala vaše mateřská a kde jste následovně po ní pracovala? Kdo se vám staral o děti?
Na mateřské jsem byla pouze rok, to už jsem pracovala v Městských jeslích, kam jsem chlapečka brala s sebou.

25. Pacient, na kterého nikdy nezapomenu!
Starý pán, který se dostal na oddělení poté, co se mu do obou očí dostal postřik z letadla. Byl zrovna na svém políčku, když vítr padající prostředek zanesl až k němu. Dlouho se u nás léčil pro opakující se záněty, nakonec mu byl diagnostikován zhoubný nádor jednoho oka. To mu muselo být enukleováno. Pak dostal oční protézu
a s ní pak strašil mladá děvčata, která k nám v té době docházela na praxi. V té době byla oční protéza velké novum a u nás v nemocnici se objevovala velmi zřídka.
 


Komentáře

1 Jarka | Web | 14. října 2011 v 9:29 | Reagovat

Hezky jsi Hadi popsala svou cestu za svým povoláním, i pracovní začátky. Já bych zdravotní sestrou být nemohla, tu injekci, bych asi nedala ale tomu plyšovému medvědovi. Sama se jich bojím a píchnout druhého, je pro mě nemožná věc. :-D

2 Janah | Web | 14. října 2011 v 20:37 | Reagovat

Kdy jsi maturovala? Já jsem ještě skládala zkoušky (maturovala) z Teorie ošetřování a taky jsem po půl roce praxe (po maturitě) psala diplomovou práci.

3 hadimrška | 14. října 2011 v 21:47 | Reagovat

[2]: 1971

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama