close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Konečně jsme si podaly ruce!

4. října 2011 v 22:26 | já |  Moje psaní
Objaly jsme se a podaly si ruce! Ještě jednou jsem se za ní otočila a zamávala jí na podzrav!
Tak tohle se mi snad jenom zdálo! Takové souznění a ještě při prvním setkání, se hned tak nevidí. Ještě včera jsme se znaly pouze přes kameru na PC a z fotek. Dnes jsme se potkaly poprvé. Po více než čtyřiceti letech. Chodily jsme do stejné školy, určitě jsme se potkávaly na chodbách, v jídelně. Naše cesty se denně křížily, ona ve třídě mého dnešního muže, já o čtyři třídy níž. Několik let jsme bydlely ve stejném městě. Pak se naše cesty rozdělily, když se i s rodiči přestěhovala do Brna.
Udělala střední, pak vysokou školu a zmizela za oceánem. Založila rodinu, cestovala, do svého rodiště se vracela stále více, změna systému jí to dovolila.
Čas plynul, doba počítačů, Fb, emailů a mobilů neminula ani naši maličkou zemičku. A tak se stalo, že jednou jsem na Fb narazila na stránky, na nichž mě upoutalo majitelčino rodiště. Polovička zavětřil při vyslovení křestního jména, nezvyklého pro dívky. "Víš, že se mnou jedna taková V.... chodila do školy! Není tam o ní více psáno?" Dnes není problém na chatu dotyčného požádat o odpověď. I stalo se, že jsme se po chvilce domluvili a z oné neznámé se vyklubala opravdu ona spolužačka. Prokecali jsme spolu nesčetně minut, poslaly si nespočet emailů a zpráviček.
Dnes konečně jsme se potkaly osobně. Neskutečně společenská a příjemná žena nás s polovičkou přivítala na smluveném místě. Od prvního okamžiku jsme si měly o čem povídat, čemu se smát. Vzpomínek na různé období našeho života, na společné známé, se najednou vynořilo tolik, že jsme nestačili sledovat hodiny. Společná procházka a opět posezení v parku u rybníčku s kačenkami, prošly jsme svá kuchařská tajemství, postěžovaly si na své synky, zkrátka jsme probraly kde co! Připadala jsem si, jako bychom se znaly odjakživa.
Znovu jsem se za ní otočila a s hřejivým pocitem u srdíčka jsem se vydala domů. Našla jsem přítelkyni, kterou jsem možná dávno znala, ale až dnes, kdy bydlí na druhém konci světa, mohu docenit, jak jsme si blízké.
Jsem ráda, že jsme se poznaly, milá Vendo!
 


Komentáře

1 Jarka | Web | 5. října 2011 v 9:13 | Reagovat

Myslím, že už ses o této své známé, na svém blogu zmínila. Je moc krásné, že jste se mohli (píšu "i", když s tebou byl i manžel) setkat osobně a je neuvěřitelné, jak jste si káply, vy dvě, do noty. Musel to být moc krásný den.

2 jezura | Web | 5. října 2011 v 17:40 | Reagovat

To muselo být opravdu nádherné setkání! Moc ti to přeji a věřím, že nebylo určitě poslední! Ještě, že existuje taková vymoženost jako je internet, FB atd.

3 Marie | Web | 6. října 2011 v 6:32 | Reagovat

Hadi, to je krásný příběh. Ještě hezčí je, že je skutečný. Moc vám vaše přátelství přeji.:-)

4 hadimrška | Web | 6. října 2011 v 11:08 | Reagovat

Už dva dny se nemohu dostat na své vlastní stránky, nelze vložit text, neustále mě to vypíná. Nevím co se s tím zase děje. Kam mám napsat, nemohu nalézt admin stránky? poraďte někdo!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama