Jeden zimní den roku 1891. Na tokijské ulici dojde k nehodě. Na zledovatělé silnici uklouzne klusajícímu koni noha a on se poroučí i se svým jezdcem. Přistane na tvrdou zemi a skučí bolestí. Z domu od naproti vyběhne krásná dívka, která nehodu viděla z okna, nad nímž je nápis - Starožitnictví Kichačiho Aoyamy. Dívka se skloní k pohlednému Evropanovi a volá na kolemstojící, aby zavolali lékaře.
Tou dívkou je teprve sedmnáctiletá Mitsuko Aoyamová a onen mladý muž je Jindřich Coudenhove - Kalergi, který se v Tokiu věnuje diplomatické službě Rakousko-uherského mocnářství. Jeho rod má sídlo v západočeském zámku Poběžovice.
Stane se, co se má stát, Jindřichovi stačí podívat se na vysokou, štíhlou Mitsuko a okamžitě se zamiluje. Jeho sen stát se vyslancem nebo dokonce ministrem zahraničí se rázem rozplývá v nedohlednu. Když po nějaké době požádá o ruku Mitsukina otce, je nejdříve odmítnut. Oba ale tvrdošíjně vzdorují tradicím země vycházejícího slunce a nakonec si prosadí svou. Mitsuko se dokonce nechává pokřtít a přijímá jméno Marie Tekla. Svatba probíhá 16. března 1892. Současný japonský historik Ki Kimura líčí vztek dívčina otce. "Jak najdu před svými předky slova omluvy za to, že jsem si nechal dceru ze ctihodného rodu Aoyamů odvléci cizím ďáblem?" Následně dceři sňatek neodpustí a zakazuje jí vstup do domu.
V roce 1896 se pár i se svými dvěma syny - Richardem a Hansem vrací do Čech, kde se usazují v rodinném sídle v Poběžovicích, a tam si pořídí dalších pět dětí.
Zde spokojeně žijí deset let, kdy umírá Jindřich na infarkt. Po té se Mitsuko musíhlásit o svá práva, protože manželova rodina se staví proti ní. Bojí se, že s dětmi odjede do Japonska. Bojovala jako lvice a zvítězila na celé čáře. Mitsuko jako první Japonka v Evropě, umírá ve věku 67 let. Její dcera Olga ji v roce 1941 nechává pohřbít ve Vídni. Tam také dodnes žije vnučka Mitsuko, dnes známá rakouská novinářka Barbara Coudenhove-Kalergi. "Občas najdeme na babiččině hrobě láhev sojové omáčky!" Jde o podobnou tradici, jako se třeba Židům dávají na hroby kameny. Pro Japonce má totiž odvaha, s jakou se Mitsuko vydala do neznámé země, pořád velký význam.
To byl zajímavý příběh. Ti dva to neměli lehké, dnes už by uzavřít takový sňatek nebylo nic mimořádného, v tehdejší době, museli mít hodně odvahy a lásky.