Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Říjen 2011

Vyřezávání z ovoce a mýdla

31. října 2011 v 23:50 Co se mi líbí
Vyřezávání do ovoce se už stalo tradicí. Našla jsem několik video snímků, které mě zaujaly, jako např. toto



Stejně, jako je krásné toto vyřezávané ovoce, dá se vyřezávat i do mýdla.


Krize

30. října 2011 v 23:07 | blog Ostrovanky a já |  Co jsem četla jinde!
Slyšíme o ní každý den, neexistují zprávy v TV, denním tisku, rozhlase, aby se o ní nemluvilo.
K r i z e! B a n k r o t ! Ř e c k o!
Člověk nabývá dojmu, že snad všichni lidé umřou hlady, bez pomoci, bez zájmu světa. Všechno kolem nás si rozeberou druzí a začne to v Řecku. Nejdříve to budou peněžní zásoby z bankovních domů (i když tam už by asi nic nemělo být), pak přijdou na řadu továrny, úřady a nemocnice. Z ulic zmizí auta, z výkladních skříní potraviny, elektronika a jiné luxusní i obyčejné zboží (i když i toho je už údajně málo). Lidé ve strachu budou sedět doma, se sepjatýma rukama budou očekávat svůj konec?
Je to asi trošku bláznivá představa, ale někdy mám ten dojem, že i novináři si dny příští tak nějak představují.
Vím, nejsme na tom nikterak dobře, někdo obrací korunku dvakrát, či třikrát v ruce, než ji vydá, ale ještě pořád nejsme na tom tak špatně.
Jakpak to asi vypadá skutečně v zemi o níž se tyhle zvěsti prohánějí Evropským tiskem.
Našla jsem zajímavý článek o situaci v Řecku, jak jej napsala blogařka žijící přímo v této, až po uši zadlužené zemi.

Krize, krize 23.10.2011, 21:11:00
a zase krize...O krizi se mluví, píše, spí se s ní a s ní se i vstává. Krize je všude kolem nás. Jak se dotýká nás tady na ostrově? Na to se mě ptají vlastně všichni bez výjimky. Podotýkám, že televizi téměř nesleduji, sleduji jen a pouze dění okolo sebe a to ještě ke všemu svýma očima. Kromě toho, že stávkují učitelé ve školách - Ofélie za měsíc školní docházky už nebyla ve škole díky stávce asi šestkrát. Zatímco Janýsek se zlobí, že jejich paní učitelka stávkovala jen třikrát, což je dost nefér - stávkují teď nejrůznější instituce. Tento týden například trajekty. My zde na ostrově pociťujeme zrovna tuto stávku značně intenzivně, na rozdíl od stávek učitelů, tam se prostě ten rozdíl nepozná. Když však stávkují trajekty, znamená to, že se nedováží zboží do obchodů, takže supermarkety jsou vypleněny jako u nás v době hlubokého socialismu. Kdo najde nějaký produkt, který je k nesehnání, jásá a volá nejbližším známým, aby se o svůj úlovek podělil. Ale až poté, co si sám nahrabe dostatek zásob. Benzínky jsou z části uzavřeny, protože nemají co prodávat. Lidé se nemohou dostat ani sem ani odsud, tedy pokud nechtějí letět letadlem, což je nejen velmi drahé, ale často nepohodlné, neboť ne každý směřuje do Atén či Soluně. A nikam jinam se odtud v zimě prostě nelétá. Pokud to bude takto pokračovat, naučí se lidé žít s minimem. Možná dokonce skončí frontistiria - tedy odpolední doučovací instituty, kam se děti chodí učit za peníze rodičů to, co se nenaučily ve škole, co po nich však ve škole chtějí. Možná se začnou snažit učitelé, kterým berou dost velké části z platů a dokonce je propouštějí. Třeba se začnou bát o své místo a zkusí vykonávat svoji práci tak, jak mají. To se bude týkat i dalších státních zaměstnanců, kteří jsou ve většině případech tak neochotní. Jsem zvědavá, zda se něco opravdu změní. Zda řečtí rodiče přestanou své děti zahrnovat nesmyslnými dary a brát jim tak radost z narozenin a Vánoc. Zda si začnou lidé vážit toho, co mají. Anebo budou jen nadále stávkovat, vypalovat bankovní automaty, demonstrovat na ulici a zapalovat molotovovy koktejly. Pokud byste mi chtěli posílat potravinové balíčky, předem vám všem děkuji, ale vzhledem ke stávce se sem stejně nedostanou. Jsem tedy vděčná za naše zásoby mouky a dřeva a za naši loďku. Adonis už se o náš denní chléb či rybku snad postará.... A vody je tu naštěstí dostatek.

Potud výňatek z velmi zajímavého článku. Skoro se mi chce říct, že by tohle docela dobře mohlo začít i u nás. Nesmyslné přehadování o hloupostech, nakupování zbytečných věcí, nešetrné vyhazování a plýtvání potravinami. Určitě by se také vyplatilo mírnit se v užívání elektřiny, vysedávání u různých PC her, televizních soutěží a dokola opakovaných filmů. Třeba by nás to donutilo vyrazit do přírody, vzít třeba kola a nebo brusle na nohy, míč do rukou a své ochablé tělo vystavit nějakému pohybu, jež nám už beztak chybí. A ty změny ve státních institucích? Tak ty by jistě nebyly k zahození ani u nás. Kdo si svého místa neváží, nezaslouží si ho, stejně jako si nezaslouží zdraví, ten, kdo si ho sám ničí! Třeba kouřením, braním drog a alkoholu.

Kdo má zájem, přečíst si článek celý, najde ho na adrese http://ostrovanka.bloguje.cz/

Petra Kvitová

29. října 2011 v 22:46 | Wikipedie |  Víte, že?
(* 8. března 1990, Bílovec) je česká tenistka, která do profesionálního tenisu vstoupila v roce 2006. Na okruhu WTA vyhrála šest turnajů ve dvouhře žen. Na nejvyšší grandslamové úrovni získala jeden singlový titul, a to ve Wimbledonu 2011. V rámci okruhu ITF zvítězila na sedmi singlových turnajích. V roce 2007 debutovala v českém fedcupovém týmu.
Na žebříčku WTA byla nejvýše klasifikována dne 24. října 2011 na 3. místě ve dvouhře a v únoru 2011 na 196. místě ve čtyřhře.
Po dnešním semifinále a postupu do finále Turnaje mistriň si Petra polepší! Bude v žebříčku WTA na druhém místě!
Je to velice sympatická slečna! Držme ji proto palce!

Soubor:Petra Kvitová Roland Garros 2011.jpg

A je po kvaltu

28. října 2011 v 23:10 | já |  Moje psaní

Dneska mi v hlavě celý den zní tahle vtíravá melodie z Večerníčků - Včelí medvídci.
To bylo tak. Ještě jsem ani pořádně neotevřela oči a už se na mě hrnuly povinnosti. Ačkoliv byl státní svátek, já jej vůbec nezaznamenala. Nejprve u dveří zazvonila návštěva jedoucí na hrob, chtěli si u nás nechat auto. Nedávno totiž někde zaslechli, že se u hřbitovů krade a tak využili naší předzahrádky. Včerejší vítr poshazoval poslední jablíčka, tak jsem společně s miláčky naklusala do zahrady a dala se do sbírání. Byl jich ještě celý košík a byla by jich jistě škoda.
Pohled na hodinky mě popohnal do kuchyně k přípravě oběda, Polovička sice už začal chystat maso, ale to víte, ženská. Tam uvidí a utře nádobí, tuhleto, támhleto, ostříhat muškáty, zalít bylinky na okně. Do oka mi padl pelíšek naší Elis, vyběhnout na půdu sebrat prádlo včera oprané a už byl oběd hotov. Ještě jsem ani nestrávila poslední sousto a ozvalo se opět zvonění. To se před domem zastavil synátor s vozíkem plným palivového dříví a s dotazem, kam to chceme uložit, couval dovnitř. Chvíli jsem ještě otálela, pak jsme se s polovičkou pustili do rovnání špalíků. Možná bych rovnala ještě teď, ale najednou mě švihlo v zádech a bylo po práci.
Tak a teď mi slova nestíhám, nestačím, mohou znít, jak chtějí, já si k nim přidávám "ještě nemůžu". Opravdu se nemohu narovnat ani ohnout, záda udělaly konec dnešnímu uspěchanému dnu.
Dobře mi tak, zítra je také den a když neprší, tak co!
Všeliké kvaltování, toliko pro hovádko dobré jest!!!




Nedoslýchavost

27. října 2011 v 23:33 | já a odborný článek Zdravě.cz |  Víte, že?
Přetrvává předsudek, že nedoslýchavost postihuje pouze starší lidi. Ale 50% všech lidí s poruchou sluchu je mladších 65 let - a mnoho z nich jsou děti nebo mladí lidé. Na světě je více než 500 milionů lidí s poruchou sluchu. Odhaduje se, že v roce 2015 tento počet dosáhne 700 milionů. Hlavním důvodem tohoto nárůstu je rostoucí množství hluku v našem okolí. Zejména mladí lidé jsou denně vystaveni hluku a to má navíc za následek zvyšující se výskyt ušního šelestu.
Zhoršení sluchu bývá považováno jako běžný projev stárnutí, ale to neznamená, že by nedoslýchavost měla být přijímána pasivně - zejména ne tehdy, pokud postihuje kvalitu života a komunikaci s rodinou a přáteli.
Překvapivě mnoho dospělých a starších lidí žije s nedoslýchavostí mnoho let - i přesto, že pomoc mají na dosah. Jednou z možností je navštívit lékaře ORL nebo foniatrie, nebo specializované pracoviště, kde nejen poradí, jak nedoslýchavosti čelit, ale také mohou nabídnout širokou nabídku sluchadel.

Otestujte si svůj sluch


Zhoršení sluchu je často pomalý a postupný proces. Proto nemusíte vždy vědět, že se vám snížila schopnost slyšet nebo dobře rozumět. Zde si můžete svůj sluch otestovat.
Připadá vám, že lidé mluví méně zřetelně než obvykle?
Máte potíže rozumět tiché řeči?
Cítíte se po dlouhé konverzaci unaveni?
Říkáte často "Co jsi říkal(a)?"
Máte problémy rozumět, co říkají lidé na večírcích?
Máte problémy rozumět řeči v hlučném prostředí?
Máte potíže při komunikaci po telefonu?
Je pro vás těžké slyšet ptačí zpěv?
Přeslechnete často zvonění telefonu nebo zvonku u dveří?
Myslí si ostatní, že máte rádio a televizi příliš nahlas?
Myslí si ostatní, že máte sníženou schopnost slyšet?
Jestliže je vaše odpověď na dvě nebo více otázek "ano", měli byste si nechat zkontrolovat sluch u ORL lékaře nebo foniatra.

Proč o tom dnes píšu? Občas míváme doma spory o to, kdo má horší sluch, zda polovička či já! Byla jsem sice už v nemocnici kvůli tinittu - nepříjemnému hučení v uchu, ale při pravidelných kontrolách na UNK jsem vždycky obstála. Polovička nebyl nikde a občas na něj musím pořádně zařvat, neboť mě neslyší! Neslyší, nebo to jenom dělá? Kdoví!






Pepíček nikdy nezklame

26. října 2011 v 22:19 Anekdoty
Pepíček a žloutenka
Pepíček se ve škole chlubí učitelce, že jeho sestra má žloutenku. Učitelka ho pošle domů, aby to děti nedostaly. Za týden ho potká a ptá se.
"Tak co, Pepíčku, jak se daří sestře?"
"Jó, to já nevím, paní učitelko. To víte, než sem dojde z Austrálie další dopis, tak to chvíli potrvá..."


Pepíček kupuje prezervativy
Pepíček přijde do lékárny a ptá se: Máte prezervativy?
Tak zaprvé, povídá rozzlobená magistra, prezervativy nejsou pro děti a za druhé, řekni tatínkovi, ať přijde sám a vybere si podle velikosti.
Tak zaprvé, povídá Pepíček, prezervativy nejsou pro děti, ale proti dětem, a za druhé nebudu tatínkovi nic říkat, protože do lázní jede máma a ještě neví, jaká bude velikost.


Pepíček dojde pozdě do školy
Pepíček přijde pozdě do školy a omlouvá se: "Promiňte, já jsem se opozdil,
protože jeden pán na autobusové zastávce ztratil desetikorunu."
"A ty jsi mu ji pomáhal hledat?"
"Ne, já jsem na ní stál !!"


Pepíček se hlásil
Pepíček říká tatínkovi: "Tati, dnes jsem se jako jediný hlásil!"
"Jo? A na co se paní učitelka ptala?"
"Kdo nemá domácí úkol ..."


Pepíček v tramvaji
Malý Pepíček jede v tramvaji. Paní, sedící vedle, ho pohladí po hlavě a pochválí, že je hezký chlapeček.
Pepíček se jí zeptá, zda má doma taky takového chlapečka.
Pani se začervená a smutně konstatuje, že jí čáp žádného nepřinesl.
"A máte alespoň holčičku?" ptá se opět Pepíček.
"Ne, vrána mi žádnou nepřinesla."
Pepíček se chvilku zamyslí a pak se nevinně zeptá: "A s jiným ptákem jste to nezkusila?"

Pepíček ve škole
Paní učitelka se ptá dětí ve škole, čím je tatínek, načež Pepíček odpovídá: "Můj tatínek je prostitut." Pani učitelka říká: "Jak jsi na to přišel Pepíčku?" "Prosím on když jde ráno do práce, tak říká - tak už jdu zase do toho bordelu a maminka říká - jo, jo, kdyby ty kurvy alespoň víc platily."

Pepíček…
Jde tatínek s malým Pepíčkem na procházku a potkají cizího pána. Pepíček ho vzorně pozdraví, pán odpoví a když zajde, tak se tatínek zvědavě ptá: "Ty toho pána znáš?" Pepíček odpoví: "Ano, to je pán z ochrany ovzduší." Tatínek se ptá: "A jak to víš?" Pepíček: "No, on k nám chodí, vždycky když nejsi doma a ptá se maminky, jestli je čistý vzduch."

Čas všechno zahojí

25. října 2011 v 21:55 | R. Rendellová |  Co jsem právě dočetla
Napínavý psychologický příběh anglické autorky vypráví o ženě, která se musí vyrovnat se ztrátou malého dítěte. Úspěšná spisovatelka, svobodná matka malého synka, se po letech setkává se svou psychicky nemocnou matkou. V průběhu matčiny návštěvy chlapec tragickou náhodou umírá a žena se nemůže vzpamatovat z duševního otupení. V této době přivádí její matka do domu malého, stejně starého chlapce, o kterého se údajně stará. Mladá žena teprve po delší době zjistí, že dítě její matka unesla. Začíná drama, ve kterém se protínají osudy dvou rodin a v jehož závěru mladá žena nachází nový smysl života.

Její pseudonym je Barbara Vineová

Spisovatelka (nar. 17. února 1930 v Londýně) debutovala v roce 1964 románem Smrt má jméno Doon, v němž vytvořila slavnou postavu detektiva Reginalda Wexforda. Od té doby vydala přes 50 titulů, přeložených do 25 jazyků, nákladem vyšším než 20 milionů výtisků. Kromě klasických detektivek píše psychothrillery a pod jménem Barbara Vineová tvoří romány o zločinu. Přes 20 jejích knih bylo zfilmováno. Za své dílo získala řadu ocenění.



Pohádkář

24. října 2011 v 18:30 | já |  Moje psaní
Úplně na konci vesnice stál domek. Kolem něj jezdilo jedno auto za druhým, na květiny v předzahrádce usedal šedivý prach ze silnice. Opatrně jsem chytila za kliku a otevřela branku. Mírně zavrzala a vyplašila několik ptáků ukrytých v keři u plotu. Po velkých plochých kamenech jsem došla ke skleněné verandě, v níž to barvami rozkvetlých rostlin jenom hrálo. Človíček sedící v polstrovaném houpacím křesle se usmál a pokynul mi vstoupit. Uvnitř bylo velmi příjemně, vzduch byl vyhřátý sluníčkem, prosycen vodou, která bublala v osvěžovači pod velikou stěnou plnou květin. Různé druhy orchidejí, muškátů a květin, jejichž jména ani neznám, provoněly celou skleněnou místnost. Mezi květináči visely marionety, různé veselé obrázky, a dekorace. Radost pohledět.
Pán jehož jsem dneska byla navštívit, je bývalý učitel a vášnivý divadelník - amatér. Od svého mládí chodil do ochotnického souboru, s dětmi ve své škole založil loutkářský kroužek. Na stěně v chodbě jsem zahlédla několik diplomů a zasklených fotografií, dokumentujících chvíle, které měl tak rád.
Ve vsi mu jinak neřeknou než - Pohádkář! Jeho hlas je příjemný a milý, dokážu si úplně představit dychtivé oči jeho školáčků, když jim vyprávěl příběhy z historie, nebo četl z pohádkové knihy.
V příjemném obýváčku, kam mě děda zavedl, čas rychle utíkal. Povídali jsme si o všem možném, na zdravotní stav skoro nezbyl čas. Jak by také mohl, když tento vitální muž nejeví známky žádných zdravotních potíží a žije svůj šťastný, doslova pohádkový život! Úplně mu závidím!!!

Hrátky na zahradě

22. října 2011 v 16:01 | já |  Moje psaní
Malý trapič se znovu ozývá! Je vidět, že mezi našima dvěma psy je už větší věkový rozdíl. Eliška si ráda schrupne, stočená do klubíčka, nebo nahřívá své tělo na sluncem zalitém koberci pod oknem. Malý by si pořád jenom hrál! Skáče, poštěkává, neustále vyhledává něco, čím by si ukrátil dlouhou chvíli. Je to zkrátka dítě!
Tak jsem celé odpoledne prožila běháním po zahradě, koulením červené hrací kuličky, taháním se o "sukovici", jak říkám podivnému kusu lana, na němž jsou nadělány velké uzly. Nemyslete si však, že si smím hrát jenom s maloškem, kdepak! Naše psí dáma vždy, jakmile zahlédne , že se chystám klukovi poslat kuličku, nebo se mi pověsí na lano, zavětří a přiřítí se k nám. Jeden by si myslel, že si bude také hrát, ale opak je pravdou. Jakmile se dostane k hračce zažene kluka svým vrčením a čeká, že si budu hrát jenom s ní, zkrátka žárlivec. Nemyslete si však, že se kluk jen tak lehce vzdá, štěká, kouše a snaží se být blíže k mé ruce. Nepřála bych vám vidět, jak už moje "pěstěné" ruce vypadají, jsou samý škrábanec a kousanec.
Po nějaké době zjišťuji, že se moje kolena už skoro nechtějí pohybovat a jelikož lavičku už jsme zazimovali, není ani kam sednout. Ještě chvíli aportujeme a pak zavelím - "domů". Elis si spokojeně zalezla do koše, kluk ještě chvíli pobíhal po kuchyni a sledoval mou práci, pochopitelně, už pozná, že se chystá něco na zub. Jakmile jsem šoupla bábovku do trouby, odfrkl si a znechuceně odkráčel na koberec s posledními paprsky odpoledního sluníčka.
Byl ale ten dnešní den opravdu krásný, sluníčko a modrá obloha! Po včerejším třídění brambor a nošení kbelíků do sklepa jsem celá rozlámaná. Ale nevyužít jeden z posledních hezkých dnů, by byla určitě škoda! Tak si konečně dám kávu a okusím bábovku, která se docela povedla.
Až teď jsem si všimla, že jsem včera neudělala denní zápis, to ty brambory, které mě tak zmohly, že jsem neměla ani pomyšlení na ponocování. No, nedá se už nic dělat, snad budu muset blog přejmenovat na Obyčejný občasník!



Čokoládový dort s banánem

20. října 2011 v 22:46 | Dr. Oetker |  Něco dobrého na zub

HRK-HRK OLÉ čokoládový dort s banánem

Přísady:
Na těsto:
250 g polohrubé mouky
1 balíček Kypřicího prášku do pečiva Dr.Oetker
230 g cukru
1 balíček Vanilínového cukru Dr.Oetker
2 vejce
120 ml mléka
120 ml oleje
Na potření a oblohu:
2 zarovnané PL jahodového džemu
2 banány
Na náplň:
jahodový kompot (hmotnost cca 410 g)
250 ml smetany ke šlehání
1 balíček Crème Olé pudingu bez vaření s čokoládovou příchutí Dr.Oetker
1 balíček Smeta-fixu Dr.Oetker
Na ozdobení:
50 g hořké čokolády
Ještě potřebujeme:
dortovou formu (Ø 26 cm)
uzavíratelnou mísu o objemu 3 l
Příprava:
Na těsto smícháme a prosejeme mouku s kypřicím práškem, přidáme cukr, vanilínový cukr, vejce, olej a mléko. Ručně vymícháme hladké těsto. Nalijeme do vymazané a moukou vysypané dortové formy. Vložíme do trouby a pečeme.

Elektrická trouba: 180°C (předehřátá)
Horkovzdušná trouba: 160°C (předehřátá)
Plynová trouba: stupeň 2-3 (předehřátá)
Doba pečení: asi 25 minut

Korpus necháme vychladnout ve formě. Na potření a oblohu rozetřeme na vychladlý korpus jahodový džem, nakrájíme banán na kolečka a poklademe povrch.
Na náplň vlijeme do uzavíratelné nádoby o objemu 3 l kompotované jahody i se šťávou. Přilijeme smetanu ke šlehání, přidáme puding bez vaření a smeta-fix. Mísu pevně uzavřeme víkem. Několikrát intenzivně protřepeme (celkem 15-30 vteřin) tak, aby byly všechny přísady dobře promíchané. Vše ještě důkladně promícháme metličkou nebo vařečkou, abychom suché přísady odstranili z okraje mísy a vmíchali do náplně.
Náplň navršíme na nakrájený banán a povrch uhladíme. Nožem vytvoříme z hořké čokolády hoblinky ( čokoláda musí být před použitím min. 1 hodinu v chladničce) a nasypeme na povrch dortu.
Před podáváním necháme ztuhnout v chladničce 1-2 hod.