Kolikrát už jsem tyhle záběry viděla a vždycky na mě sáhne smrt! Byli jsme tak daleko od nešťastníků, kteří byli v oněch dvojčatech a přitom jsme až u nás cítili, že se něco mění k horšímu. Od té doby bylo podobných útoků a neštěstí ve světě nepočítaně. Ubližujeme si navzájem a přitom stačí jedno nebo dvě zemětřesení a velké vlny, které nás dokáží zničit , efektivněji a daleko rychleji.
Jsme však zřejmě nepoučitelní a podle všeho není nám pomoci!
Ten den, jsem nebyla v práci, ale doma a televizi jsem měla puštěnou, jen jako zvukovou kulisu. Upoutaly mě obrázky a po chvilce jsem pochopila, že je to odehrávající se skutečnost. Náraz druhého letadla, už jsem viděla v přímém přenosu, přesto jsem tomu nemohla uvěřit a připadala si, že se dívám na nějaký katastrofický film.