Každý den se v nemocnicích operuje, tisíce lidí čeká a věří, že jim lékaři pomohou a jejich život se vrátí do normálu. Ale někdy se lékařský zákrok nemusí povést. A pak místo navrácení zdraví je kvalita dalšího života rovna invaliditě. Bohužel to málokoho zajímá. Nemocnice se snaží zbavit odpovědnosti tím, že se soudí a odškodnění pro poškozeného pacienta je v nedohlednu. Obvykle tito lidé ztrácejí kromě zdraví i výdělečnou činnost a vleklými soudními spory také psychickou rovnováhu.
Pořad České televize, který ukazuje tři případy, kdy v nemocnici došlo k pochybení, znamenající nezvratné poškození zdraví. Mladá žena s následky operace štítné žlázy, má ztížené dýchání, jež ji nedovoluje rychlejší pohyb, nemůže se pořádně nadechnout a kapacita plic jí nedovoluje ani nahlas číst dcerce pohádku.
Paní, jež po operaci kolene dostala hnisavý zánět, který ani vysokospektrá antibiotika nejsou schopna zvládnout, je pohybově limitována a opakované píštěle jí činí život nesnesitelným.
Muž, na němž se podepsala nepovolená studie tím, že oslepl.
Co k tomu dodat! Je to hrozné, zvláště slyším-li, že nemocnice se odmítají přiznat k pochybení na radu pojišťovny. Soudy tak poškozeným nejsou schopny vymoci odškodné, a když se to podaří, je velmi nízké.
Je to věčný boj mezi morálkou, zodpovědností a cinkáním peněz. Státní kasa je prázdná a není nikoho, kdo by v těchto případech pomohl.
Někdy se vážně bojím, aby nikoho z mých blízkých nepotkalo něco podobného.
Co na to říct? Od nemocí, doktorů a nemocnic raději co nejdál. Nevím, jak se dá nemocnicím dokázat špatné léčení a pochybení. Těch, kdo na ta pochybení doplatili, je mi moc líto, protože žádné paníze na světě, jim už zdraví nevrátí.