Náměstí umlklo, jen hořící světýlka kolem kašny plápolají do noci. Na zábradlí vlají červenomodrobílé šály, šátky a dresy se jmény hrdinů, kteří tady byli víc jako týden oslavováni a vzpomínáni. Na pódiu visí podobizny mající v plápolajícím osvětlení nádech karikatur, jakoby se na nás tam z věčnosti dívali trošku poťouchle a s otázkou na rtech! No, to jsme zvědavi, kdo si za rok, či dva ještě vzpomene na nás? Nedopadneme stejně jako všichni dávní hrdinové, zapomenuti a vybíleni z historie?
Dav se rozešel do tepla svých domovů, ke svým dětem, manželkám, rodičům, aby se u chutné večeře a blikající obrazovce podělil se svými nabytými dojmy. S pocitem dobře vykonaného vlastenectví si dá nohy na židli a vezme do rukou orosenou dvanáctku, rukou se zalíbením setře pěnu a zhluboka se napije! Ale, že nás tam bylo, to byla síla!
V ulicích se jenom sem tam objeví bíle napsané Hoši, děkujem!, ve skupince mladíků je ještě skloňováno jméno jednoho z těch tří, ale vášeň pomalu utichá. Tři synové, milenci, tátové a manželé, se v hukotu národní hrdosti, v záplavě svíček a přes hromadu plyšáků tiše odebrali tam, odkud není návratu.
Jejich kamarádi odložili černé oblečení a obuli si bruslé, krouží dál po ledové ploše a myslí na další dny a týdny, kdy se budou muset obejít bez těch tří.
Nejsem cynik, chápu bolest druhých, ale nedokážu pochopit bolest jednostrannou a "promiňte mi" vynucenou davem a šílenstvím tisku. V době, kdy část národa prolévala slzy pro své hrdiny, prožívali jiní smrt nevinných dětí, jejichž životy ukončila ruka jejich matky, tehdy, kdy někteří jenom ze zvědavosti prostáli hodiny u oltářů hrdinů ledového světa, umíralo na našich silnicích další množství lidí. Na ty nám jaksi nezbyl čas, ti se ničím nezapsali do historie, tudíž nemají nárok? Stejně jako Blaničtí rytíři jsou nám hrdinové potřební, jenom když je národu ouvej? Nemůžeme si svých hrdinů vážit více za života, ocenit je potleskem, pochvalou nebo jenom uznalým pokýváním hlavou? Proč známe jenom dva extrémy, pláč a tanec nad hroby, nebo frenetický křik a poskakování při získání titulu?
Mezi tím neznáme nic?
Hadi, zrovna ten den, kdy hokejový svět přišel o tři naše reprezantanty, zemřeli v jednu chvíli při bouračce čtyři lidi. V televizi jsem na toto téma slyšela pár úvah, stejných jako jsi napsala ty. Myslím, že smrt je stejná ztráta pro všechny rodiny a nezáleží na tom, jestli odešla osobnost celému světu známá, nebo "jen" osoba nám blízká. :-(