close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Září 2011


Už sem nepatřím!

9. září 2011 v 23:41 | já |  Moje povídání
Ještě do nedávna měla rodiče, sestru a věděla, kde je její domov! Byla šťastná a spokojená.
Dnes je všechno jinak! Sedí a brečí a neví kudy kam! V duchu si nadává, proč otevřela tu zakázanou obálku, kterou mamina před ní schovávala tolik let! Asi věděla, proč to dělá!
Hanka byla odpoledne sama doma a nudila se. Pustila si televizi a chvíli sledovala jakousi debatu, nezaujala ji a tak ji znechuceně vypnula. Za oknem se rozpršelo a na terase se objevila velká louže. Uvařila si kávu, probrala denní poštu a neustále čekala, že se stane něco, co ji zbaví toho nicnedělání. Mobil položený na stolku by tichý a pokojem se nesly pouze zvuky dešťových kapek dopadajících na okenní tabulky. Táta se vrátí z práce nejdříve za tři hodiny a sestra, ta přijede až pozdě v noci. Co pochovali mámu, byl jejich dům prázdný a nudný. Smutek jako by se nadobro usadil v celém domě i zahradě.
Uvědomila si, že slíbila otci, ze probere všechny papíry a najde máminu pojistku. Zřídila si ji před lety, ještě v zaměstnání a všem slibovala, že po smrti budou bohatí. Pche, bohatství, raději tady měla zůstat ona, pomyslela si Hanka a otevřela starožitný psací stůl, na nějž její matka byla velmi opatrná. Prý pocházel z místního zámku, odkud jej po osmačtyřicátém vyhodili na skládku. Mamce se líbil, vzala vozík a dovezla si jej domů. Sama jej vyčistila a opravila. Dneska byl pýchou její pracovny.
Hanka otevřela zásuvku a vyndala na desku stolu všechen obsah. Barevné plastové složky, pečlivě pospínané sponkami v sobě ukrývaly veškeré matčiny dokumenty, označené popiskami, aby hledající všechno hned našel. Pojistka - dům, pojištění domácnosti, Penzijní připojištění, Úrazová pojistka - táta, Hanka a Ina, doklady auto, hroby a zahrada, hlásaly barevné štítky a Hanka odkládala stranou ty, které nepotřebovala. Zatím věděla, že i ostatní bude nutné prostudovat a připravit k pozůstalostnímu řízení. Hurá, tady je složka s nápisem . Životní pojistka - já a táta, byla v zeleném obalu, jako by úmyslně měla oznamovat světu, že se v ní jedná o život. Hanka ji položila stranou, ostatní složky poskládala na úhledné hromádky a vrátila je nazpět do velké zásuvky. Už ji měla skoro zavřenou, když ji upoutal dřevěný kolík, nepatřičně trčící do prostoru,
zatlačila na něj a s úžasem sledovala, jak z boku stolu vyjela menší zásuvka. Plná napětí se zvedla a nahlédla do ní. Byla plná papírů svázaných barevnou stužkou. Zarazila se, jakoby provedla něco zakázaného, pak uchopila svazek papírů a položila jej nahoru. První ji upoutala bílá obálka nadepsaná - Rok 1943, která měla úřední hlavičku a známku. Adresa byla začerněná tuší a místo ní byl velkými červenými písmeny napsán letopočet. Před očima Hanky se objevilo něco, co ještě nikdy neviděla a co zavonělo tajemstvím.
Rychle rozvázala šňůrku a netrpělivě vzala do rukou obálku. Byla pečlivě zalepená a obsahovala něco tvrdého, na omak.
K otevření použila nůž na dopisy z matčiny psací soupravy. krčící se v koutě stolu. Papír povolil a uvnitř se objevvil poskládaný papír a fotografie. Hana zatajila dech a obsah vytáhla. Zklamaně odložila bílý list papíru, popsaný odshora až dolů nečitelnou němčinou. Podařilo se jí rozluštit jenom nadpis Liebe Maruska a podpis Fritz. Ostatní bylo téměř nečitelné.
Opatrně dopis složila a její pozornost se obrátila k fotografii, z níž se zubily dvě blonďaté hlavy asi dvacetiletých dívek. Jedna měla copy spletené kolem hlavy a druhé se volně plazily po ramenou dolů. Dívky se smály do objektivu a v jejich očích byly plamínky štěstí! Jedna z tváří byla Haně povědomá a po chvíli prohlížení usoudila, že je to babička. Druhou dívku neznala. Jenom na spodním okraji bylo něčí rukou připsáno Marušce od Šteffi!
Odložila dopis i s fotkou a natáhla se po dalším papíru. Matčinou rukou tam stálo napsáno - Můj opravdový životopis!
Několik vět o rodičích, škole a vdavkách. Pak se mamka rozepsala o svém velkém tajemství.
Jednou v létě prohlížela rodičovskou zásuvku, do níž měla zakázaný přístup. Stejně jako Hanka byla zvědavá a zákaz porušila. Raději to neměla dělat! Dnes už to ví, že udělala chybu, která ji na dlouhou dobu připraví o klidný spánek.

Magická místa Čech a Moravy I.- III.

8. září 2011 v 17:54 | Pavel Toufar |  Co jsem právě dočetla
Poklady v zemi ukryté
Vyprávění začíná tajemným pohledem přes propast času do minulých životů, který je v úvodním příběhu spojován s živým snem a proslulou Zelenou horou na Žďársku. Mnohé stavby ze vzdálené minulosti, ale především ze středověku, nebyly stavěny nahodile a bez rozmyslu. Naopak v nich prý najdeme mnoho symbolů a jejich vznik byl vázán určitými pravidly. Symboly najdeme nejen v malé kapličce u Jankova, ale také v půdorysu kostelů zasvěcených Janu Nepomuckému, svůj řád mají vynikající stavby od Santiniho a dalších tvůrců. Při zrodu mnohých hrál nemalou roli názor astrologů.
V krajině nacházíme pozoruhodné kameny. Některé jsou spojovány s významnými událostmi, jiné jsou známé jako menhiry. Skutečně šlo v tomto případě o dávné astronomické stavby? A co pověsti o čertech, kteří takové kameny pohazovali, kde je napadlo? Například u Horažďovic, také v Křepenicích, kde čert stavěl tvrz, a na dalších a dalších místech. Podíváme se do tajemného podzemí české i moravské krajiny, v němž mnohé generace nacházely vstup do obávaného pekla. Na Ústecku najdeme podivuhodná místa, kde z podzemí vyvěrá teplo. Proč? Zalistujeme historií čertů v Čechách. Odkud se vzali čerti a kde vznikla hrůza z tajemného podzemí? Jaké pravdivé pozadí mohou mít pověsti ze starobylých hradů? A co v podzemí dnes chceme najít?
Ilustracemi doprovázené poutavé čtení, navozující ve čtenáři dobrou náladu a pocit sounáležitosti s historií země, v níž žije.


Indické sárí

7. září 2011 v 21:50 Víte, že?

Sárí je svrchní ženský oděv, nošený na celém indickém subkontinetu; pozůstává z pruhu látky, obtočeného kolem těla. Materiály - hedvábí, bavlna, viskoza, polyester a různé směsi, např. cottonsilk. Samotné slovo pochází zřejmě ze sánskrtského výrazu sati, což znamená pruh látky.rí -





Existuje nepřeberné množství uvázání (uvádí se až 200) závislých na oblasti původu ženy, jejím statusu ve společnosti, příležitosti, ke které se odívá, náladě, atd. Pod sárí se obvykla nosí dlouhá spodní sukně na šnůrku, nahoře krátké tričko (čoli, hindsky (चोली). Poslední trendy mění čoli, takže má mnohdy i dlouhé rukávy nebo je naopak redukováno na co nejmenší plochu.


K sárí patří upravené ruce a speciální šperky.




Kočičí ráj

6. září 2011 v 14:00 | já |  Moje psaní
Zpoza plotu se ozvalo jakési slabounké zamňoukání, pak ještě jedno a keřem se začalo prodírat zvíře. Vracela jsem se od kamarádky - kadeřnice, venku se zvedal vítr a pomalu se začínalo šeřit, jak už to v září bývá. Došla jsem ke schodišti a ohlédla se na chodník mizející ve tmě zahrady. Jako tichý stín se kolem mihla kočičí mamina a za ní tři dětičky. Zase má malé, to je letos už podruhé. Všechny najednou zmizely ve tmě zahrady a já si představila, jak budu zítra běhat po zahradě a s hráběma a lopatkou čistit trávník. Je to nekonečná práce uklízet jejich exkrementy dříve, než je najdou naši miláčci a pomažou si jimi záda.
Nejsem necita, chápu, že kočičky jsou milá a přítulná zvířátka, ale co je moc, to je příliš. Každý podzim se nám po zahradách potulují bezprizorní jedinci, lovící ptáčky v keřích, mrouskající se celé léto takovým způsobem, že jejich vřískot nedá lidem spát. Tito tuláci vyhození nemilosrdnými majiteli, poté, co zjistí, že ta jejich čičinka jim nechce chodit na koupené WC, poškrábala novou hudební skříň a v bytě začíná snášet na pelech, kde jakou nitku, hadřík nebo list, aby si připravila hnízdečko pro mladé. Zděšený majitel si představí, že místo jednoho miláčka jich bude třeba pět, zesiná a začne jednat. Vyžene kočku na ulici a na její škrábání a pláč za dveřmi nereaguje. Kočička tedy putuje o dům dál a tak dlouho hledá někoho, kdo ji nabídne, alespoň trochu jídla. Hurá, má vyhráno, milosrdná duše jí dala najevo, že není na tom světě sama, vyhledá si v nejbližším koutku sklepení, pod schodištěm, popřípadě v kůlně místo a za nějaký čas vyvede mladé. Sláva! Splnila svou povinnost matky a jde o dům dál. Koťata pár dní čekají její návrat, pak se seberou a rozutečou do okolí. Tak to jde geometrickou řadou dál a majitelé upravených zahrádek, nových vilek i panelových domů mají o starost víc.
Nechápu majitele té první, byť třeba zatoulané kočky, proč ji připravili takový tulácký život.
Stačilo zajít k veterináři, za dvě, tři stokoruny provést mini zákrork a miláček nemusel jít z domu. Jeho panička, či pán by jej nadále milovali a nosili na rukou, a v našich zahrádkách mohl být ptačí ráj!
Dnes je tam kočičí divočina, odkud se neustále objevují nová a nová stvoření, různě barevná a milá! Nechcete některé domů?

Víkend

5. září 2011 v 21:29 | já a foto E. Mikešková |  Moje psaní
Tak zase jeden víkend je za námi, počasí přálo všem aktivitám, které si kdo naplánoval. Známí se vypravili do lesa na houby, mladí proleželi den na koupališti. Někdo se vypravil na výlet do ZOO Lešná, kde se konaly nějaké křtiny mláďátek.
V sobotu se konaly Farmářské dny, a tak náměstí bylo opět plné lidiček.







Podívali jsme se, poslechli hezkou muziku, nakoupili a šli jsme vařit. Udělali jsme si tvarohové knedlíčky s višňovou omáčkou a bylo to moc dobré.

Recept Tvarohové knedlíčky s jahodami - Vaříme v osolené vodě asi 7 minut.

Tvarohové knedlíčky s jahodami -

Pak dobrou kávičku a chvilku odpočinku!


No a v podvečer návštěva zámku a tamního vystoupení. Tataři, Panenka Marie a hraběnka, výstava židlí firmy Thonet a pak už domů k televizi. Nedokoukala jsem se, unavená jsem zalehla a spala do rána.




Jak jsem hledala kuličku

3. září 2011 v 22:35 | já |  Moje psaní
Hrajete rádi stolní hry? Víte takové ty zcela normální a známé, jako je Člověče, nezlob se!, Dámu, Pexeso a další!
Určitě je znáte od dětských let.
Já je měla a mám hrozně ráda, přestože nerada prohrávám. Když jsem jako dítě pobývala celé prázdniny na Hostýně, kde jsme prodávali různé suvenýry, pohlednice a hračky, vždy jsem se těšila na den, kdy dostaneme nové zboží. Bývalo to tak jednou za čtrnáct dnů, kdy se zásoby musely doplnit, neboť před námi byla velká pouť.
Vždycky jsem očekávala, co nového maminka na výběru ve vzorkovně vybrala a co nám dovezou. Objevovala se spousta nových věcí a my s bráchou měli tu výhodu, že jsme je viděli jako první.
Všechny nové společenské hry jsme na vlastní kůži odzkoušeli a ohodnotili. Když byla hra dobrá, nastal čas zpacovat rodiče, aby nám ji koupili. Tak se stalo, že jsme měli her habaděj. Tak jenom namátkou vyjmenuji Mikádo, Dostihy a sázky, Monopoly, Šachy, všechny druhy Pexes a Kvartet aj.
Až jednou jsme u rodičů narazili na dvouhlasý odpor - ne!!! To nám s novou zásilkou zboží dovezli hru Master mind! Byla to logická a zajímavá hra, kdy jeden z hráčů vytořil kombinaci barevných kolíčků a druhý se je snažil logickým uvažováním zjistit.
Hrát se dalo všude, krabička byla malá, vešla se do kapsy, batohu i kabelky. Na náš dotaz, proč nám naši nechtějí hru koupit, se jenom pousmáli a nechtěli nic říct.
Asi po týdnu škemrání jsem na to přišla. Byl večer a my si zrovna chystali na stůl Ruletu. Byla nová, a tak jsme se snažili pochopit její princip. Zpočátku to šlo celkem dobře, dokonce jsem i několikrát po sobě vyhrála, pak se karta obrátila a já začala prohrávat. Jednou, podruhé, pošesté a to už bylo na mě moc. Krev vzkypěla a já zlostí bouchla do desky stolu. Ruleta poskočila a kulička byla ta tam! V krabici byla jenom jedna a nám nezbylo, než dvě hodiny lozit po kolenou s baterkou v ruce a kuličku hledat. Trvalo nám to strašně dlouho a já už další hru s malými čudlíky nechtěla ani vidět. Při představě, že bych zase prohrála a shodila ji ze stolu, jsem pochopila, čeho mě naši chtěli ušetřit.
Krabičku s malými čudlíky jsem našla o Vánocích pod stromečkem a vždycky, když jsme hru hráli, jsem si dávala setsakra pozor, abych ji nechala na stole, i když jsem prohrála! A to bylo opravdu velmi často!



Na Bystřici pod Hostýnem zaútočí Tataři!!!

1. září 2011 v 22:47 | já a net |  Co jsem četla jinde!
BYSTŘICE POD HOSTÝNEM - Bystřice pod Hostýnem se nadcházející sobotu 3. září vrátí o několik století nazpět a to díky druhé Večerní prohlídce zámku, aneb Cestování v čase se zámeckými obyvateli. Začátky jsou v 16, 17, 18 a případně i 19 hodin.
Hlavním tématem cestování bude porážka Tatarů pod Hostýnem. "Setkáte se opět s hraběnkou Alicí z Vossu, Michaelem Thonetem, Pannou Marií, zlými Tatary i chudými Bystřičany a také s oblíbenými napoleonskými vojáky. Celým večerem Vás provedou jeho Excelence Ernst Olivier z Loudonu a jeho manželka Henrietta Seilern - Aspang," prozradili pořadatelé z města Bystřice pod Hostýnem a Městského muzea Bystřice pod Hostýnem. Spolupořadateli programu jsou Skupina historického šermu Biskupští manové z Kroměříže a Klub vojenské historie francouzského císařství.

Počátkem 13. století založil mongolský vládce Temudžin - Džingischán obrovskou říši sahající od Bajkalu do Číny a jižního Ruska. Roku 1224 porazil chán Džingis spojená, ale nesvorná ruská knížata a vytvořil mongolský státní útvar ZLATÁ HORDA vyznačující se mimořádnou agresivitou a bojovností.
V roce 1240 chán Ogotoj ovládl Kijev a obrovské tatarské vojsko vyrazilo na západ do Evropy. Půl miliónu divokých jízdních Tatarů pod velením chána Ogotoje a vnuků chána Džingise, Batu a Kublaje táhlo třemi proudy do Velkopolska, Uher a Slezskem do Čech.
Na jaře 1241 padl polský Krakov a vojska se valila Slezskem. Jediný z evropských panovníků, který si uvědomoval obrovské nebezpečí hrozící celé Evropě a vyzýval ostatní státy k odporu, byl český král Václav. Václavův švagr, slezský kníže Jindřich Pobožný se Tatarům postavil na odpor předčasně a byl u Lehnice poražen. Pomocné Václavovo vojsko o síle 50 tisíc mužů dorazilo na bojiště pozdě, ale uzavřelo alespoň Kladskou cestu do Čech.
Tataři zastaveni přítomností královského vojska změnili směr útoku, vpadli plnou silou na nechráněnou Moravu zaplavili a zpustošili celou zemi. V lidové paměti, ale i dle historických studií Františka Palackého a Dalimilovy kroniky došlo k velkým střetům na Olomoucku a rychlé oddíly chána Batů drancovaly a plenily zemi v širokém okolí až k hoře Hostýnské. Obyvatelé prchali v hrůze do hostýnských lesů a hledali úkryt a ochranu na temeni hory, kde byl od nepaměti mohutný keltský militární val, který obepínal celý vrchol. Zde bezbranní a zděšeni v modlitbách vyzývali Pannu Marii, aby je ochránila od záhuby.
Dle staletého, dodnes se tradujícího ústního podání, vytryskl na zásah matky Boží pod temenem hory pramen, aby občerstvil uprchlíky a poté se strhla obrovská bouře, která zničila blesky a ohněm tatarské ležení pod Hostýnem a Tataři v panice prchali od zdejších hor.
Horda zamířila pod velením chána Bátů do Uher, poničila celou uherskou zemi a hnala se dál do Chorvatska a Dalmácie. Chán Kublaj byl údajně na Moravě zabit. Rakousko od vpádu Tatarů ochránil český král Václav, vévoda rakouský Fridrich a vévodové korutanský a bádenský, kteří se spojili k odporu. V témže roce 1241 však neočekávaně zemřel chán Ogotoj a mongolské hordy unavené a vyčerpané, zmítané vnitřními spory zastavily výboj a počaly se vracet zpět.
Konkrétní vzpomínkou na tyto události je obraz Panny Marie Vítězné Bleskvládné z r. 1620, dar Polyxeny z Lobkovic. Kolem roku 1630 dala zhotovit hraběnka Marie ze Šternberka provd. z Rottalu pro kostel na Hostýně stříbrný obraz Panny Marie, Matky Boží, Vítězné Ochrany Moravy, který znázorňuje útěk Tatarů od Hostýna. Tento obraz byl po zpustnutí kostela na Hostýně přenesen do kostela sv. Jiljí v Bystřici pod Hostýnem, kde se nachází dodnes.