Před domem nám přestala svítit pouliční svítilna. Stojí přímo u plotu a někdy jsem ráda, že vidím na kolemjdoucí nebo na pozdního návštěvníka u branky. Dnes je tam naprostá tma, brr!!! Jak asi muselo být lidem, když ještě neměli žádné světlo, které by svítilo celou noc.
Ve starověkém Římě existoval tzv. "laternarius", tedy otrok, který v domácnosti pečoval o světlo. Doléval do lamp olivový olej, povytahoval knot ze stočených rostlinných vláken, lampy roznášel nejen po domě, ale vynášel je i ven a nechával stát před vchodem do stavení.
Zvyk osvětlovat ulice dorazil do Evropy v období invaze Maurů, kteří sem přivážejí skleněné olejové lampy, jež se vyráběly zejména v Sýrii. Ve středověkém městě nebylo za tmy bezpečno vycházet, člověk nevěděl, do čeho může šlápnout, proto se používaly hořící pochodně, pravidelně rozžíhané ohně v železných klecích a na pánvích. Stačil však větší závan větru a neštěstí bylo hotové.
Král Ludvík XIV. by byl nejraději, kdyby nad jeho metropolí slunce nikdy nezhasínalo. Uniformovaným světlonošům platil tři soldy za čtvrt hodiny doprovodu (což představuje jeden šálek kávy v luxusní kavárně. Nakonec to král vyřešil tak, že v ulicích nechává v roce 1667 nainstalovat 2736 luceren, které přes noc svítí. V Londýně si můžete na cestu objednat světlonoše, ale i tady může být zádrhel. Tihle chlapíci totiž mohou být spolčeni se zloději a nezřídka zavedou svého klienta do odlehlých míst, kde už na něj čeká banda nenechavců.
Praha se dočká trvalého veřejného osvětlení v roce 1723, ovšem jen na části Královské cesty, kde bylo vztyčeno 121 sloupů s olejovými lucernami, které se při soumraku zapalují a za svítání zhasínají. S příchodem plynovým lamp se počet svítilen zvyšuje a 31.12. 1813 , kdy se rozzářila světla v Londýně na Westminsterském mostě, je oficiálně považován za premiéru plynového veřejného osvětlení. Když se v noci přisluhuje lucernám, mají při tom hlídači rychle chodit a pokud možno se vyhýbat chodníkům. V čase služby se jim zapovídá "kouřit tabák", jak stojí v předpise pro pražské lampáře z roku 1866. Oblek lampářů je nejdříve podobný hasičskému, později nosí civilní šaty a služební čepici.
Pak následuje období elektřiny, které udělal velkou reklamu Křižík při jubilejní výstavě v Praze roku 1891, kdy obloukovkami osvětlil výstaviště a zároveň tu zbudoval světelnou fontánu.
Předválečné ulice byly osvětleny pásy žárovek, které lemovaly výlohy obchodů, lákaly do restaurací i kabaretů. Jejich světlo však zbledlo před novým vynálezem - neonovou výbojkou. Od roku 1910 lemovaly domy barevně svítící trubice, pozohýbané do různých tvarů, mrkající z výloh a okrajů budov. Města jsou barevná a zářící.
No a za sto let nám světla v ulici nesvítí! Je to jenom dnes a už se mi to nelíbí.
Taky jsem si zvykla na osvětlení kolem našeho domu a ani v ložnici na spaní nezatahujeme žaluzie. Když bych se v noci probudila a chtěla na malou (jako, že se nebudím), nemusela bych po celém bytě rozvítit a s přehledem si dojdu. :-)
Povídání o svícení, se mi moc líbilo. ;-)