27. srpna 2011 v 21:39 | já
|
Název je odvozen od poustevníků, kteří zde v jeskyních žili v 18. a 19. stol.
Horské sedlo Pustevny je jedno z nejvýznamnějších horských středisek v Beskydech. Nachází se v Radhošťské hornatině mezi Radhoštěm (4 km od vrcholu) a Tanečnicí na katastru obcí Trojanovice a Prostřední Bečvy. Vypráví se pověsti o synovi frenštátského tkalce, který zde poustevničením vykupoval posmrtný klid svého hříšného otce, či o francouzském princi, který zde byl poustevníkem. Poslední poustevník zemřel v r. 1874.
Tolik pověsti, ale skutečnost byla více než obyčejná. V Trojanovicích bydlel statkář, který měl jediného syna - Josku. Rodina to byla velmi vážená, už proto, že na statku žili snad odjakživa i jejich předci. Když začala válka v tom roce 1914, bylo Joskovi právě dvacet! Urostlý chlapík se vojenské komisi líbil a tak jej odvedli. Nástup ihned, válka nečeká. Matka ronila slzy, otec sakroval, kudy chodil a milý Joska přemýšlel, jak se té lapálii vyhnout. Znal dobře pověsti z rodného kraje, věděl, že o Radhošti se ledacos vypráví, jsou prý na něm ještě neprobádaná místa, která si pečlivě chrání.
I vydal se Joska na vrchol, aby přišel na jiné myšlenky a ještě jednou viděl do kraje, který by měl opustit. Byl krásný den a vidět bylo opravdu daleko, tak daleko, že najednou před ním stály řady vojáků v rakouských uniformách se svými veliteli, koňské povozy, kanony a letadla. Všude se vznášel čpavý kouř, bylo slyšet hluk boje a křik raněných.
Ach Bože, pomyslel si Joska, tak tam bych měl odejít? To teda ne, najednou věděl, co udělá a jak se tomu všemu vyhne. Opatřil si dlouhý hnědý kabát až na zem, doma se s rodiči rozloučil a vykročil vzhůru do kopce. V jeskyni, kterou znal od dětství, si upravil dřevěnou palandu, malé ohniště a jeho úkryt byl hotov. Pro jídlo se občas zastavil u pastýřů v kolibě na druhé straně kopce, to zvláště, když nikdo nebyl doma. Lidem se tu a tam ztratil králík, nebo kohout, ale přikládali to toulavým psům nebo liškám. Nikdo neměl tušení, jak blizoučko domova Joska vlastně je.
Občas postál na stráni nad statkem a s lítostí hleděl k rodné chalupě. Čas plynul, válka požírala chlapy jednoho po druhém a nebrala konec.
Ale i pod Radhoštěm se konečně dočkali míru, chlapi se vraceli jeden po druhém domů, jen Joska se nevrátil. Jednu tuhou zimu ve své jeskyni nepřečkal. Když jednoho dne se jakýsi zvědavý turista dostal až k jeho tajné jeskyni a našel jej tam, domníval se, že se jedná o poustevníka, modlícího se tady v klidu lesa. Zmýlil se, byl to Joska, který tady přebýval a ukryt před zraky lidí, doufal, že přečká válku.
Nevím, kolik poustevníků jeskyně schovávala, kolik starých moudrých mužů tady žilo, ale Joska byl určitě poslední z nich. Nebo se lidé, kteří tento příběh vyprávěli, mýlili? Doufejme, že ne!
Hezké vyprávění i když se smutným koncem. Škoda, že jsou Beskydy od nás tak daleko, musí tam být moc krásně. :-)