close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Červenec 2011

Zamyšlení

20. července 2011 v 21:19 | já |  Moje psaní
Co říkáte na svět kolem vás? - zeptala se mě dneska jedna známá, kterou jsem potkala v nákupním středisku. Nepochopila jsem, kam se svou otázkou směřuje. Proto moje odpověď byla taková, jaká byla.
Vždyť je dobrý, nebo ne? - odpověděla jsem a nevěřila vlastním očím, když ona osoba na mě vysypala milion stesků, které si ve svém nitru hýčká a o něž něustále pečuje.
Ona osoba žije v neustálém pocitu, že se jí dějí věci, za něž mohou všichni kolem ní. Odešel jí manžel, s nímž si nerozuměla, za to viní ženu, k níž se odstěhoval. Dcera chodí do základky a letos donesla špatné známky, za něž mohou učitelé. Byla vyhozena z práce, kterou si po dlouhé době našla. Důvodem byla neshoda s vedoucím poté, co se několikrát ráno neprobudila včas po alkoholovém dýchánku. Propustil ji a za to si od ní nezaslouží nic než pohrdání. V nákupním vozíku měla podle ní jenom základní potraviny - pouhým mrknutím oka jsem postřehla láhev vodky, dvoje cigarety, chléb, mléko a několik konzerv. Protože jsem byla ve frontě u pokladny až za ní, mohla jsem si vyslechnout její plačtivý monolog na šílené ceny a nedostatek peněz. Kdo za to všechno může, už jsem si raději nevyslechla, rychle jsem vyjela z vozíkem ven a nákup nacpala do kufru auta.
Při vyjíždění z parkoviště jsem ji zahlédla s několika lidmi, jimž asi kladla stejnou otázku jako mně.
Vím, není to jednoduché, všude kolem se zdražuje, platy nahoru nejdou tak rychle, jak bychom si přáli, politici se neustále dohadují, počasí také není nic moc! Jeden by plakal!
Nevidím však důvod k obviňování všech kolem sebe za vlastní neúspěch. Ona známá (chodila shodou okolností do vedlejší třídy) měla báječné rodiče, nebyli bohatí, měli malý obchod, v němž jste je viděli od rána do noci! Ale jenom je dva! Ona a její bratr nikdy nepomáhali, většinu času trávili na plovárně, na čajích a mezi kamarády. Když jsme končily základku a já se chystala dál na školu, ona se hrnula do místní továrny, prý aby si hned začala vydělávat a mohla si užívat života. Vdávala se hodně mladá a přišlo první dítě, rozvod, další manželství a další děti. Celkem jich má pět. Rodiče obchod zavřeli kvůli nemoci. Bydleli sami a sami také zemřeli. Majetek, který svým dětem nechali, se rozdělil mezi oba rovným dílem. Jak s ním naložili, záleželo jenom na nich. Bratr sebral prachy a zmizel někde ve světě, ona zůstala sama se svými problémy. Žila vždycky podle svého a od nikoho údajně nepotřebovala rady.
Dnes je na tom špatně. dluží na nájemném, hrozí jí vyhazov z bytu, který patří bývalému, a ona neví, kudy kam! Je nešťastná ze všeho a hledá viníka! Je mi jí líto, ale poradit jí neumím!
Je divný svět kolem nás nebo jsme divní my?

Zpěváček na ořechu

19. července 2011 v 16:05 | já |  Fotografie

Ranění a nemocnice

19. července 2011 v 8:47 | E. Mikešková, já |  Moje psaní



V sobotu po poledni byla napadena posádka francouzské pěchoty, tábořící u zámku. Střílelo se, všude bylo plno kouře, ozývaly se i rány z kanonu. Zvědavci se sbíhali ze všech stran, aby se podívali, co se děje. V zámeckém příkopu se utábořila skupinka vojáků v krásných uniformách, s vysokými čapkami a spoustou zlatých prýmků. Napadení se bránili a vykřikovali rozkazy.








Byli padlí i ranění. Ty odnášeli vojáci do lazaretu, kde už na ně čekal vojenský felčar.





V lazaretu bylo za chvíli plno a markytánky měly plné ruce práce.






Po válce se vše uklidnilo a všichni si užívali krásný sobotní podvečer.


Diváci byli spokojeni!



Masíčka a něco sladkého

18. července 2011 v 23:21 Něco dobrého na zub

PEČENÉ UZENÉ MASO SE SMETANOVÝM KŘENEM

Ingredience:

1 kg uzené krkovičky, 30 g sádla, ¾ l sladké smetany 33%, 2 žloutky,

60 g polohrubé mouky, špetka soli, 20 g másla, 1 kostka cukru, 4 lžíce jemně strouhaného křenu, 4 mandle
Příprava:
Maso uvaříme ve vodě a když je skoro měkké, přendáme ho do pekáčku a v troubě na sádle upečeme, za občasného podlévání, do změknutí. Ve smetaně rozmícháme žloutky a mouku, přidáme sůl a máslo. Hrnek postavíme do vodní lázně a šleháme do zhoustnutí. Podle chuti osolíme, osladíme a před podáváním vmícháme strouhaný křen a rozsekané oloupané mandle. Doporučená příloha: knedlíky.
VEPŘOVÉ KARÉ S MERUŇKAMI

Suroviny:
400 g vykostěného vepřového karé, sůl, olej, 2 cibule, 3 stroužky česneku, špetka šafránu, 2 lžíce cukru, 8 meruněk, lžičku strouhaného zázvoru, mletý bílý pepř, lžíci meruňkového džemu, lžíci kukuřičného škrobu.
Postup::
1. Maso umyjeme, nakrájíme na plátky, osušíme, posolíme a vložíme do mísy.
2. V oleji rozmícháme nastrouhanou cibuli, prolisovaný česnek a šafrán. Směsí zalijeme maso a dáme na dvě hodiny uležet na chladné místo.
3. Mezitím na pánvi zkaramelizujeme cukr, zalijeme 250 ml vody, přidáme umyté, vypeckované, na menší kousky nakrájené meruňky, zázvor, pepř a asi deset minut vaříme. Přidáme džem, škrob rozmíchaný ve vodě a necháme přejít varem.
4. Odleželé maso ogrilujeme z obou stran ve vyhřáté troubě, předáme na talíře, polijeme omáčkou a podáváme s rozinkovou rýží.

UZENÁ HLAVIČKA

Ingredience:
500 g vařeného uzeného masa, 200 g krupice, 4 vejce, 1 litr mléka, petrželová nať, sůl.
Postup:
V troše mléka necháme nabobtnat krupici, přidáme zbytek vařeného osoleného mléka. Uvaříme hustou kaši, do vychladlé vmícháme vejce, maso nakrájené na kostičky, nasekanou petrželku. Hlavičku dáme do máslem vymazaného pekáčku, pokapeme máslem a dozlatova zapečeme. Podáváme s dušenou zeleninou nebo salátem.

KRKOVIČKA V LISTOVÉM TĚSTĚ


Ingredience:
1,5 kg krkovičky vcelku, 40 dkg mletého míchaného masa (hovězí + vepřové), 2 cibule, 2 vajíčka, 2 stroužky česneku, petrželová nať, sůl, mletý pepř, majoránka, 2 lžíce oleje, 400 g lístkového těsta.
Postup::
Krkovičku vykostíme, omyjeme a osušíme. Česnek rozetřeme se solí a smícháme s majoránkou a pepřem. Směsí potřeme krkovici a necháme hodinu v chladnu odpočinout. Mezitím na oleji osmažíme nadrobno nasekanou cibuli dozlatova, přidáme k ní mleté maso, osmažíme asi 5 minut - až zešedne, a necháme zchladnout. Nasekáme najemno petrželovou nať, přidáme k mletému masu, dochutíme solí a pepřem a smícháme všechno s 1 vajíčkem.
Vymažeme hluboký plech a vložíme do něj krkovici. Potřeme ji olejem a upečeme.
Listové těsto vyválíme na plát, položíme na něj vychladlou krkovici, obalíme ji mletým masem a důkladně zabalíme do těsta. Potřeme rozšlehaným vejcem a pečeme do zrůžovění. Upečenou krkovičku krájíme na plátky a podáváme.



1 kakao (sáček 100 g),

1/4 litru mléka,

1 celé máslo - 25 dkg (stačí levnější a může být i jakákoliv kostka tuku na pečení),

15 dkg moučkového cukru,

1 žloutek (máme tady s ženskými vyzkoušeno i bez, takže není potřeba),

1 vanilkový cukr,

2 velké balíčky piškotů (to jsou ty větší piškoty á 240 g),

rum nebo vaječný koňak dle chuti (já dávám vaječný koňak,není tak ostrý jako rum a v celkové chuti je lepší).

POSTUP PŘÍPRAVY

Ve 1/4 litru mléka rozpustíme na plotně celý balíček obyčejného kakaa a necháme mírně vychladnout.

Do mísy si dáme moučkový cukr, změklé celé máslo, žloutek a vanilkový cukr. Přidáme mírně vychladnuté kakao v mléce a šlehačem vyšleháme v krém.

Do druhé vyšší a větší mísy vysypeme 2 balíčky piškotů a pocákáme rumem nebo vaječným koňakem.
Poté do piškotů vylijeme krém a dobře vše promícháme. Směs pak navrstvíme buďto do dortové formy nebo do nějaké mísy, já dávám do nerez rozšířené mísy, aby to mělo po vyklopení pěkný a zajímavý tvar.
Necháme odložet cca 1/2 dne, nejlépe ale přes noc, druhý den vyklopíme a zdobíme dle fantazie.
DOBROU CHUŤ!

Australský domov pro seniory!

17. července 2011 v 23:00 | došlo emailem |  Zaujalo mě












Jsem pískalka

16. července 2011 v 21:30 | já |  Moje psaní
Kluci na sebe většinou pískali, až se celý kopec otřásal. Líbilo se mi to a chtěla jsem to zkusit také. Nejdřív jsem jen tak špulila rty a prskala kolem sebe. Všichni se mi smáli a dělali si ze mě legraci. Trvalo to dlouho, ale já byla tvrdohlavá a zkoušela jsem to stále znovu a znovu. Nedařilo se, protože mi vypadl horní řezák a dírkou unikal vzduch, a tak bylo veškeré namáhání zbytečné. Jednou večer jsem seděla venku na našem místečku pod vysokým stromem. Právě jsem si četla velmi zajímavou knížku a jen tak podvědomě jsem zasunula čtyři prsty do pusy a foukla. Ozvalo se písknutí, jež mě překvapilo a já to zkusila znovu, nic! Nepodařilo se!
Až zase jednou, dávno jsem měla všechny zuby na svém místě a já znovu zkoušela pískat! A ejhle, šlo to, tak mě to potěšilo, že jsem pak pískala celý den a všude! Jednou jsem si upískla dokonce i v kostele, odkud mě babička vyhnala a byla na mě zlá. Cestou domů se se mnou nechtěla bavit a doma jsem si to pak chytla ještě od našich. "Nepískej pořád! Panenka Maria pláče !" říkávali a docela vážně se na mě škaredili. Ale já už s pískáním nepřestala, pískala jsem, pískám si a pískat budu, dokud to půjde. Asi jsem divná, ale není nad to, když si cestou mezi poli, nebo parkem popiskuji nějakou melodii. Cítím se dobře a vůbec mi nevadí, ani polovička, který nad mou podivnou zálibou kroutí hlavou.
Jsem holt pískalka!

Duchové

16. července 2011 v 0:17 | já |  Moje psaní
Duchové, o nichž hovoří téma tohoto týdne, nejsou! Nejsou v té podobě, jakou bychom si asi přáli. Průsvitné stíny pohybující se po chodbách starých domů, sténající ve sklepeních a pohybující de předměty na našem stole, tak takoví jsou jenom ve filmovém provedení a v bujné fantazii člověka. Na fotografiích je vidíme v nevysvětlitelných skvrnách a odlescích. Jak rádi bychom se setkali s duchy svých drahých rodičů a prarodičů, všech, koho jsme měli rádi a s kým jsme si nestačili všechno říct. Ale oni se nám ne a ne ukázat, možná proto, aby nám nemuseli povědět, jaké je to tam, kde jsou oni. Jsme moc zvědaví a oni si své tajemství chtějí nechat pro sebe.
Věřím, že po každém člověku zůstává na světě něco jako jeho otisk. Když jsem v 18 letech ztratila otce, nacházela jsem jeho otisky všude kolem hodně dlouho. Každý květ kaktusu mi jej připoměl, dlouho mi po tátovi vonělo všechno, s čím přišel do styku. V ranní trávě na zahradě jsem hledala otisky jeho kroků, v šumění větru jsem občas zaslechla jeho hlas. Jistě to všechno bylo vyvolané jenom steskem po milované osobě, ale jeho otisky nacházím i dnes po 41 letech. Občas mi na mysl příjde melodie písničky, kterou miloval, nad fotografií, které měl rád stejně jako já, si vzpomenu na jeho komentář. Je dlouho pryč, ale se mnou zůstávají jeho stopy nebo že by to byl právě jeho duch?


Bouřka

14. července 2011 v 22:33 | já |  Moje psaní
Bouřky se nebojím, ba naopak miluji, když blesky křižují oblohou a vzduch se pročistí chladivým deštěm. Na silnici a chodník začnou dopadat první kapky, ptačí hlásky ztichnou a já se posadím k oknu.
Dívám se a sním! Zdá se mi, že letím někam vysoko do oblak, nechávám se unést představami.
Většinou to tak bývá! Ale to, co jsem viděla na nočním nebi včera, mě docela vystrašilo. Neustále kolem slyším o změnách klimatu, teroristických akcích, různých proroctvích o konci světa a tak podobně. Byla to opravdu podivná bouřka, trvala dlouho, vítr byl silný a blesky křižovaly oblohou bez přestání.
Jsem takový nevěřící Tomáš, nedám se nachytat na různé věci, raději si na všechno sáhnu, podívám, poslechnu!
Ale tentokrát jsem trochu nahlodána, co když mají pravdu a čas, který zbývá, je opravdu tak krátký. Co když už nezbývá nic na to, aby se všechno dalo do pořádku?
Nebyla by škoda toho našeho krásného světa, modré oblohy, sluncem prozářené přírody a všeho, co svět dělá světem?
Určitě byla!

Tropy na Moravě

13. července 2011 v 23:23 | já |  Moje psaní
Dnes je šílené vedro, je jedenáct večer a ze mě leje jako z vola!
Od rána se snažím něčím se chladit, neustále namáčím ručník, sprchuji se, převlékám a piju!
Dva velké džbány citronády, minerálky, zelený čaj, obyčejná voda z vodovodu a nic nepomáhá. Od rána mě bolí hlava a nechce se mi nic dělat, nebaví mě ani čtení. Teď jsem chvíli byla na Skypu, chvíli si listovala starými čísly History revue, přemýšlím, že ještě na chvíli uteču k nějaké PC hře. Mou nejoblíbenější je Bejeveled 3. Vydržím u ní velmi dlouho a tak někdy zaháním dlouhou chvíli skládáním řad, krystalů a motýlků.