Vždycky, když jsem něco provedla, říkávali mi doma - "máš za vroubkem", " počkej máš u mě vroubek" a já o tom nikdy nepřemýšlela. Nikdy mě nenapadlo, o jaký vroubek se jedná a co za ním můžu mít. Troufám si říci, že to mnoho lidí neví.
Včera jsem dostala další číslo History revue a při prvotním listování jsem narazila na malý článek, který má stejnojmenný název. Zvědavě jsem se pustila do čtení a dozvěděla jsem se zajímavou věc.
453 let starou hůl s vruby odhalily nedávné vykopávky v centru německého města Witenbergu. V té době ještě nebylo psané účetnictví samozřejností a k záznamu dluhů se proto používaly dřevěné hůlky. Co zářez, to jedna položka (dodnes se v účetnictví používá termín "na vrub" - má dáti). Po dokončení zápisu obě smluvní strany klacík společně rozštíply. První polovinu dostal věřitel, druhou dlužník. Při splácení se k sobě obě půlky přiložily a hned bylo jasné, jestli se jeden z nich nepokoušel dluh smazat, nebo naopak zvýšit. Na nově objevené hůlce je 23 zářezů, rok 1558 a jméno. Třebaže ve wittenberském městském archívu mají daňové seznamy už od 14. století, historikové majitele hůlky zatím podle jména nenašli. Tak zachovalá vrubová hůl je v Evropě velmi vzácným nálezem.
Tak tohle by mě nenapadlo ani ve snu! Opravdu zajímavé, co říkáte!
Aha, tak takle je to s tím vroubkem. Používáme spoustu slovních spojení, aniž by jsme přemýšleli o jejich původu. Toto bylo moc zajímavé. ;-)