Znáte to!
Máte před sebou hodně práce, která nesnese odkladu. Máte plný koš prádla, roztažené prkno a nachystanou žehličku. Už v okamžiku, kdy si uvědomíte nutnost jej vyžehlit, vzniká ve vaší hlavě plán. Víte přesně jak začít, co udělat jako druhé, třetí, poslední. Jste připraveni! Ještě si dáte na posilněnou hrníček kávy a jdete na věc.
Kávu jste dopili a odnášíte hrníček do dřezu. Bezmyšlenkovitě pouštíte vodu a umyjete nádobí. Je to raz dva, ale v kuchyni je najednou nějak dusno, proto otvíráte okno a berete do ruky konvičku. Zalejete je a upravíte ubrus na stole. Vracíte se do pokoje, vytáhnete z koše první košili a zjistíte, že na pravém rukávě chybí knoflík. No jo, kde asi je? I počnete jej hledat, na polici v koupelně srovnáte krémy a parfémy, natřesete polštáře a upravíte dečky na všech policích, kde inkriminovaný knoflíček leží. Aby se vám zase někam nezatoulal, berete šití a ihned jej přišijete.
Hodiny odbijí desátou a vás napadne, že za chvíli zazvoní pošťačka s důchodem, té přece musíte nechat nějaký drobný peníz, nachystáte si peněženku a vyhlédnete z okna.
Tak nějak to známe všichni, odkládání úkolů na pozdější dobu není nemoc, ale odborníci tuto zvláštní úchylku nazývají
- prokrastinací! Psychologové často popisují takové chování jako mechanismus pomáhající jedinci vyrovnat se s úzkostí spojenou s výkonem dané činnosti.
Tak jsem zase trochu chytřejší a teď už vím, že to co jsem nazývala dosud leností, má dokonce odborný název.

Tak přesně tohle říkal včera dědy - není prý líný, ale je vlastně nemocný, když je na to diagnoza. Byla o tom reportáž na Nově. :-D :-D