close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Poprvé a naposledy

26. června 2011 v 23:59 | já |  Moje psaní
Na svou první směnu jsem nastoupila v srpnu roku 1971. Jako dnes vidím to vysoké, štíhlé stvoření, které s nadšením a nedočkavostí vstupovalo do prostor nemocnice. Plná znalostí čerstvě nabytých ve škole, natěšená na práci, která ji čekala.
Postavila jsem se k prvním výkonům, prvním převazům a odběrům s pomůckami přesně podle toho, jak nás to učily učitelky odborného výcviku. Starší kolegyně nechápavě kroutily hlavou a tak dlouho trvaly na tom, až jsem podlehla a postupně začala veškeré výkony dělat jako ony. Velmi brzo jsem zjistila, že praxe je od teorie velmi odlišná a mnohdy je nutné školní návyky změnit.
Čas neúprosně běžel a utíkal tak rychle, až nastal den D.
Na svoji poslední směnu jsem nastoupila v roce 2009. Vidím se jako dnes, jak jsem unavená a s bolestmi v nohou absolvovala poslední vizitu, napíchala injekce a roznesla léky dle rozpisu. Pomůcky jsem uklidila na své místo, přesně tam, kam patřily. Mladší kolegyně nechápavě kroutily hlavou, když jsem pomalými kroky procházela oddělení, tu a tam pohladila vozík, skříňku a naposledy prošla pokoje. Překontrolovala jsem své místo v sesterně, zda jsem posbírala všechny své tužky, hrníček na kávu a příbor. Vypila jsem poslední šálek čaje a byl konec.
Nechápu, jak to všechno mohlo tak rychle utéct, kde jsou všechny ty dny, kdy chtěl člověk převrátit svět, kam se poděly ty dny, kdy jsem naopak neměla chutť v práci pokračovat a neviděla žádný světlý bod.
Kam a proč to tak rychle všechno uběhlo? Stále hledám a nikde nenacházím odpověď!
Holt všechno je jednou poprvé a jednou naposledy!
 


Komentáře

1 Jarka | Web | 27. června 2011 v 8:59 | Reagovat

Tak to mě začalo všechno hrozně utíkat až teď, když jsem doma. Když jsem chodila do práce, zdálo se mi, že je pořád pondělí a ten nekonečně dlouhý pracovní týden přede mnou a víkend v nedohlednu. Ale do práce jsem vlastně chodila ráda, i když na ni člověk nadával, byla i sranda a pohoda. ;-)

2 Amelie | Web | 27. června 2011 v 18:34 | Reagovat

Moc hezky napsané. Už si ani nepamatuji, kdy jsem naposledy někomu píchla injekci.

3 Hospodynka | Web | 1. července 2011 v 7:48 | Reagovat

Dodnes mě mrzí, že mě máti nepustila na zdravku, je to pěkná práce, ikdyž náročná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama