close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Červen 2011

Včera neděle byla

13. června 2011 v 11:02 | já |  Moje psaní
Nevím, jak se to stalo, ale včera mi úplně vypadlo psaní z hlavy. Ještě odpoledne, když u nás seděla návštěva, jsem si v duchu skládala text, pak odešli, my se koukali na F1, mimochodem, Hamilton zase vypadl, čímž mě naštval. Pak se řešil jakýsi problém, polovička mě zcela odřezal od PC a bylo najednou po půlnoci, takže jsem se na to, česky řečeno, vykvákla a šla spát, čímž jsem si alespoň upravila denní režim a dobře se vyspala.
Dnešní den, pondělí, se zatím ukazuje docela dobře, venku už ráno v 8 hodin bylo 20°C, obloha jako šmolka. Dětem se blíží tolik očekávané prázdniny a je to vidět i na jejich chování. Ranní cesta do školy je doprovázena veselým povídáním, pošťuchováním a hopsáním. Při chystání snídaně jsem pozorovala několik děvčat, jak si zřejmě povídají o prožité neděli.
Ach jo, jak ten čas letí.


Neděle byla hodně veselá.


V parku bylo veselo, probíhal tady dětský den v pohádkovém lese.


Všude se to hemžilo lidmi, proto jsem šla raději dál od města do lesoparku Zábřeh.



Pojďme udělat rekord!

11. června 2011 v 21:59 | já |  Moje psaní
Kdo by neznal pana Guinesse a jeho rekordy. Není snad den, aby se někdo nepokusil nějaký ten rekord překonat. Určitě to není snadné, lidé jsou vynalézaví a tak v pověstné Knize rekordů, která se rok, co rok doplňuje, najdete rekordy v činnostech o nichž mnohdy ani netušíte, že existují. Namátkou jmenujme rekordy týkající se lidského těla, jeho výšky, váhy, počtu dětí, délky vlasů, nehtů a pod.
Nejtěžší muž na světe byl Jon Brower (Seattle, USA), který vážil 635 kg.
Nejtěžší narozené dítě byl chlapec, který vážil 10.8 kg a měřil 76 cm. Narodil se v roce 1879 Anně Batesové, která měřila 2,27 metrů. Bohužel po 11 hodinách zemřel.
Nejlehčím narozeným dítětem byla holčička s hmotností pouhých 280 g v roce 1989 (Illinois, USA).
Nejdelší nehty na světě měl Shridhar Chillal (Indie), které měřily 6,15 metrů.
Nejdelší vyplazený jazyk dlouhý 9,4 cm byl zaznamenán u Stephena Taylora (UK, Coventry).
Nejvyšším mužem byl Robert Pershing Wadlow (Illinois, USA), který dosáhl výšky 272cm.
Lidské činnosti, schopnosti, záliby a zájmy, také předměty denní potřeby, různé dopravní prostředky atd., se dají zařadit do této knihy.
Jak jsem se dneska dozvěděla, budu mít možnost sama se zapojit do akce, která směřuje k vytvoření rekordu. Tentokrát půjde o rekord v co největším počtu židlí, zn. TON / Thonet, soustředěných na jednom místě. V rámci oslav 150. výročí založení této továrny a pod záštitou Města Bystřice pod Hostýnem se budeme snažit přijít v co největším počtu a přinést s sebou židle, které jsou neopakovatelné svou značkou a jež máme stoprocentně všichni doma.





Dopis nejmenovaného supermarketu své zákaznici

10. června 2011 v 10:45 | došlo emailem |  Anekdoty
Vážená paní,

v průběhu předcházejících 6 měsíců monitorovali pracovníci naší bezpečnostní služby počínání Vašeho manžela v našem obchodním domě v době, kdy Vy nakupujete. Níže uvedený seznam obsahuje detaily jeho přestupků, zachycených bezpečnostní kamerou. Vašeho manžela jsme opakovaně slovně napomínali při každé návštěvě obchodu, což ignoroval. Na výzvy a napomenutí reagoval slovy: "Dokud tady moje žena nakupuje, musím s ní sem chodit taky..." Proto jsme nuceni zakázat Vašemu manželovi, Vám a celé Vaší rodině vstup do naší prodejny. Následuje seznam aktivit Vašeho manžela v našem obchodě po dobu posledních 6 měsíců:

15. červen: Vzal 24 krabiček kondomů a náhodně je vložil do vozíků nakupujícím, kteří se nedívali.

2. červenec: Nastavil všechny budíky v oddělení domácích potřeb tak, aby zvonily v pětiminutových intervalech.

7. červenec: Udělal na podlaze vedoucí k toaletám tenkou dlouhou stopu rajčatovým džusem.

19. červenec: Přistoupil k zaměstnankyni domácích potřeb, řekl oficiálním tónem "kód tři" a sledoval, co zaměstnankyně udělá, že?

14. září: Přesunul nápis "Pozor, mokrá podlaha" do části pokryté kobercem.

15. září: Rozložil jeden ze stanů v kempingové části a zval nakupující dál s podmínkou, aby si přinesli polštář.

23. září: Kdykoli se ho zaměstnanec zeptal, zda nepotřebuje pomoc, rozplakal se a křičel: "Proč mě, lidi, nenecháte na pokoji!"

4. říjen: Díval se přímo do bezpečnostní kamery a používaje ji jako zrcadlo, šťoural se v nose.

10. listopad: U pultu se zbraněmi se ptal zaměstnance, zda neví, kde jsou antidepresiva.

3. prosinec: Podezřele se pohyboval po prodejně a hlasitě si přitom pobrukoval melodii z Mission Impossible.

18. prosinec: Schoval se mezi věšáky s oděvy a na lidi, kteří se v nich probírali, pokřikoval: "Kup si mě! Kup si mě!"

21. prosinec: Vždy, když se ozvalo hlášení z reproduktoru, schoulil se na zem do klubíčka a křičel: "Ne! Ne! Už zase ty hlasy!"

23. prosinec: Vešel do zkušební kabinky, chvíli počkal a potom začal velmi hlasitě vykřikovat: "Není tu toaletní papír!"


Doufáme, že stanovisko našeho hypermarketu chápete, s pozdravem ředitel

Z fotoarchívu

9. června 2011 v 23:29 | různí |  Fotografie







Ztracený král Ludvík XVII.

8. června 2011 v 22:11 | Deborah Cadburyová |  Co jsem právě dočetla
Ludvík XVII.


Ludvík XVII. (27. března 1785, Paříž - 8. června 1795, Paříž), celým jménem: Ludvík Karel Bourbonský, byl od roku 1789 francouzským následníkem trůnu a jako takovému mu náležel titul dauphin z Viennois. Po smrti jeho otce, který byl popraven za Velké francouzské revoluce z rozhodnutí lidu v roce 1793, jej monarchisté prohlásili francouzským králem jako Ludvíka XVII. Náležel k Bourbonské dynastii.
Situace rodiny začala být vážná, když se do čela povstání postavil Georges Danton. V noci z 9. na 10. srpna 1792 byl otec zatčen a uvězněn. Dne 21. září 1792 Národní konvent otce sesadil z trůnu a následující den vyhlásil Francii republikou. Ludvík XVI. byl popraven 17. ledna 1793. Osmiletý Ludvík byl roajalisty prohlášen za krále.
Zbytek života strávil Ludvík ve vězení v Templu a jeho dozorcem byl až do své smrti pod gilotinou švec Antoine Simon, který měl dohlédnout na chlapcovu převýchovu. Simon byl však nejen jakobín ale hlavně hrubián. Chlapce psychicky i fyzicky týral, navykl ho také na alkohol. Po "vychovatelově" smrti byl malý král izolován ve zvláštní cele, kde nakonec v deseti letech zemřel. Za oficiální příčinu smrti byla označena tuberkulóza.

Ludvík Karel, vévoda Normanský, prožil bezstarostné dětství v přepychovém paláci ve Versailles a jako čtyřletý se stal dědicem trůnu nejmocnějšího království v Evropě. Avšak během několika málo let se jeho osud zcela změnil. Monarchie padla, královská rodina byla uvězněna a chlapec se ocitl v rukou nelítostných revolucionářů. V osmi letech se roku 1793 stal zajatcem v pochmurném Templu. Když popravili jeho otce Ludvíka XVI., upnul se na milovanou matku, která se ho snažila všemožně chránit před necitelností žalářníků. Chlapec byl svědkem ponižování, jemuž byla vystavena nejen matka, ale i jeho teta a starší sestra, s nimiž sdílel jeden stísněný pokoj. Jak revoluční teror nabýval na síle, zhoršovaly se už tak děsivé podmínky uvězněných. Nakonec byl chlapec násilím odtržen od rodiny, načas se dostal na převýchovu do rukou násilnického ševce Simona, ale posléze skončil v naprosté izolaci. Uzamčen v maličké místnosti, bez možnosti vyjít na čerstvý vzduch, zůstal chlapec zcela bez pomoci vydán napospas dozorcům a byl nucen nelidsky trpět. Co se za železnými mřížemi vlastně odehrávalo, je zahaleno rouškou milosrdného tajemství. Ludvíkův zdravotní stav se stále zhoršoval, podle všeho trpěl krutými bolestmi, ale lékařské pomoci se nedočkal. Když zanedlouho za záhadných okolností ve věku pouhých deseti let zemřel, okamžitě se začaly šířit zvěsti o tom, že jeho smrt byla jen fingovaná. Následník trůnu je prý naživu, podařilo se mu uprchnout a ukrývá se v cizině. Autorka postupně rozplétá dvě století starou záhadu, která se čte jako poutavý detektivní příběh. Sleduje pouť chlapcova srdce, které lékař při pitvě vyřízl a uschoval a které po dlouhých peripetiích přece jen spočinulo v královské hrobce. K rozuzlení příběhu nakonec přispěly nejnovější výzkumy z oblasti genetiky.

Stroj času

7. června 2011 v 22:43 | já |  Moje psaní
Kdysi dávno jsem četla knihu o stroji času! Název už nevím, je to hodně dávno a kniha se mi docela líbila. Představovala jsem si, co všechno by se dalo změnit, co by se nestalo, či stalo jinak. Och, jak jsem byla naivní!
Dnes už vím, že takový přístroj by byl hodně nebezpečný a jako takový by musel být hodně dobře střežen. Také jeho užití by bylo velmi drahé, určitě by se psal pořadník na jeho použití, lidé by platili nehorázné sumy za každé postoupené číslo.
Napadá mě, že bychom se jistě divili, co všechno by lidé chtěli změnit. Někdo by se rád podíval do dávných dob jenom proto, aby viděl, jak to všechno opravdu bylo, jiný by chtěl za každou cenu změnit běh dějin jenom proto, aby mu zůstala moc a majetek. Zcela jistě by se chtěli vrátit lidé, kvůli svým blízkým, aby je opět viděli, mohli změnit něco ošklivého, vzít nazpět zlá slova, poděkovat, tam, kde už to nestačili, vrátili by běh času pro tu jedinou lahvičku alkoholu, která tak změnila život někoho v okolí. Možná by se rádi vrátili do školních lavic a nebo ještě dál.
Chudák stroj! Jistě by neměl ani chviličku čas si odpočinout, neustále by točil časem. Možná by se mu to časem také znelíbilo a řekl by si dost. Zvláště tehdy, kdy by lidé chtěli zopakovat souboje, bitvy a války jenom pro svou vlastní ješitnost a aby si dokázali, že by dnes všechno udělali jinak. Jsem přesvědčená, že i tento neobyčejný stroj by si řekl dost. Stát, konec!
Viděl by totiž tolik hrůzy, bolestí a lidských tragédií, že by mu zrezla všechna kolečka. Nechápal by, stejně jako někdy nechápeme my sami, že lidé jsou vlastně pořád stejní a nepoučitelní.
Tak je asi dobře, že takový stroj neexistuje a doufám, že pro naše dobro ani existovat nebude!
Stroj času.
foto zapůjčeno ze stránek Lidovky .cz

Špatné spaní

6. června 2011 v 23:01 | já |  Moje psaní
Nedávno v nějakém pořadu měla paní noční můru. Jakmile ulehla, můra na ni sedla a svými drápy a nesmírnou tíhou ji drtila tak dlouho, dokud paní neupadla do mdlob.
Co nebo kdo je noční můra? Jak asi vznikla a odkud se vzala?
Za dávných a dávných dob, kdy neexistovalo pořádné osvětlení a v domech se svítilo petrolejkou, přitahovalo toto světýlko všechny mouchy, noční můry a jiný hmyz stejně jako dneska. V dřevěných domech měly můry dostatek úkrytu, mezi trámy a v temných koutech, tak pro ně večer nebylo nesnadné objevit se na dřevěném stropě. Tam seděly a spokojeně se dívaly na ten ruch dole kolem stolu. Stínidlo petrolejky je lákalo svým teplem a jedna po druhé na něj nalétávaly, kroužily kolem něj a jejich stíny poskakovaly po stěnách, podlaze i stropě. Chvíli jako šmouhy, chvíli měly fantaskní podobu. A tak se mnohokrát stalo, že lidé klidně ležící v posteli pozorovali jejich dovádění, tak dlouho dokud neusnuli. Jejich sny byly stejně jako život těžké, a tak se neklidně převraceli a mnohdy zahlédli stín obrovské múry nad nimi. Pochopitelně, že se vylekali a za to, že nespí, mohla právě ona. Nespavost se opakovala a oni se cítili slabí. Ráno pak všem o tom, co zažili vyprávěli, a když se stejná situace opakovala jim nebo někomu druhému, vznikla pověra o velké noční můře, která lidi v noci trápí a saje jim krev.
Možná to bylo jinak a nějaký ten noční tíživý pocit, jež si lidé nemohli vysvětlit, potřebovali na něco svést. Každodenní starosti a trápení, problémy v rodině, zaměstnání či se zdravím nám také nepřidají na dobrém spaní.
Jedno je jisté, i my se někdy budíme s divnými pocity a všem pak tvrdíme, že nás vzbudil např. úplněk, divný zvuk, vzdálené hlasy, nebo dokonce záhadná stvoření nahlížející nám do pokoje.
Zkrátka, trápí nás noční můra!

Květ

5. června 2011 v 21:59 | já |  Fotografie




Můj milovaný ibišek!

Zajímavost z historie

4. června 2011 v 22:54 | použito Wikipedie |  Víte, že?
Šití je prastará technika spojování kusů látky, kůže, kožešiny, plastiku atd. pomocí stehů. Šití je jedna z nejstarších lidských technik a vyskytuje se patrně už v paleolitu. Užívaly se kostěné jehly a místo nití zvířecí šlachy, žíly nebo rostlinné materiály. Velký rozvoj šití začíná teprve s vynálezem předení a tkaní, zhruba od 4. tisíciletí př. n. l.
Ruční steh vzniká provlečením jehly s nití z jedné strany na druhou.
Suroviny pro domácí výrobu tkaniny byly stále len, konopí a ovčí vlna. V zámožných vrstvách byly oblíbené látky dovážené z Byzance velmi ceněný byl brokát protkaný zlatou a stříbrnou nití. Roucha se lemovala kožešinami.
Prostý lid používal kožešiny vlčí, bobří či jiné, vznešená vrstva si mohla dovolit vzácné sobolí a hermelínové. Základní prvky oblečení bylo stále velmi jednoduché - tunika a plášť, stejné u šlechty i prostého lidu. Rozdíl byl pouze v kvalitě, jemnosti a barvě materiálu.
Mužský oděv se skládal ze svrchní a spodní tuniky. Spodní tunika měla okrouhlý výstřih a rozparek na prsou, oblékal se přes hlavu a pod ní se nosily nohavice, upevňované v pase. Svrchní tunika se přepasovala opaskem, upevňovaným do hladkých bronzových kruhů, nosil se přes ni plášť sepnutý na pravém rameni. Šlechta nosila plášť a tuniku dlouhou, kratší byla určena pro bojovníky a nejkratší pro prostý lid.
Ženský oděv se v zásadě od mužského nelišil. Středověká spodní tunika ale neměla rukávy, svrchní je měla dlouhé a na konci rozšířené a ve všech sociálních vrstvách se nosila dlouhá.
Celou historii lidstva se zhotovovaly oděvy ručním šitím, zpočátku si šili sami pro sebe a svou rodinu, pak se postarali o lidi v osadě ti nejzručnější. Bohatí si pak zručné švadleny, šičky a krejčíky najímali na zhotovování složitějších oděvů při příležitosti svateb, plesů a jiných společenských akcí.
S módními změnami a nově objevovanými tkaninami, se měnila i technika šití jako taková. Vznikaly specializované obory, kožešníci, zpracovatelé koží, kloboučníci, krumplíři a pod. Všechno podle potřeb módy.
Celá staletí existovaly stovky a tisíce lidiček s propíchanými prsty a slábnoucím zrakem, jak při špatném osvětlení vyráběli nové a nové oděvní součásti, nové a ještě lepší střihy a modely.
Potřeba mechanizace šití vznikla zejména v souvislosti se vznikem masových armád počátkem 19. století. První návrh šicího stroje si dal patentovat Angličan Thomas Saint roku 1790, jeho návrh však nebyl nikdy realizován. Roku 1814 představil první fungující model stroje s řetízkovým stehem a jedinou nití rakouský vynálezce Josef Madersperger. Ani zdokonalený stroj z roku 1839 však neměl úspěch. Roku 1830 postavil fungující stroj s řetízkovým stehem francouzský krejčí Barthélémy Thimmonier, který vybudoval manufakturu s 80 stroji, jež však řemeslníci nakonec zničili, protože se obávali o práci.
Šicí stroj je textilní stroj určený ke spojování látek nebo jiných materiálů pomocí nití. Šicí stroje byly vynalezeny za první průmyslové revoluce aby se snížil podíl ručního šití v textilních manufakturách. Od svého zavedení v polovině 19. století zvýšil šicí stroj dramaticky efektivnost a produktivitu oděvního průmyslu.
Za symbolem průmyslové revoluce je považován parní stroj, ale obrovský zájem byl i o stroje všeho druhu. Nové nástroje se uplatňovaly zpočátku zejména v textilní výrobě: spřádací stroje dokázal už v době vynálezu parního stroje i sto cívek nití najednou, mechanický tkalcovský stav tkal několikrát rychleji než tkadlec a válcový potiskovací stroj, který na látku tiskl různobarevné vzorky, zastal tolik práce jako předtím několik desítek dělníků. A v roce 1832 vyrobila firma Singers svůj první šlapací šicí stroj.

Staré šicí stroje byly docela krásné. Našla jsem stránky sběratele, na nichž jsou i fotografie z nichž jsem si jednu zapůjčila.
Podívejte se na stránce www.historickesicistroje.estranky.cz

Okurková sezona

3. června 2011 v 22:58 | já |  Moje psaní
Objevuje se pravidelně rok co rok. Každoročně se tisk zaplňuje zprávami, které by neměly čtenáře vyděsit, ale jejímž úkolem je v době letních veder, kdy večer upadáme do stavu letargie, kdy nás zajímá ještě tak ledový džbánek s pivem a houpající se hladina vody, dát všem najevo, že novinář jako jediný nespí a nepodléhá vedru, ale naopak je stále ve střehu a bedlivě sleduje všechno, co se děje.
Proto se jednoho dne na titulních stranách deníků, na vlnách rozhlasových stanic a rozzářených televizních obrazovkách objeví zpráva o nebezpečných mravencích, kteří se z ničeho nic vylodili v jednom přístavu a začali okupaci místních zahrad a travnatých ploch. Místní mravenečci v čele s Ferdou se chopili jehliček napadaných do trávy, nabrousili si je do špiček a postavili se na odpor, očekávající nelítostný boj. Všichni bez dechu sledujeme několik dnů až týdnů podivné hemžení v trávě, čekáme, kdy se dozvíme, že nepřátelé vyhráli na celé čáře a na naší zahradě se tyčí jiné mraveniště, v jejichž útrobách si hoví cizí mravenci. Po několika opatrných prohlášeních Brouka Pytlíka, že se jaksi neví, odkud se ti nepřátelští mravenci objevili, ale že se to vyšetřuje, se články v novinách začnou pomalu vytrácet, až zmizí docela a my se nikdy nedozvíme, kdo na nás ty potvůrky poslal.
Dalším okurkovým sortimentem je například nemoc pravých rukou. Ta se jednoho dne objevila v nejmenované světové velmoci, způsobila velkou havárii v obří společnosti vyrábějící plácačky na mouchy. Sklady plácaček, připravené na letošní nálet komárů, se pomalu vyprazdňovaly, zaměstnanci se sádrou na pravé ruce se povalují na marodce a teď, babo raď. Nepříjemný hmyz doráží a znepříjemňuje nám život několik dnů až týdnů, pak se všechno vrátí do původních kolejí, místo pláceček použijeme složené noviny a nemoc je ta tam.
Každoročně na ty okurkové zvěsti čekám a vyhlížím je z okna nahoře v patře. Letos jsem dlouho nečekala, sousedka zrovna začala sklízet první zelené hádky ze svého skleníku, když mě zavolal syn. Máme doma dostatek toaletního papíru? - zeptal se místo pozdravu. Nechápala jsem, oč mu jde a pro jistotu pustila televizi. Nezklamala! Hlasatelka právě s vytřeštěnýma očima oznamovala národu, že se jakási bakterie snaží zviditelnit a začala ve zvýšené míře působit na jisté lidské orgány.
Ne, nechci si z epidemie, která v sousední zemi zdárně roste, dělat legraci, jen mi připadá, že rok od roku mají lidé možnost vyzkoušet si něco nového. Letos se díky bakterii Escherichia colli snížila cena letní zeleniny a lidé tak mohli doplnit zásobu vitamínu C.
Tak teď přemýšlím, jaká tragédie nebo neznámá příšera by musela zaúřadovat příští sezonu, aby se snížila cena elektřiny nebo plynu. Nejlepší by byl asi zatím neznámý kmen bakterií, jež by ve velkém množství napadly elektrárny a začaly vyrábět proud v takovém množství, že by distributoři byli nuceni zlevňovat a zlevňovat.