close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Červen 2011

Mohyla

21. června 2011 v 22:59 | já |  Moje psaní
Po cestě vedoucí zamrzlou krajinou kráčela skupina vesničanů. Nepospíchali, spíše se loudali podle kroku jedné z žen. Byla ve vysokém stupni těhotenství a jen tak se vlekla opíraje se o malého, asi sedmiletého chlapce. Po zešedlé obloze poletovaly vrány, kdesi v dálce vyli vlci. Byl únor, země byla celá promrzlá, ale sněhu bylo málo. V dálce se objevila vysoká věž kostela. Skupinka ožila a přidala do kroku. Večer se kvapem blížil a cesta byla ještě daleká. Pojednou se ozval nelidský skřek, to těhotná počala rodit. Ostatní chvíli ženu pobízeli, ale ona se sesula na studenou zem u šípkového keře, vedle nějž byla poskládána hromada kamení. Tvořila jakousi mohylu označující hranici panství, do něhož pocestní mířili. Chlapec si sedl vedle rodící matky a snažil se ji zvednout. Přidaly se ještě dvě ženy, které rodičku položily a za kvílení větru pomáhaly na svět jejímu dítěti. Když bylo na světě, několikrát se zprudka nadechlo, vydalo drobný písklavý hlásek a pak zmlklo. Bylo mrtvé, narodilo se příliš brzo a ani mráz mu nedopřál dlouhý život. Tělíčko zabalily do nějaké pleny a když odhrnuly sníh z mohyly, odstranily několik kamenů, tělíčko položily do vzniklé štěrbiny a opět zakryly kameny. Vlčí vytí se ozývalo stále častěji a blíž. Strach o život přiměl i právě porodivší ženu, aby se zvedla a za pomoci syna a žen se vydala směrem ke spáse blízkého kostela. Na bílém sněhu zůstávalo několik stop a krvavá cestička, po níž se vlci brzy vydají.
V mohylce odpočíval mrtvý novorozenec.
Kolik lidí ze skupiny se dostalo bezpečně až do kamenných zdí kostela, nevím, ale určitě se tam někdo dostal, kdo pak mezi usedlíky povyprávěl příběh mrtvého dítěte. Lidé mohylku, která v sobě ukrývala mrtvolku, opatrovali a místo nazvali podle příhody - Novorozencova mohyla.
Z ústního podání se název šířil dál, po mnoho let. Protože už nikdo z oné skupiny lidí nezůstal na živu, zapadlo do zapomnění i jméno ženy, která tam u hromady kamení prožila svou těžkou hodinku. Místní brzy kolem změnili krajinu, přibylo chalup, zorala se pole, zasadily ovocné stromy. Mezi ploty zahrad, pod zelenými větvemi ovocných stromů zůstával zarostlý kopeček hlíny a kamení. Mnohý pocestný na něm odpočinul a posvačil, spousta lidí kolem prošlo bez povšimnutí. V okolí se odehrálo několik vojenských šarvátek, jednou zde zahynul vozka, jemuž se splašili koně.
Tak šel čas a z Novorozencovy mohyly se pomaloučku stával větší a větší kopeček, sem tam někdo dovezl zbytek kamení ze stavby stodoly, šípkové keře a zelená tráva jej prorostly a v zimě se na kopeček za vsí chodily sáňkovat děti.
Když jsem jednou opět zavítala do vsi, doslechla jsem se o tom, že učitel z místní školy, který sbíral veškeré pověsti z okolí, napsal do regionálních novin článek a nepřímo vyzval k archeologickému průzkumu mohyly. Jedno léto tedy přijela skupina studentů z fakulty archeologie a provedli sondáž. Odkryli několik vrstev, našli různě staré předměty, které se sem bůhvíjak dostaly, všechno označili a pokračovali stále hloub. Místní byli zvědaví, zda se najde něco, co by onu pověst potvrdilo. Znáte to - Není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu! Všichni tajuplně mlčeli a na otázky jenom pokrčili rameny. Pak jednoho dne byla hromada kamení opět na vém místě a studenti zmizeli. V tisku se objevila malá zpráva o prozkoumání mohyly, nálezu několika starých mincí, střepů z rozbitého středověkého poháru, kostěného knoflíku a několika drobných kostí, nikoliv však lidských. O novorozenci nic!
Lidem to však nevadí, i dnes se ta hromada kamení nazývá Mohylou u mrtvolky a pověst se šíří dál. Kdoví, jak to tehdy vlastně bylo?

Hapenning ke 150. výročí TONu BpH

20. června 2011 v 22:54 | já, foto E. mikešková |  Zaujalo mě
Bystřice slavila výročí 150 let továrny, která vyrábí krásný ohýbaný nábytek. Jistě všichni znají značku TON, která dodává své zboží na trh náš i do ciziny.
V letošním roce probíhají ve městě různé akce spojené s tímto výročím, semináře, exkurze do výroby, výstava nádherných kousků z podnikového muzea. A v neděli se konal hapenning na zdejším náměstí.
Sešlo se několik desítek lidí se svými tonetkami a společně oslavili krásné odpoledne.
Možná se nám podařilo vytvořit rekord v počtu židliček zn. Ton na jednom místě.

Vyzkoušela se trvanlivost jedné z židliček a představte si, že přežila i pád z balkonu radnice, odkud ji vyhodil "sám pan Michael Thonet".


Pak se přidal i pan starosta a společně se pohoupali na nohách jedné tradiční tonetovské čtrnáctky (nejprodávanější typ), představte si nohy vydržely.


Mohli jste se podívat i na zručné ruce pletařek, které celou dobu vyplétají opěradla i sedadla doma. Z výrobního podniku dovezou hromadu nařezaného palachu, nebo ratanu a domácí dělnice pak v jutových pytlích odevzdávají hotová opěradla.
K tomu všemu hrála hudba, děti zahrály divadlo a na závěr si chytily bonbonky, vysypané z okna kostelní věže.
Jednu chvíli sice pršelo, ale na náladě to neubralo.
Bylo nás tam opravdu hodně.

Krásná písnička

20. června 2011 v 21:58 | Hapka, Hegerová |  Co se mi líbí

Ideální rodina

19. června 2011 v 18:13 | došlo emailem |  Anekdoty
Ideální rodina z pohledu TV reklam:

Ideální rodina žije v novém domku, s velkou zahradou a bazénem, vše zatížené výhodnou hypotékou.
V garáži mají rodinný vůz pořízený na leasing, stejně jako mají na splátky vybavenou celou domácnost. Takže jsou zadlužení jako prase a netuší, z čeho to budou splácet.
Členové rodiny jsou čtyři, otec, matka a dvě děti. Mají doma psa, pravděpodobně labradora.
Mladší je kluk,kterému stále padají kalhoty a nechce do nich pásek, starší dcera, která stále řeší pupínky, které odstraní jedinečným přípravkem a ty černé tečky z nosu nějakou samolepkou. Otec pracuje jako ředitel firmy a v pracovní době chodí na tenis. Ještě že má schopnou sekretářku, která mu ochotně podává tenisáky.
Matka je žena v domácnosti, ale od rána má strašně moc práce. Musí vstávat strašně brzy, aby byla při servírování snídaně, skládající se ze sušenek a pomerančového džusu, upravená, namalovaná a svěží.
Po snídani musí doprovodit děti do školy, nesmí však zapomenout vzít sebou do kabelky láhev Perwolu, aby mohla lidem v autobuse ukázat, v čem si pere svetr.
Pak jde nakupovat a samozřejmě platí kreditní kartou. Po návratu z nákupu uvaří oběd ze sáčku, do polévky nesmí zapomenout přidat vejce. Občas jí u vaření asistuje šéfkuchař firmy, která jídla v pytlících dodává.
Odpoledne má relativně volno, které tráví s přítelkyněmi na procházce se psem a řeší to, že bance musí platit peníze, za to, že si tam peníze dává, nebo je u bazénu na zahradě a mezi její největší přání patří - na rozdíl od kamarádek, které se chtějí vdát nebo rozvést - láhev minerálky. Láhev s pracím práškem má pochopitelně stále u sebe, kdyby někdo nevěřil, že ty šaty vážně nejsou nové.
Odpoledne se ze školy vracejí děti. Jsou špinavé od čokolády a syn je zamilovaný do paní učitelky s vědomím, že se musí ještě moc a moc učit. Pak děti dovádějí s kamarády na zahradě, většinou si hrají na indiány nebo s míčem. V každém případě přijdou domu špinaví jak prasata a maminka je za to s úsměvem pohladí a bez keců jim hadry vypere, aby byly na zítřejší zápas bělejší než bílé. K svačině jim pak nabídne mléko a cereální sušenky, což parchanty nechává ledově klidnými.
Dostane je až jejich babička, která vytáhne z lednice nějakou tu pochoutku s tučňákem.
Otec mezi tím při návratu z práce způsobí dopravní nehodu, ale protože má skvělé pojištění, tak od poškozeného řidiče po držce nedostane.
Po návratu domů se otec zabývá natíráním plotu tou nejlepší barvou, do čehož mu neustále mudruje tchýně (babička), kterou celkem vkusně uzemní.Ale ve své podstatě už se těší, až už bude natírat plot znova, protože tchýně už tu nebude.
Manželka mezi tím při sekání trávy novou sekačkou, kterou mají díky kolu štěstí "zadarmo" ,dovádí na zahradě s rodinným psem a nemůže si vynachválit, v jaké je skvělé kondici a jak krásné hovno dělá na čerstvě posekaný trávník díky granulím, kterými ho krmí.
Dcera je už asi hodinu u počítače a při zapnuté plazmové televizi telefonuje s kámoškama, protože s telefonním tarifem, který mají, se to určitě vyplatí.
Je čas večeře. Objednávají si přes rozvoz pizzu, která je ta jediná pravá italská.
Po večeři manželka vezme totálně špinavý ubrus, na kterém jsou zbytky jídla a mapy od vína - mimochodem jediného pravého portského - postříká skvrny zázračným prostředkem a šoupne jej do pračky. Do praní samozřejmě nepřidává žádný doporučený prostředek, takže pračka brzo odejde. Ale konečně si zase může pozvat toho pěkného opraváře.
Když už je v té koupelně, tak na doporučení jedné paní doktorky přetře dalším zázračným prostředkem obklady, umývadlo a vanu. Při pohledu na špinavý hadřík to vypadá, že už tam neuklízela minimálně pět let.
Manžel mezitím s kamarády na pivu řeší, že ten výčepní je nějaký divný a mezitím polyká pilulky proti zvětšení prostaty.
Děti šly spát pod peřinami, jejichž povlečení je tak heboučké, protože je pral sám králík Azurit. A budou se jim zdát určitě jen ty nejkrásnější sny!
Manželka si napustí vanu, přidá do ní úchvatnou pěnu, díky které se po vykoupání bude cítit tak skvěle, jako by celý den nebyla v jednom kole, ale dělala úplný hovno.
Pak si vodrbe veškeré ochlupení na celém těle a namaže se několika krémy, čímž odstraní celulitidu, bude mít ploché břicho a vyrostou jí kozy aspoň o dvě čísla. Přitom bude mít taky bronzovou barvu.
Manžel se vrací z hospody, ale protože má opět své dny, jde ještě se sousedem vyžrat flašku něčeho výjimečně hořkého a výjimečně dobrého. Pak do sebe hodí modrou pilulku a přitulí se k manželce. Před tím si samozřejmě vloží do huby plátek žvýkačky pro svěží dech, protože alkohol moc vábný dech nevytvoří.
No, nesmí na ženu dýchat moc rychle a moc zblízka, aby mu při sexu díky jeho ledově svěžímu dechu nezmrzla.
Z toho všeho vyplývá, že v ideální rodině se manžel fláká v práci a po večerech chlastá, manželka řeší s kamarádkami kraviny, parchanti jsou rozmazlení a pořád špinaví a neumí kulturně stolovat. Doma mají všude špínu, zadlužení jsou až do roku 2300, ale navenek se tváří, že jsou všichni strašně šťastní, veselí a spokojení.

Krásný den!

Dopisy pro Julii

19. června 2011 v 13:22 Co se mi líbí
Shodou náhod najde mladá Američanka ve Veroně, městě, kde Romeo potkal Julii, dopis adresovaný bájné Julii, žádající o radu ohledně beznadějné lásky. Dopis je z roku 1957. Dívka se rozhodne na něj odpovědět a rozhýbe tak řetězec událostí. Autorka dopisu, Angličanka Claire totiž okamžitě přijíždí, aby se pokusila najít svou první lásku...

Sophie Hallová je ambiciózní začínající novinářka z New Yorku. Se svým snoubencem Victorem se vypraví na předsvatební cestu do italské Verony. Victor ale žije přípravami na otevření vlastní restaurace a tak Sophia brouzdá po městě večných milenců sama. Objeví tým "Juliiných sekretářek", místních dobrovolnic, které odpovídají na dopisy adresované Julii. Sophie se k nim přidá a náhodou najde dopis starý padesát let. I přesto na něj odpoví a rozhýbe tak řetězec událostí. Autorka dopisu totiž okamžitě přijíždí se svým vnukem Charliem, aby se pokusila najít svou první lásku Lorenza Bartolliho. Nadšená Sophie, plná ideálů, jí nabídne pomoc, a tak společně cestují po Toskánsku a hledají... na lásku totiž není nikdy pozdě.
Hrají
  • Amanda Seyfried
  • Christopher Egan
  • Vanessa Redgrave
  • Gael garcía Bernal
  • Franco Nero

Kuřecí řízečky

18. června 2011 v 23:08 | došlo emailem |  Něco dobrého na zub
Nejúžasnější jogurtové řízky
(naložené v bílém ochuceném jogurtu a obalené ve strouhance).

Ingredience:
• 8 prsních kuřecích řízků
• 1 velký hustý bílý jogurt
• 2 celá vejce
• 4 stroužky česneku
• sůl, pepř, další koření dle chuti

Postup přípravy:
- Kuřecí řízky naklepeme, osolíme a opepříme a namáčíme do jogurtové marinády.
- Tu připravíme smícháním jogurtu, vajec, česneku, opět soli a pepře a já přidala pálivé grilovací koření.
- Pak maso přendáme do uzavíratelné nádoby a uložíme v lednici.
- Nejdříve druhý den vyndáváme řízky z marinády, obalujeme ve strouhance a opatrně smažíme.
Řízky jsou hodně křehké, chuť úžasná, kdo zažil, nechce jinak.
Připravila jsem takto i řízky z vepřové kýty, kterou pro její "suchost" nepoužívám téměř vůbec.
Ty byly po "jogurtové" úpravě šťavnaté, výborné.


Jižanské smažené kuřecí paličky



Ingredience:

• 8-12 spodních stehenních stehýnek
• mléko
• hladká mouka
• mleté chilli nebo kořenící směs s červenou paprikou
• 2 vejce
• pepř
• sůl



Postup přípravy:

- Mléko nalijeme kastrolu, osolíme (asi tolik, jako bychom solili maso) a opepříme.

- Do osoleného a opepřeného mléka vložíme kuřecí stehýnka (měla by být potopená) a uložíme přes noc

do lednice.
- Druhý den uvedeme obsah kastrolu k varu a na mírné teplotě vaříme 15-20 minut.

- Mezitím dáme vejce do misky a rozšleháme je vidličkou.

- Do mikrotenového sáčku nasypeme hladkou mouku, kterou osolíme a ochutíme chilli nebo kořenící

směsí - nebo obojím (2-3 lžíce). Množství koření si namícháme podle svých zvyklostí a uvážení,

doporučuji půl lžičky "chilli" a asi 2 a půl lžíce kořenící směsi. Přidání chilli se odvíjí od stupně pálivosti

použité kořenící směsi. ;-)
- Povařené maso vyjmeme, osušíme a protřepeme v sáčku s moučnou směsí, následně obalíme ve vajíčku

a nakonec opět protřepeme v ochucené mouce.
- Necháme 15 minut zaschnout a smažíme v dostatečně vysoké vrstvě rozpáleného oleje dozlatova.

Poznámka:

- Díky odležení a povaření v mléce je maso báječně měkoučké a šťavnaté.
- Do mouky si každý může namíchat koření dle vlastní chuti - granulovaný česnek, muškátový oříšek,

pomletou sušenou cibuli, sušenou zeleninu nebo sušené bylinky apod.


Křupavé kuřecí řízečky



Ingredience:

• 4 kuřecí prsní řízky
• 10 lžic kukuřičné mouky
• 5 lžic hladké mouky
• 1 lžíce kypřícího prášku
• 1 lžíce octa
• studená voda

• sůl
• pepř
• česnek
• olej


Postup přípravy:

- Maso naklepeme a rozdělíme na menší kousky (asi 3 z jednoho plátku).

- Osolíme, opepříme, posypeme granulovaným česnekem (můžeme samozřejmě použít čerstvý rozetřený)

a necháme odležet.
- Smícháme mouky, kypřící prášek, ocet a přidáme tolik vody, aby vzniklo těstíčko husté jako na lívance.
- Maso namáčíme v těstíčku a smažíme ve vyšší vrstvě oleje dozlatova.



Komentáře k receptu:

♠ Proč je tam ocet?

Stručné vysvětlení:
Těstíčko obsahuje jako hlavní složky:

- mouku (= polysacharid)

- kypřící prášek (ten obsahuje 2 hlavní složky: hydrogenuhličitan sodný a mouku = polysacharid)

- dále je v těstíčku ocet (=roztok karboxylové kyseliny) a vodu.


Princip reakce:
Hlavní pointa je reakce: neutralizační reakce ve vodném prostředí za přítomnosti polysacharidu



Složky reakce:
hydrogenuhličitan sodný (kypr.prášek) + karboxy. kys. (ocet) + polysacharid (mouka) ve vodném prostředí


Závěr:
díky tomu se při neutralizaci kyseliny a hydrogenuhličitanu uvolňuje oxid uhličitý a přebytek kyseliny se

i lehce váže na polysacharid a vodu. Tato směs je díky plynu (ox. uhličitému) oddělována jako tenký film. Tak vzniká KŘUPAVOUČKÉ těstíčko
Podobný příklad je i u "Langošů" přidáním octa budou mít táhlejší a křupavější těsto

To bude drahé

17. června 2011 v 20:47 | já |  Moje psaní
V podkrovním okně na protější vile zhaslo světlo. Ulice se ponořila do tmy!
Měsíční kotouč lehce plul za siluetami stromů, kolem se rozhostilo ticho. Vlahá, nádherně snivá letní noc zvolna plula naší ulicí.
Upravila jsem si polštář pod hlavou a snažila se spát. Byla jsem utahaná jako kotě, a tak spánek na sebe nenechal dlouho čekat.
Hodina míjela jedna za druhou, čas plynul.
Ranní ptačí koncert byl příjemným probuzením, protáhla jsem se na posteli a podívala se na hodiny. Už prvním pohledem jsem zjistila, že mám nejvyšší čas vstávat a upalovat na autobus. Večerní debata s polovičkou, kdy odmítl zapůjčit synátorovi svůj vůz, mně udělala čáru přes rozpočet.
Udělala jsem si pořádný hrnek kafe a napakovala věci do kabelky. Najednou se otevřely dveře do ložnice, kde jsem se právě oblékala, v nich stál polovička a podával mi klíče. Jen tak jakoby mimochodem pronesl "tak ať tě tam teda zaveze, ale dávejte pozor, je pátek, určitě budou měřit!" a odešel. Jeho včerejší vztek na syna byl ten tam a já si připadala jako Alenka v říši divů.
Cesta i úřední jednání proběhlo bez zádrhele a nad očekávání dobře a rychle. V kanceláři, kde se jednání konalo, měli klimatizaci a tak mě po půlhodinovém jednání ani nenapadlo, jak je venku horko. Uspěšně jsme ukončili ne zrovna veselou záležitost, já poděkovala a vyšla před dům. Slunce, horko a můj tlak - a neštěstí bylo hotové. Na posledním schodku jsem vzala balanc a čerstvě zasazené begonie před kanceláří mě ustlaly na kvetoucím koberci. Vlhká hlína ztlumila můj dopad a tak, když jsem po nějaké chvilce zvedla svoje tělo ze záhonu, vypadala jsem jako pracovnice technických služeb po úpravě záhonů.
Ještě že auto stálo za rohem a okno do kanceláře bylo na opačnou stranu, jinak bych asi v notářském poplatku měla započítané i begonie!

Co mě čeká a nemine?

16. června 2011 v 22:02 | já |  Moje psaní
Čím více se to blíží, tím více se bojím! Ano, docela lidsky se dnes bojím!
Byla jsem tam už mnohokrát, znám je všechny, ale dnes z nich mám docela nahnáno.
Už když jsem mezi poštou objevila pozvánku, orosilo se mi čelo. Ne, nic mně není, nevím o ničem, čeho bych se měla bát, ale přesto se nemohu zbavit obavy.
Zítra mám nějaké vyřizování u notáře a pak mě čeká nepříjemné vyšetření. Doufám, že nebudu dlouho čekat a rychle vypadnu. Pak, jelikož si chci vzít s sebou foťáček, nastřílím nějaké fotky a alou domů. To všechno jenom za předpokladu, že vyšetření dobře dopadne. Posledně jsem se tam musela za týden vracet, dnes bych už nechtěla.
Naproti polikliniky je Lékárna Dr. Max, tak se tam zastavím pro své milované tabletky, pak ještě do supermarketu a domů. V TV hlásili, že zítra má pršet, tak uvidíme.
Jdu raději dříve do postele, abych ráno vypadala alespoň trochu k světu.

Včera jsem fotila zatmění měsíce



Nad parkem lítala černá volavka




Krásné posezení

15. června 2011 v 22:40 | z mé sbírky |  Co se mi líbí










I naši pradědečci uměli dělat krásný nábytek. Stačí se jenom dobře dívat.

Prokrastinace

14. června 2011 v 22:41 | já |  Moje psaní
Znáte to!
Máte před sebou hodně práce, která nesnese odkladu. Máte plný koš prádla, roztažené prkno a nachystanou žehličku. Už v okamžiku, kdy si uvědomíte nutnost jej vyžehlit, vzniká ve vaší hlavě plán. Víte přesně jak začít, co udělat jako druhé, třetí, poslední. Jste připraveni! Ještě si dáte na posilněnou hrníček kávy a jdete na věc.
Kávu jste dopili a odnášíte hrníček do dřezu. Bezmyšlenkovitě pouštíte vodu a umyjete nádobí. Je to raz dva, ale v kuchyni je najednou nějak dusno, proto otvíráte okno a berete do ruky konvičku. Zalejete je a upravíte ubrus na stole. Vracíte se do pokoje, vytáhnete z koše první košili a zjistíte, že na pravém rukávě chybí knoflík. No jo, kde asi je? I počnete jej hledat, na polici v koupelně srovnáte krémy a parfémy, natřesete polštáře a upravíte dečky na všech policích, kde inkriminovaný knoflíček leží. Aby se vám zase někam nezatoulal, berete šití a ihned jej přišijete.
Hodiny odbijí desátou a vás napadne, že za chvíli zazvoní pošťačka s důchodem, té přece musíte nechat nějaký drobný peníz, nachystáte si peněženku a vyhlédnete z okna.
Tak nějak to známe všichni, odkládání úkolů na pozdější dobu není nemoc, ale odborníci tuto zvláštní úchylku nazývají
- prokrastinací! Psychologové často popisují takové chování jako mechanismus pomáhající jedinci vyrovnat se s úzkostí spojenou s výkonem dané činnosti.
Tak jsem zase trochu chytřejší a teď už vím, že to co jsem nazývala dosud leností, má dokonce odborný název.