Všechno už se dá, dá, dá!
Zní mi v uších vtíravá reklama na cosi! Po horkém dni je dobré se trochu zchladit. Vytáhla jsem na světlo boží starý notebook, sedla do křesílka na balkon a připojila se k Fb. Chvíli jsem si jen tak listovala a pročítala, co, kdo, kde napsal. Pak jsem jen tak ze zvědavosti napsala jméno, jedné dávno zapomenuté kamarádky. Ejhle, objevila jsem několik stejných jmen. I vybrala jsem si jedno a napsala. Netrvalo dlouho a ona osoba odpověděla, odkud, že ji znám a chtěla vědět něco bližšího. Slovo dalo slovo a byla jsem doma. Moje dávná známá, se najednou objevila přede mnou jako čistý a jasný obraz. Vzpomínala na všechno, co já už dávno zapomněla. Video na Skypu nás opět zviditelnilo a i přes oceán (z Kanady) jsme se ihned cítily blíž. Hodně dlouho jsme se na sebe dívaly a nemohly se poznat. Roky přidaly vrásek, brýle, změnily nám barvu vlasů.
No a když jsme se rozpovídaly, nebylo síly, která by nás zastavila. Probraly jsme celou dobu školní docházky, všechny naše průšvihy, a že jich nebylo málo. Když jsem vytáhla staré školní fotografie, začalo vzpomínání na naše první lásky, kde kdo bydlel a s kým se nejraději kamarádil.
Potom, ať mi někdo povídá, že společenské sítě skrývají nebezpečí. Možná, ale pro mě se dnes stala jedna z nich nádherným pojítkem s dětstvím a skoro zapomenutými příběhy.
Byla to velká náhoda, že jsem ze všech těch jmen vybrala zrovna to její. Je dáno do seznamu a už se mi neztratí.
To snad muselo byt osudne ze jsi zrovna vybrala ji :-D Tyto vzpominkove cesty jsou moc hezke.