Bylo, nebylo!
V rohu zahrady stojí velký ořešák. Nikdo z obyvatel zahrady si už nepamatuje, kdy tak vyrostl! V jeho zelených větvích to žije!
Úplně nahoře má hnízdo šedivá hrdlička, samotářka. Večer co večer si prozpěvuje a sleduje své okolí. Jakmile se na zeleném trávníku objeví lidé z nedalekého domu, zamává křídly a přeletí na sousedovic střechu, kde se cítí bezpečněji. Bývá tam často, jak ukazuje označkované okénko a střecha dole pod anténou.
V houšti zeleného listí poskakují malí, drobní, pískající kluci. Perou se o malou žížalku, kterou před chvíli přinesla jejich matka, obětavá kosí samička. Sotva nakrmí jeden zobáček, otočí se a zmizí v zahradách. Klučičí hašteření slyší jejich tatínek, který se vrací se zobákem plným večerním teplem omámených mušek.
Celou akci sleduje právě přiletivší strakapoud. Drží se na kmenu a oťukává starou kůru. Ví, že pod ní jsou schováni ti nejtučnější červíci. Večerní pochoutka před spaním.
O kousek níž vystrčila hlavu veverčí maminka, aby se přesvědčila, že jejím miminkům nehrozí žádné nebezpečí. Zapráská svými vousky, zatřepe oušky a zmizí v dřevěné kuchyni.
Sluneční paprsky zvolna blednou a jejich slábnoucí teplota vylákala poslední nájemníky ořešáku. Pomaloučku se objevuje špičatý nosík, trochu se zachvěje, nasaje večerní vzduch a s funěním a dupáním vyběhne na trávník. Jde hledat něco dobrého na zub!
Stmívá se a zahrada ožívá!
Na blogu se Hadi, nezobrazují fotky, ale u tebe jsem žádnou nepotřebovala. Tak krásně jsi pohádku napsala, že se mi při čtení, všechno ukazovalo v představách, ptáčky i zvířátka, jsem měla jak na dlani. :-)