23. května 2011 v 21:32 | já
Jít kolem toho domu nebyla nikdy legrace. Ohromný vlčák s vyceněnými zuby lítal kolem plotu a zdálo se, že se každou chvilku vrhne na pletivo a vyšplhá se nahoru. Dům vzadu v zahradě skoro není vidět přes hromady krabic, starých matrací a jiného harampádí. Všude se povalují a poletují plastové sáčky, noviny a staré krabice. Úplně nahoře se povaloval obtloustlý kocour s olysalým hřbetem a velkou jizvou místo pravého oka. Byl vyhlášeným rváčem a všichni kocouři v okolí se ho báli. Dokonce i vlčák jej pozoroval vždycky s napětím a obavami.
Obyvatelé tohoto smetiště, dvě svobodné sestry, měly tento dům v držení snad od nepaměti. Všichni znali jejich shrbenou matku, která pravidelně projížděla vesnicí s hrkajícím kočárkem, na nějž nakládala odložené věci. Tu sebrala děravý hrnec, který někdo vyhodil na zápraží se žrádlem pro kočku, onde zase nahlédla do popelnice u místní Jednoty, aby odtamtud vytáhla osychající zbytky chleba nebo splihlou hlávku zelí.
Sestry sice docházely do místní fabriky, kde pracovaly jako uklizečky, ale finanční situace rodiny nebyla nikterak slavná. Kolegové a kolegyně v práci jim občas pomohli starými obnošenými kabáty, či zimními bundami, nějakým tím prádlem nebo botami. Když matka zemřela, přebraly její pochůzky a dům i zahrada se začaly zaplňovat věcmi. Sousedé si neustále stěžovali na zápach linoucí se z hromad odpadků, které byly neustále atakovány hejny ptáků, smečkami divokých koček a posléze i potkany.
Byl to doslova dům hrůzy. Konec nastal úmrtím jedné ze sester. Lidem v okolí se zdálo, že ji už dlouho neviděli venku, přivolali policii a lékaře. Přes okno jim stará paní řekla, že sestra spí už několik dnů. Přivolaný veterinář musel uspat rozzuřeného vlčáka a pak odchytil i prskajícího kocoura. V domku našli mrtvou stařenu mezi hromadami nedojedeného jídla. Nechybělo mnoho a kocour se pustil nejen do něj, ale i do zesnulé ženy.
Lékař aplikoval sedativa pozůstalé a doporučil její převoz do PL. Pak nastal pro obec nejtěžší úkol, co s nepořádkem kolem. Sestry neměly žádné příbuzné, proto se obec stala majitelem domu i se smetištěm. Trvalo to několik dnů, než vyklidili všechen nepořádek ze zahrady i domečku. Pomalu se začal zase odkrývat pohled na schodiště vedoucí ke vchodu, objevilo se dávno zarostlé jezírko, ovocné stromy zase rozkvetly a na nich se objevila červená jablíčka.
Když půjdete dnes kolem světle šedé vilky s muškáty v oknech a na schodišti, nepoznali by jste dům hrůzy. Noví majitelé se hodně snažili, aby lidé kolem zapoměli, jak to tady ještě nedávno vypadalo.
proč ne?:)