Nejsem technický typ, a proto mě veškerá technika nemá ráda a dělá mi naschvály.
Začalo to ráno. Opakovaným pohledem na displej, na němž byla tma a modrá mrkající dvojtečka chyběla, jsem zjistila, že něco není v pořádku. Vzala jsem hodiny do ruky a vytáhla baterie. Jasně, tohle poznám, bude třeba koupit nové, zajásala jsem nad svými znalostmi a šla jsem chystat snídani. Hodiny v kuchyni zvolna odklepávaly minuty a já si psala na kousek papírku, co musím nakoupit. Znáte to, co si nenapíšu, zapomenu. Polovička se začal probouzet a já, abych nerušila, jsem vyrazila do prodejny.
Vždycky si naplánuji cestu kam nejdříve a dnes to byla pošta. Doma jsem už neměla žádnou hotovost a na poště je nejbližší bankomat. Cestou jsem potkávala známé, sem tam jsem se s někým zastavila a když jsem dorazila, zrovna poštu otevřeli. Bankomat se na mě usmíval a já mu svěřila svoji kartičku, vyťukala svůj PIN a čekala na jeho odpověď. V přístroji to zahrčelo, zacinkalo, pak se ozvalo podivné hrknutí a bylo ticho. Nic! Kartička nikde, peníze nikde!
Tlačítko s označením korekce, které jsem zmáčkla mi nepomohlo. Vzteky jsem mačkala všechno možné, klepala do přístroje, prosila jej nahlas, proklínala jej, ale nic se nestalo. Slečna za přepážkou, které jsem o zloději venku řekla, mě poslala nazpět, že za mnou příjde. Donesla si nějaký klíč, něco uvnitř pomačkala, nic! Oznámila mě, že bankomat je nefunkční a ona musí zavolat mechanika. Kdy se dostaví, neví, tak se mám obtěžovat a jít si nakoupit a za hodinku se vrátit. No, jo, nakupte bez peněz a teď už bez kartičky. Sluníčko svítilo, proto jsem se loudavě vydala dolů podél potoka, že si tedy vyzvednu nějakou tu bankocetli ve spořitelně, kde mám účet. Cestou nazpět si tedy nakoupím, pak vyzvednu z opraveného bankomatu kartu a budu se belhat domů.
Chyba lávky! Když jsem dorazila ke zmíněné instituci, zjistila jsem, že mají "Z technických důvodů" zavřeno. Celé náměstí a přilehlé ulice měly zrovna dnes na dvě hodiny vypnut elektrický proud kvůli nějaké opravě. V tu chvíli jsem byla na mrtvici. Bez peněz, bez kartičky a bez nákupu jsem se šourala nazpět. Chvíli jsem si poseděla na lavičce, odkud jsem pozorovala kachní hrátky na našem potoce. Proklínala jsem veškerou elektroniku a všechny možné i nemožné přístroje.
Když jsem se trochu uklidnila, ozval se z mé tašky mobil. Polovička už měl strach, kde jsem tak dlouho, a prozváněl mě. Aby toho nebylo málo, v okamžiku, kdy jsem ho měla "na drátě", došla baterie. Přístroj zmlkl a zarputile mlčel.
Tohle už bylo trochu moc a já se ze zoufalství rozesmála. Z vody se vznesli dva kačeři se svými družkami, zakroužili nad vodou a zmizeli mezi stromy.
Přístroje mě nemají v lásce, to vím už dávno, a tak dneska vyhlásily generální stávku!
Jo a mimochodem, ty baterie do budíku jsem stejně zapoměla koupit!