close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Květen 2011

Salát z čerstvého sýra a fenyklu

21. května 2011 v 22:33 | Zdeňka Skokanová N.,- Žena a život |  Něco dobrého na zub
Sýry z kozího i kravského mléka mají v tomto období jemnou strukturu i aroma. Vychutnejte si je ve všech možných kombinacích - se zeleninou i s ovocem.

Na čerstvý sýr:
2 litry bio nehomogenizovaného

mléka, šťávu z 1 citronu, 2 lžičky soli

Na salát:
1 menší fenykl, 1 citron, 4 lžíce olivového
oleje, 1/2 červené cibule, 200 g čerstvého
sýra, 1 chilli papričku, 2 lžíce pokrájeného kopru,
2 větvičky ploché petržele, 1 stroužek česneku,
1/2 lžičky drcených fenyklových semen, 8 polníčků


1. Mléko smíchejte s citronovou šťávou. Přiveďte k varu a hned teplotu snižte, aby se mléko jen mírně vařilo. Nechte ho 10 minut bez míchání vysrážet. Poté vmíchejte sůl. Sraženinu nalijte do síta vyloženého čistým plátýnkem. Cedník zakryjte fólií a nechte na míse přes noc v lednici vykapat. Druhý den sýr vytvarujte do válečku.

2. Fenykl nakrájejte na tenké plátky. V míse promíchejte s olejem a 2 lžícemi citronové šťávy. Oloupanou cibuli nakrájejte rovněž na plátky. Polníček opláchněte.

3. Chillli papričku zbavte semínek a nakrájejte najemno. Dejte ji do misky, přidejte pokrájený kopr a petržel, nadrobno pokrájený česnek a drcený fenykl. Sýr obalte v bylinkách s kořením. Na talíře rozdělte marinovaný fenykl, cibuli a polníček. Přidejte na kousky pokrájený sýr a pokapejte marinádou z fenyklu.

Bude dobrým šéfem?

20. května 2011 v 23:27 | já |  Moje psaní
Dostal přímou nabídku - dělat šéfa!
Mladíček, ledva odrostlý školním lavicím. Většina starších kolegů se nad ředitelovým rozhodnutím pozastavila a leckdo kroutil hlavou. Ten mladý, vždyť nemá žádné zkušenosti, to bude spolupráce. Celou nemocnicí se neslo nesouhlasné mručení, protože si na místě šéfa představoval každý někoho jiného a na něj nikdo ani nepomyslel. Dokonce na mnohých odděleních se uzavíraly sázky, kdože to výběrové řízení vlastně vyhraje. Starší kolegové a kolegyně měli odpočátku jasno. To musí být přece P.T. a nikdo jiný. Je tady už skoro dvacet let, má vysokou školu a všeobecný rozhled. Mezi zaměstnanci je oblíbený, neboť se zúčastňuje všech pořádaných akcí, nikdy na něj nebyla sebemenší stížnost, dobře se pod jeho vedením pracuje. Tady to musí být jasné. Mladší se přikláněli spíše ke kolegyni středního věku, která, jak se všeobecně šuškalo, tomu staršímu nepříjemně šlape na paty. Má už dvě atestace, vydala několik publikací, rodina ji skoro nevidí, jak se své práci věnuje,to ji jasně předurčuje stát se vítězkou. Všichni jsme čekali na vyhlášení výsledků nedočkavě, zvláště poté, co se do konkurzu přihlásilo to ucho Kamil H. Znali jsme ho všichni, dělá u nás třetím rokem a nad jeho troufalostí se každý pousmál a nikdo mu nedával sebemenší šanci.
V den konkurzu přišel jako každý jiný den na službu a posadil se s námi na ranní kávu. Smál se našim vtipům, několik jich také přidal. Zcela bezprostřední a bez známek sebemenší trémy, prošel si oddělení, popovídal si s pacienty, nakoukl do kuchyňky a vyptal si hrníček mléka. Pak zmizel do pracovny a my na něj zapomněli. Odpolední směna nastoupila a den probíhal zcela stejně, jako včerejší či předvčerejší. Těsně před večeří přiběhla kolegyně z ambulance a oznámila nám tu neuvěřitelnou novinu.
Vyhrál to na celé čáře! Zaskočilo nás to, ale všichni jsme mu to přáli. Tak Kamil bude od nynějška našim šéfem!
Doufejme, že ho ta funkce nezmění a bude dál takový, jako byl vždycky. No, ale to se teprve pozná.
Nastoupila ranní směna, pokojíčkem zavoněla ranní káva a všichni s jakousi netrpělivostí očekávali jeho příchod. Když se objevil ve dveřích s obrovskou krabicí v ruce, přivítal ho obdivný povzdech. Je tady náš nový šéf!
Tak tedy vzhůru do práce. Bude dobrým šéfem, ptali jsme se jeden druhého? Odpověď teprve příjde!
Já mu věřím, že určitě bude!

Konec světa bude v sobotu

19. května 2011 v 22:24 | já po přečtení článku Novinky.cz |  Zaujalo mě
Bude, či nebude?
Ptáte se co?
No, přece konec světa, který má být v roce 2012, podle starého indiánského kalendáře. Poslední dobou, se s dokumenty o katastrofách provázejících zánik světa, roztrhl pytel. Není den, abyste na ně nenarazili na satelitních stanicích, v oblíbených časopisech, v článcích na internetu. Důvodů, proč bychom měli zažít zánik civilizace, je mnoho, od přílišného množství výfukových plynů, které trhají ozonovou díru, přes zalidnění planety a s tím spojeným nedostatkem potravy a pitné vody, až po příliš hříšný život na zemi, který jeho stvořitel vlastnoručně zničí.
Mnohé teorie mají racionální podklady, jiné jsou založeny na přílišné fantazii, ba touze po zviditelnění. Jsou i takové skupiny, kteří se na přílišném strašení lidí snaží vydělat.
Tak např., americká sekta vedená jistým Haroldem Campingem (89) tvrdí, že tuto sobotu začne apokalyptická bouře, která zahubí všechny obyvatele Země kromě "pravých věřících". Camping prý datum vyčetl z Bible. Je přesvědčen, že 21. května přijde ohromné zemětřesení a 200 miliónů věřících bude vzato do nebe.
Ti, co nebudou vzati do nebe, se však nemají nač těšit. Po zemětřesení má následovat 153 dní "hrůzy a nepopsatelného chaosu" a pak bude Země zničena.
Času je málo a přesto někteří lidé, místo vlastní záchrany, nabízejí záchranu pro miláčky těch, "co odletí do nebe". Řeknete si, to je přece šlechetné, ale jenom do chvíle, než zjistíte cenu, kterou za tuto službu požadují.
Určitě není malá a lidé, kteří věří, že už nám zbývají jen dva dny, ochotně platí. Jsou i mezi námi, jak jsem se na vlastní uši doslechla dnes v obchodě. Je to neuvěřitelné, ale lidé jsou ochotni uvěřit všemu!
Nebo mám snad také hledat pro svou Elis zachránce? Nevím!
Všechno jednou začne a jednou skončí, ale, že by zrovna tuto sobotu?

Něco na bolest - Příběh pohotovostního lékaře

18. května 2011 v 22:06 | Paul Austin |  Co jsem právě dočetla
Zákulisí povolání, v němž si život každodenně podává ruku se smrtí Autobiografická kniha amerického pohotovostního lékaře Paula Austina v mnoha ohledech přesahuje vše, na co jsme v tomto žánru byli dosud zvyklí. Soubor krátkých autentických příběhů ze života, studia a praxe doktora Austina svou poutavou formou sice připomíná dnes už legendární veterinářské historky Jamese Herriota, ale co do obsahu jde daleko hlouběji. Dotýká se totiž tak intimních témat, jako je život v rodině s postiženým dítětem (autorova dcera se narodila s Downovým syndromem) či narušení rodinných vztahů vinou přetěžování lékařů, kteří se zmítají mezi příjmem, jehož výše není ničím zaručena, a stálým nebezpečím soudního procesu, pro nějž může být záminkou opomenutí sebemalichernějšího předpisu. Přes tuto svou nezvyklou hloubku je Něco na bolest úsměvnou a velice čtivou knihou, která autenticky odkrývá zákulisí povolání, v němž si život každodenně podává ruku se smrtí.

Mraky nade mnou

17. května 2011 v 22:14 | já |  Moje psaní
Za oknem se potemnělo a odněkud bylo slyšet hromobití. Na okno padly první kapky deště!

Májová vlažička,
poroste travička!
Májový deštíček,
poroste chlebíček!

Opravdu se všechno zazelenalo, někde až nepříjemnou zelení!







Pohádka

16. května 2011 v 23:19 | já |  Moje psaní
Bylo, nebylo!
V rohu zahrady stojí velký ořešák. Nikdo z obyvatel zahrady si už nepamatuje, kdy tak vyrostl! V jeho zelených větvích to žije!
Úplně nahoře má hnízdo šedivá hrdlička, samotářka. Večer co večer si prozpěvuje a sleduje své okolí. Jakmile se na zeleném trávníku objeví lidé z nedalekého domu, zamává křídly a přeletí na sousedovic střechu, kde se cítí bezpečněji. Bývá tam často, jak ukazuje označkované okénko a střecha dole pod anténou.
V houšti zeleného listí poskakují malí, drobní, pískající kluci. Perou se o malou žížalku, kterou před chvíli přinesla jejich matka, obětavá kosí samička. Sotva nakrmí jeden zobáček, otočí se a zmizí v zahradách. Klučičí hašteření slyší jejich tatínek, který se vrací se zobákem plným večerním teplem omámených mušek.
Celou akci sleduje právě přiletivší strakapoud. Drží se na kmenu a oťukává starou kůru. Ví, že pod ní jsou schováni ti nejtučnější červíci. Večerní pochoutka před spaním.
O kousek níž vystrčila hlavu veverčí maminka, aby se přesvědčila, že jejím miminkům nehrozí žádné nebezpečí. Zapráská svými vousky, zatřepe oušky a zmizí v dřevěné kuchyni.
Sluneční paprsky zvolna blednou a jejich slábnoucí teplota vylákala poslední nájemníky ořešáku. Pomaloučku se objevuje špičatý nosík, trochu se zachvěje, nasaje večerní vzduch a s funěním a dupáním vyběhne na trávník. Jde hledat něco dobrého na zub!
Stmívá se a zahrada ožívá!


Tak jsme se dočkali

14. května 2011 v 23:22 | já |  Moje psaní
Farmářské trhy!
Co jsme se na ně načekali, co jsme se natěšili. Dočkali jsme se právě dnes!
Úderem osmé hodiny se naše náměstí začalo plnit zvědavci, žádostivými kupci i stánky se zbožím. Podařilo se mi přemluvit polovičku, aby se mnou šel. Tak jsme trhy navštívili. Těšila jsem se nesmírně, v duši dávný obraz jarmarku z dob mého dětství.
První stánek obložený barevnými sáčky s všemožným kořením jsme přelétli pohledem a pokračovali dál. Domácí koláčky nakrájené na malé kousky, jež nám byly nabídnuty k ochutnání, jsme okusili a nechali si zabalit domů ke kávě. Byly opravdu dobré, makové, ořechové i s jablíčky. Hurá, pojďme dál. Míjeli jsme další koření, pak uzeniny. Krásně červené paprikové klobásy, sice docela ostré, ale daly se koupit. Kousek dál už polovička obhlížel různé výrobky z kůže, pouzdra, peněženky, opasky a podobně. Koupil si ten nejdelší a na tváři se mu objevily první krůpěje potu. Sluníčko začínalo hřát a jemu se ozvala páteř. Viděla jsem, že jenom ztěží přemáhá bolest. U kašny nás zastavila jedna z pořadatelek s anketním lístkem, ten jsme bleskově vyplnili a pokračovali dál kolem stánku s medovinou a konopným pivem. Vedle se začínala tvořit menší fronta na ovčí produkty. Brynza, parenica, korbáčiky stáčené do krásných copánků, neodolala jsem. Uprostřed náměstí si rozložili zelináři své přísady, květiny na zahradu i na hrob. Z jejich skorých výpěstků byly k dispozici ředkvičky, vodnice, mladá cibulka a nějaké zelené bylinky. Ještě několikery uzeniny, opět kozí sýry, brynza, výrobky z pštrosího masa, oblíbené Lhotské pekařství s oblíbeným chlebem a valašskými frgály. Opět fronta a nakupující, probírající se cukrářskými výrobky, košíky a keramikou.
Všechno by se zdálo v pořádku, ale mě tady pořád něco schází. Pořád hledám tu atmosféru, tu pronikavou vůni čerstvě upečeného chleba, postrádám vůni uzeného špeku, veselé nabízení prodávajích, kteří vám nabídnou k ochutnání své výrobky. Schází mi ta pravá atmosfera jarmarku, není tu ani obvyklý ruch pobíhajících kluků mezi stánky, chybí mi legrační průpovídky zelináře, překřikování prodavaček a úsměvy na tváři kupujících, kteří dobře nakoupili a spolu se zbožím si domů odnášejí i kousek sváteční atmosféry.
Škoda, jarmark vypadá trochu jinak. Polovička i já jsme se vydali na cestu domů, oba jsme se těšili na dobrou kávu a koláčky. Na jarmarku kávu neměli, škoda, možná bychom se zdrželi déle.

Tohle není fér!

13. května 2011 v 21:27 | já |  Moje psaní
Všechno už bylo připraveno. Na náměstí vlajky, velkoplošná obrazovka, kterou zařídil někdo z podnikavých lidiček. Kroměřížské noviny zvaly všechny na Velké náměstí v neděli vpodvečer. Mělo se sledovat a především oslavovat velké finále našich hokejistů!
Nebude z toho nic! Nevím, proč by se lidi nemohli dívat na jejich další souboj, který bude jistě také zajímavý. Copak si to ti kluci nezaslouží! Copak jsme až dodnes na ně nebyli dostatečně hrdí? Dneškem to všechno končí a už o ně nestojíme? Nevím, tohle není správné, vždyť dosud jsme se dmuli pýchou nad každou brankou, skládali jsme pro ně oslavné chorály a teď je opustíme? Proč? Cožpak jsme zapomněli na náš hněv, nad zraněnými hráči a nespravedlností rozhodčích! Už nám vůbec nevadí prapodivný systém, v němž se může stát, že mužstvo, které dosud ani jednou neprohrálo, je díky jedinému slabšímu zápasu vyřazeno ze hry o titul?
Už jsme odepsali všechnu tu snahu a chuť bojovat téměř čtyřicetiletého Jágra, který na kluzišti ukazoval těm mladším, s jakým zápalem se dá reprezentovat vlast?
Nevím, nezaslouží si ti kluci od nás tu pozornost až do konce? Vždyť oni sami chtěli určitě víc! No, nepodařilo se! Konec světa se přece nekoná, tak proč se na ně nemůžeme dívat, jak bylo chystáno! Připadá mi to velmi podivné a nefér!

Není plíseň jako plíseň

12. května 2011 v 10:09 | já |  Moje psaní
Krajíc namazaný máslem a na něj naskládané čtverečky voňavé dobrůtky! Romadur, silně zavánějící, ale dobrý sýr, o nějž se u nás odjakživa svádějí boje. Tentokrát o něj velmi dlouho nikdo neprojevil zájem. Překvapilo mě to a na dotaz, co že se děje, mi polovička naznačil, že mám pochoutku rozbalit a podívat se na jeho zvláštní povrch. Po zkušenostech, které s polovičkou v poslední době mám (na všem je nějaká chyba, nic není, jak má být apod.), jsem se teda šla kouknout. Modrý obal byl neporušen a pod ním smradlavá hnědá hmota s několika zelenými očky! Ha, plíseň, která na Romaduru nemá co dělat. Bylo mi jasné, proč zůstává celý.
Dnes jsem tedy vzala inkriminovaný sýr do tašky a v obchůdku se začala domáhat nápravy. Prodavačka, beze slov vzala mou reklamovaný sýr a šla za vedoucí. Vrátila se neočekávaně brzo a v ruce nesla můj sýr. Už z dálky jsem viděla, že něco není v pořádku a když mi sýr podávala nazpět, s úsměvem dodala, že všechno je, jak má být. Plíseň není plíseň, ale jsou to bylinky, které jsou do inovovaného Romaduru přidány. Ostatně, kdybych byla tak laskavá a pořádně si přečetla, co se píše na obalu, jistě bych si ušetřila cestu. Polilo mě horko a cítila jsem se jako malá holka, přistižená při nějaké nekalosti. Ano, na modrém obalu se zřetelně zelenal centimetrový proužek s nápisem Romadur s bylinkami a česnekem!
Tak a je to, nic není jak se zdá. Nikdy by mě nenapadlo, že mnou milovaný Romadur se dá ozvláštnit zelenými kousky. Zahanbeně jsem si strčila modrý balíček do kabely a rychle vypadla. Už vím, kdo to dneska odnese, polovička! Má si vzít brýle a pořádně si přečíst, co se na obalu píše. Nebo, že by to byla moje vina a přečíst jsem si to měla sama? Těžko říct.
Kousla jsem do krajíce chleba a lahodně nasála vůni nažloutlých čtverečků s drobnými zelenými flíčky! Je to fakt moc dobré, dejte si taky!