close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Touha!

2. dubna 2011 v 17:42 | já |  Moje psaní
Miluji děti!
To není nikterak objevné, protože jsem žena a ty, jak je známo mají mateřské geny. Děvčátka si hrají s panenkami, měkoučkými plyšáčky, mazlí se s koťátky a králíčky, milují vše malé.
V tomto jsem tedy nikdy nevynikala. Panenku jsem měla, krásnou s blond vlásky, ale byla jsem její macechou. Občas jsem ji povozila v kočárku, nebo jsem jí projevila laskavost a vzala ji k sobě do postýlky, ale jinak se Laurinka od své maminky lásky nedočkala. V rané pubertě jsem toužila po osobě, kterou bych mohla milovat, byť platonicky a skrytě, ale přece jenom by byla moje. Hledala jsem ji v knihách, pohádkách, na obrázcích. Ve svém dávno ztraceném deníčku jsem měla vystřiženy a nalepeny obrázky dvojčat, která jsem si přála mít. Chlapečka a holčičku, oba světlovlasé, modrooké, miloučké, sedící vedle sebe v kočárku, načinčané a poslušné.
Svůj názor na dětičky jsem postupem času začala měnit. Mladší bráška byl zprvu také malý a milý, ale s tím, jak rostl a prosazoval své já, stával se přítěží, kterou jsme samozřejmě nemohli jen tak odložit. Otravné, pro dospívající slečny!
Po absolvování školy se opět probudily mateřské geny s tím, jak jsem potkávala stále více kamarádek kutálejících se po chodníku.
Provdaná jsem na dítě čekala dlouhé čtyři roky. Když se narodil můj první, tolik vytoužený syn, mé mateřské srdce bylo naplněno až po okraj. Pyšně jsem vozila kočárek a všem ukazovala načinčaného chlapečka, který jako by tušil jak se dmu pýchou, předváděl všem své znalosti a choval se jako z knihy "Psychologie dítěte".
Druhý synáček byl zpočátku stejný, pak si prožil nechtěný rok a půl v nemocnici a domů se vrátil jiný človíček. Je pravým opakem svého staršího brášky. Kde jeden řekne "ano", ten druhý jasně vyřkne "ne", běží-li jeden vlevo, tak druhý musí vpravo! Neuvěřitelné !
Nyní čekám na vnoučata! Nemám žádná a hrozně bych si je přála. Opět jezdit s kočárkem, povídat jim pohádky, holčičkám česat vlásky a chodit s nimi nakupovat. Chtěla bych je, ale nejsou!
 


Komentáře

1 babi Maňasová | Web | 2. dubna 2011 v 18:09 | Reagovat

Budou Hadi, dočkáš se! Zařadíš se mezi nás hlídací babičky :-D

2 Jarka | Web | 2. dubna 2011 v 18:11 | Reagovat

Jasně, že vnoučátka budou a pak je budeš vozit stejně pyšně, jako svého prvního vytouženého synka. ;-)

3 jezura | Web | 6. dubna 2011 v 17:10 | Reagovat

Kdo si počká, ten se dočká! Já věřím, že i ty se dočkáš! Já už mám zase vnoučata velká a dospělá, ovšem děvčata (23 a skoro 18) zatím nemají kluky ani ve výhledu, takže pravnoučátka se asi taky jen tak nedočkám, jestli vůbec vzhledem k mému věku, že? Ale musíme doufat! 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama