close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Setkání s andělem

18. dubna 2011 v 23:36 | já |  Moje psaní
Večer jsem viděla reklamu na nějakou pánskou kosmetiku, při níž padají z oblak andělé, přilákáni její neodolatelnou vůní.
Všechno jsou to mladá, krásná děvčata, která padají do prachu živé ulice, jen tak nalehko, v průsvitných róbách s velkými křídly na zádech. Dopadnou, otřepou se a pak kráčí ulicí kolem nevěřícně koukajících lidí. Nádhera.
Tak nějak jsem si od mala představovala ona nebeská stvoření, o nichž mi vyprávěla babička a jež jsem obdivovala na starých barevných obrázcích, které prodávala ve svém stánku na Hostýně. Anděl vznášející se na svých křídlech nad okrajem hluboké propasti, k níž se blíží dvě malé děti. Do modrých šatů oblečené blonďaté děvčátko, vedoucí blonďatého bratříčka v krátkých kalhotách se jen tak tak zastaví na samém okraji nedozírné jámy. Na dalším obrázku přecházely dvě sestřičky po uzounké lávce nad hučící řekou a nad nimi rozpažené ruce blonďatého anděla je chrání a vedou na druhou stranu.
V americkém seriálu jsem poprvé viděla anděla v mužském provedení, v normálním oblečení, bez zřetelných křídel. Krásný, urostlý, mladík objevující se postavě, která už vlastně není živá a jíž pomáhá na cestě na jiný svět.
Ten anděl, kterého jsem potkala já, byl zcela jiný! Objevil se zcela náhodou v okamžiku, kdy jsem se chystala k operaci. Ležela jsem na posteli, zcela smířená s blížícím se výkonem, v sobě dávku hypnotika, která mě pomaloučku ukolébávala a odnášela do náruče spánku. Moje myšlenky se rozbíhaly a mizely rychleji, než jsem je stačila postřehnout. Vtom se objevil anděl v bílém, promluvil na mě příjemným mužským hlasem, pohladil mě po ruce a já se začala propadat do snu. Nade mnou se pohybovalo bílé obložení nemocniční chodby, pak jsme zůstali sami dva ve výtahu. Mluvil na mě, nerozuměla jsem mu ani slovo, ale cítila jsem jeho blízkost, která do mě vlévala podivný klid a zbavovala mě strachu. Pak zmizel a já ho uviděla, až bylo po všem. S bolícím celým tělem, žaludkem jako na houpačce a tupou hlavou jsem se probouzela na pooperačním pokoji a on stál vedle mě. Hladil mě po tváři a nutil mě otevřít oči. Snažila jsem se, ale nešlo mi to. Mluvil a mluvil a jeho hlas mi čím dál víc někoho připomínal. Dokola jsem se probouzela a opět propadala nějolik dalších dlouhých minut. Najednou jsem ten hlas poznala, patřil mému tatínkovi, který už dávno nežije. Chtěla jsem jej vidět a otevřela jsem oči. U mé postele stála zdravotní sestra a prohlížela si krytí operační rány, zda nekrvácí. Chrěla jsem něco říci, ale opět jsem se propadla do spánku.
Když jsem se nadobro probudila, chtěla jsem vědět, kdo mě vezl na sál. Ptala jsem se kamarádky, zda mají na oddělení ošetřovatelem staršího muže. Její odpověď byla záporná. Nikdo takový u nich nedělá.
Tak to teda musel být můj anděl strážný, který mě přišel uklidnit před operací.
 


Komentáře

1 Jarka | Web | 19. dubna 2011 v 8:49 | Reagovat

Hadi, to jsi zase napsala moc krásně. :-) Na operaci jsem ještě nikdy nebyla a jen ta představa, ve mě vyvolává úzkost, to je pak takový hodný anděl, opravdu dar z nebes. A mimochodem, anděl má pro mě odjakživa, rod mužský. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama