7. dubna 2011 v 13:29 | já
|
Z velké hromady písku se ozývá křik. Hrající si děti se pustily do křížku. Vytáhlý chlapeček se tahá o kyblík s menším, zavalitějším pořízkem. "Ten je můj," křičí ten velký a táhne toho menšího za sebou. Na dětský křik reagovaly blízko sedící maminky tím, že vysočily a pustily se jedna do druhé. "Ať ten váš da..... přestane a toho našeho nechá na pokoji," ozvala se drobná blondýnka s pěstěnými nehty. "Jen ať si děti hrají, vždyť nic tak hrozného nedělají, paní B....," brání svého chlapečka brunetka ve sportovním. Chvíli je klid, blondýna drží u ucha telefon a něco do něj říká! Ještě než usedne nazpět na lavičku, ozve se z boční ulice kvílení brzd. Ze sportovního vozu vyskakuje nabušený tatínek a hrne si to přes pískoviště ke svým drahým. Chlapečka s kyblíkem, který hádku vyprovokoval, táhne k lavičce a už z dálky volá na svou polovičku "Tak, kde je ta .... ať si to s ní mohu vyřídit." Brunetka je obklopena dalšími maminkami, které se k ní přidávají v žalování na dlouhána. Její kulaťoučký chlapeček se drží její ruky a se slzami v očích sleduje, dění kolem. Ostatní děti přestaly s hraním a čekají, co se bude dít.
"Ale maminko," ozvala se copatá holčička, " on si začal" a ukazuje na tlouštíka naproti, "řekni, že jsi mu ten kyblík bral ty první, no řekni," volá na něj, ale ten neslyší, nebo nechce slyšet.
Hádka se rozjíždí na celé dětské hříště. Kolemjdoucí nechápavě zpomalují a ptají se jeden druhého, o co vlastně jde! Někdo rozkrývá celou situaci a mezi lidmi na chodníku to zašumí. Postupně se přidávají na jednu i druhou stranu. Po chvíli už nikdo neví, proč se vlastně hádají, ale není síly, která by je zastavila. Na plac se vytahuje politika a ekologie, různé osobní averze sousedů, jejich spory, svoje si vybírá i prostá závist.
Hádka jde ulicemi, zaplavuje město, olej do ohně přilévá rozhlasové vysílání, kam jedna z maminek poslala svůj postřeh. Večer dojela televize a rozhádané město natočila do večerních zpráv. Sledovanost zpravodajství se zvýšila a národ se rozdělil na několik skupin.
Ta jedna se zastala dlouhána v kraťasech, jemuž kbelík patřil, byl přece jeho a tak si bránil svoje.
Další říkali, že se pustil do menšího a slabšího, někomu se zdálo, že by měli dostat na holou oba chlapci. Kolik lidí, tolik názorů. Časopisy a noviny yly plné debat a různých polemik. Mezi lidmi vládla nenávist, zlost a nikdo vlastně nevěděl proč.
Najednou nebylo síly, která by všechnu tu nevraživost zastavila.
A na pískovišti si dál hrály děti a malý tlouštík se dál tahal s tím dlouhánem o kyblík! Tentokrát to byl jeho vlastní a on se jenom bránil!
Koukneš ke mě na blog mám tam nový článek a nikdo mi ho nekomentuje :-/...!