Cililink, crrr, cililink, znělo daleko v úzké uličce,
Otevřeným oknem zněl tento zvuk a ve třídě nebylo nikoho, kdo by nezvedl hlavu. Hurá, svítí sluníčko, ptáci štěbetají a ještě k tomu ten libý zvuk. Paní učitelka zaťukala ukazovátkem na tabuli a snažila se hlučící třídu uklidnit. Nebylo lehké těch třiatřicet prvňáčků opět připoutat k tomu, co právě dělali.
Majka se Zlatkou se dokonce nadzvedly na sedátku a snažily se oknem zahlédnout červené paraplíčko připevněné na vozíku, který vydával onen tolik slibující zvuk. Hodina ubíhala velmi pomalu a všem se zdálo, že se nedočkají zvonku oznamujícího konec vyučování.
Už? Kdy to bude? Děti se nemohly dočkat a tak se paní učitelka několikrát přinutila křiknout hlasitěji, což obvykle nedělala.
Crrr, cililink, ozvalo se náhle docela blizoučko, skoro pod okny třídy a zároveň prořízl ticho chodby elektrický zvonek.
Dětmi to škublo a už nebylo síly, která by je v lavicích udržela. Rychle začaly sklízet z lavic penály, sešity a pravítka, rychlostí blesku je strkaly do aktovek a řadily se ke dveřím, Cestou mezi lavicemi se kluci snažili být první a drobná děvčata odhazovali bokem. Konečně stála u dveří řada dvojic, jak to měla paní učitelka ráda. Došla k dětem a s pozdravem otevřela dveře do chodby. Karel s Bohouškem proletěl chodbou a mířil ke schodišti. Ostatní se vrhli k šatně a tam nastal ten nejdivočejší souboj. Vzduchem se míhaly papuče odhazované těmi nedočkavci. Děvčata ječela a oplácela klukům jejich žduchání bouchanci a štípáním. Jekot se nesl celou školou. Netrval však dlouho a pomalu mizel venku.
Tam už děti obklopily vozíček s paraplíčkem a po kapsách hledaly kovové mince. Babča cililink, jak se jí ve škole říkalo, nestačila naběračkou dělat zmrzlinové kopečky a obsluhovat ječící děti. Pěkně jeden po druhém museli natáhnout ruku, na dlaň jim položila čtvercový oplatek a pak kulaťoučký kopeček té nejlepší pochoutky, kterou pak děti s úsměvem lízali. Každý její příjezd k naší škole znamenal vždycky totéž. Obsloužila drobotinu toužící po chladné pochoutce, zavřela stříbrným poklopem nádobu na vozíku, zazvonila pověšeným zvonečkem a pomalým krokem se šourala ulicí nazpět k centru. Přesně věděla, kdy končí vyučování v naší škole na konci města. Těšívali jsme se na ni, neboť byla předzvěstí krásných, slunečných dnů a blížících se prázdnin.
Zmrzlinu zrovna moc nemusím. Když už si ji v létě dám, tak je to jen jeden kopeček čokoládové, nebo ta nejmenší porce točené. :-P Babče cililink, před školou, bych ale určitě taky neodolala. :-D