10. března 2011 v 16:43 | já
|
Vyhráli jste někdy? Myslím, že každý z nás už zažil takové to příjemné svírání kolem žaludku, když se sevřenými pěstmi a očima upřenýma na obrazovku čekáme to "naše šťastné číslo"! V duchu si malujete, jak to bude krásné a vy budete právě dneska usínat o tu vysněnou částku bohatší.
Nesázím ani sportku, na koníčky rovněž nedávám penízky, občas zašlu křížovku, kterou ostatně vyluští polovička, výjimečně si koupím stírací los. To pak netrpělivě škrabu stříbrná kolečka a čekám zázrak, který mě zasáhne jako blesk z čistého nebe.
Nevyhrávám ani z losů, které jsme zakoupili na plese nebo od dobročinné organizace. Jak ráda bych třeba červenému kříži nebo Lince bezpečí věnovala část nějaké výhry! Jednou nás s kolegyněmi v práci napadlo koupit těch losů tolik, aby určitě některá z nás vyhrála. Cena losů nebyla vysoká a tak na každou z nás vyšlo asi 10 losů. Seděly jsme pak u stolečku my čtyři bláznivky a čekaly. Čtyřicet losů, to přece už něco obnáší. Program, myslím, že to byla mikulášská besídka, zdárně plynul a losování tomboly se nezadržitelně blížilo. Konečně, naše nervozita už dostoupila absolutního vrcholu. Tombola byla vyhlášena a tenká ručka jedné dívenky začala vytahovat lístky s čísly a podávala je konferenciérovi. Vždycky se začíná od těch nejmenších cen a tak jsme zatím byly klidné. Ze sálu se ozývaly radostné výkřiky a výherců přibývalo. Snad u všech stolů už byly nějaké ty drobné výhry, jenom u našeho stále nic. Čísla rozložená po stole čekala na vyvolání. Naše nervozita neznala mezí. V tom se to stalo - Výhru č.12 vyhrává číslo 686! zahlásil mužský hlas. Majka se natáhla vzala lísteček a zvedla se. Nebyla však sama, na druhé straně se zvedla další kolegyně a šly si pro výhru. Zavládlo vzrušení, když muž znovu opakoval číslo vytažené z osudí, podívaly se obě výherkyně znovu na to své.
Majka kroutila hlavou, ale hrdě kráčela pro výhru, přesvědčena o tom, že právě její lístek je ten pravý.
Nebyl, měl jinou barvu! To jsme však při tom napětí nějak přeslechly. Pak přišla na řadu fůra palivového dříví a jako hlavní cena divočák! Tak teď to příjde, pomyslela jsem si a upřela oči na děvčátko u osudí. Chvíli si dala práci a zatočila klikou, když se lístečky usadily na dně, otevřela dvířka a vytáhla růžový lístek, z nějž konferenciér s velkou pauzou přečetl číslo 11! Naše číslo, hurá zařičely jsme a jako jeden muž, či vlastně žena jsme se vyřítily k podiu. Vyhrály jsme dříví! Paráda, to je báječné vykřikovala Klára a tančila jako malé dítko. Když byl ještě oznámen výherce pašíka, byla tombola u konce. Poručily jsme si láhev vína, abychom to obrovské štěstí zapily. Radost nám nemohlo nic pokazit! Vlastně mohlo a také pokazilo. Uvědomily jsme si všechny, že je nám dříví k ničemu! Všechy jsme totiž v té době obývaly panelákové malobyty a tam se lokálně netopí, uvědomily jsme si, rodiče máme daleko a tudíž jsme po chvice přemýšlení došly k tomu, že fůru prodáme. Zájem mezi lidmi byl, tak jsme provedly následující výměnu, podobnou té v pohádce. Dříví za židle, ty za velkou krabici dětského oblečení, které se hodilo naší vedoucí pro děti do jesliček. Za oblečky jsme dostaly každá jedno velké balení pracího prášku a bylo po výhře. Od té doby nesázím a nehraju, snad až někdy jindy, až se štěstí unaví!
Taky jsem v životě nic nevyhrála, ale u mě je to tak, že ani vyhrát nemůžu, jelikož nesázím, losy nekupuji a křížovky luštím jen pro potěšení. Jak to tak vypadá, nejsem hráč a proto nikdy nic nevyhraju, ale taky ani neprohraju. :-D :-)