Kniha, kterou jsem dostala od Slávka, byla docela zajímavá. Nejenom, že jsem se tam dozvěděla spoustu zajímavostí o Maximovi, z jeho historie, jména zakladatelů, šéfkuchařů i hostů, proslulých akcí i vyhlášených jídel. Strávila jsem u ní několik večerů a dělala jsem si malé poznámky. Historie proslulé pařížské restaurace je náramně zajímavá.
V roce 1909 přijali mladého kuchaře Pierra a s ním se na scéně objevuje ještě mladá dívka z Čech, Marie Anděla. Pracují spolu a po čase se vezmou. Víc se o jejich vztahu v knize nepíše. Znovu se objevují až v době soutěže v roce 1937, kdy se Pierr Lamarc stává suverenním vítězem. V té době je mu už dvaašedesát let, zkrátka ten nejlepší věk na šéfkuchaře. Dopis s prosbou o přijetí Toničky pochází z téhož roku, kdy Pier s Andělou našli místo v proslulé restauraci. Horečně přemýšlím, kolik by bylo dítěti, které přijela porodit do ciziny. V roce 1937 už byla na světě i Margarita, Martina matka, ta měla deset let. Tomu by odpovídala dvojice na známém snímku z vyhlášení výsledků soutěže. Dvě stojící slečny jsou asi Margarita se svou matkou, mladou, ale krásnou v modelu s kloboučkem na hlavě. Asi si na klobouky potrpěla, napadlo mě, a vzpoměla jsem si na další milovnici klobouků, na starou fotečku dívky v letních šatech, jejíž jméno Anna jsem zatím neměla komu dát.
Jenom si rychle vzpomenout, kam jsem fotku založila.
Za oknem zacinkala poslední tramvaj a já znovu (po kolikáté už), otevírám Emin deník a hledám Aniččinu fotku. Aha, tady je, pro jistotu si beru brýle a dávám oba snímky pod světlo. No, teda, podoba by tady byla, jen co je pravda! Drobná usměvavá tvář, světlé vlasy. Určitě je to stejná osoba. Takže, tohle je ona v Paříži narozená slečna, Anna, s níž se v roce 1935 sešel strýc Michal a, která jej navštívila v Praze. Nebyla to jeho nápadnice, ale neteř a proto, že rodina Tončin prohřešek nemohla zkousnout, zůstalo jenom při návštěvě strýčka.
Anička je tedy Tončin hřích z mládí, kterou s největší pravděpodobností nechala u tety Andělky v Paříži a po porodu se vrátila domů. Když se Aničce v roce 1927 narodila holčička Margarita, nejela za ní ona, ale prababička Johanna. To ona navštěvovala svou sestru a vnučku. Určitě to byla ona, kdo synovi zprostředkoval praxi v kuchyni Pierra Lamarca, o níž kdysi Emě povídal, a ona si to zapsala do deníku. Tahle Gitka byla ten důvod, proč se Emina matka se svou sestrou pohádala, jak nám opět napovídá zápis v deníku.
Margarita - Martina matka se tedy narodila v Paříži a vzala si Čecha - opět kuchaře Miroslava Skokana. Jejich dcerou je Marta. Konečně jsem doplnila mozaiku a ulevilo se mi. Teď ještě všechno naťukat do PC, oskenovat nějaké ty fotografie a bude. Zdeně jsem odpoledne prozradila, že se blížím ke zdárnému konci, Martě napíšu hned zítra. A ještě musím zařídit setkání těch dvou sestřenic, které se nikdy neviděly.
Nalila jse si skleničku růžového vína a spokojeně jsem se dala do relaxace. Vytočila jsem Inčino číslo a oznámila jsem jí ukončení své mravenčí práce. Byla z toho také docela pěkně rozhozená, protože to byla ona, jejíž kresba tohle všechno vlastně zavinila. Ostatně musím ji poprosit, aby nakreslila také Zdenu. Slíbila, že se do toho brzo pustí, jenom co se zlikviduje její výstava v Ostravě.
Už jsem docela unavená, ale ještě rychle rodokmen kontroluji, zda opravdu všechno sedí! Ano, jedna rodinná větev se doplnila a jména zapadla tam, kam patří. Historie rodiny Vaculovy se konečně uzavírá!
Skvělé, do skládačky zapadají poslední částečky a vše se najednou zdá logické a úplně jasné. A ještě se díky pátrání, mohou setkat dvě příbuzné, které o sobě nevěděly. :-D