Ruce!
To je to, co lidi odlišuje od zvířat! Jsou nám darovány od narození a je jenom na nás, jak s nimi zacházíme.
Nejprve nám slouží jako dvě hůlky, jimiž si jen tak ledabyle máváme kolem hlavy. Podaří-li se nám do nich něco chytit, pevně sevřeme dlaň a držíme. Velké ruce našich rodičů nás dokáží uklidnit pohlazením. Jiné ruce nám podávají jídlo, berou nás do náručí, vymění nám pleny. Pak uchopíme nohu židle a postavíme se. Otvíráme knížky, dveře, všechno, co máme na dosah, je pro naše dvě ručky zajímavé. Různá nářadí, pera, tužky, štětce nás zajímají od školních let. To už dokážeme ruce používat i jako obranu, občas někoho zataháme za vlasy, někomu dáme pohlavek. Začneme ruce používat k vyjádření své nechuti, to když si je schováme za záda, nebo s nimi zatřepeme proti někomu, či něčemu, co nechceme.
S přibývajícími lety ruce skládají, lepí, stříhají zatloukají, míchají a provádějí spoustu činností. Nastane doba, kdy dokážeme rukama vyjádřit lásku, polaskat, pohladit, ukrýt někoho do svého náručí. Vzpínáme je k nebi, modlíme se s rukama složenýma na prsou. Ruku podáváme jeden druhému a potřásáme si s nimi na důkaz přátelství. Ruku v ruce jdeme s dítětem, kamarádkou. Slouží nám při hrách na hudební nástroj, jsou nezbytné pro většinu činností.
Ruce stárnou spolu s námi, od malých, baculatých a neohrabaných dětských prstíků, přes pubertální vyzáblé hůlky až po stařecké, vráskami rozryté a unavené ruce. Vidíme na nich celý náš život.
Slouží nám celý život a spolu s námi ze světa také odcházejí.
Lidské ruce! Dvě končetiny, které nás odlišují od zvířat.

To jsi napsala moc krásně! :-)