close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Rande

3. března 2011 v 15:10 | já |  Moje psaní
Je to vůbec možné? Já mám dneska rande! Mám rande, opakovala jsem si do nekonečna, stojíc u zrcadla na našem podnikovém WC. Pozval mě telefonicky a já teď stojím a dívám se na svou tvář. Na tvář ženy, která už má hodně za sebou. Má za sebou dvě nepovedená manželství, které ji poznamenaly víc než dost. Hlavně to druhé, které ukončila před dvěma lety, jí dalo hodně do těla. Ta tvář jako by s úšklebkem komentovala mé myšlenky.
- Ty chceš jít na rande? Taková stará? Neblázni, vzpamatuj se!
- A proč ne? Já přece ještě nejsem tak stará! Mám sice už pět křížků, ale cítím se na míň.
- Podívej se na sebe! Prosím tě, vždyť už nemáš dvacet!
- No a? Mám přece ještě právo na trochu štěstí! Nebo ne?
- Co si o tobě pomyslí ostatní? dorážela ta pitomě se tvářící ženská v zrcadle a měla stále víc a víc důvodů, proč to nesmím udělat.
- Máš dospělé děti, chceš, aby si myslely, že ses zbláznila? Určitě nechceš, tak vidíš, nikam nechoď! Vrať se, dokud je čas!
Měla jsem chuť udeřit tu ženskou a utéct, ale neudělala jsme to. Místo toho jsem vzala do ruky hřeben a prohrábla si své vlasy. Ještě si trochu přetřít rty leskem a můžu jít. Ušklíbla jsem se na obraz nepřející ženské a vykročila do ulic.
Myslela jsem, že už bude od ní pokoj, ale ona teď, aniž jsem ji viděla, zněla někde v mojí hlavě. Neustále na mě dorážela a hrála na všechny struny, hlavně na ty skryté a bolestivé.
- Neblázni, přece tam nepůjdeš. Někdo tě uvidí a budeš mít ostudu! dotíral hlas té pitomé ženské v mé hlavě.
Zvolnila jsem kroky a chvíli se zdálo, že jsem prohrála. Cítila jsem v sobě zase tu pokoru, kterou po mě vždycky chtěl můj ex. Tak to teda ne, já se nedám. Náhle se ve mě ozval další hlas, daleko silnější a rozhodnější.
- Tak, už toho bylo dost. Seber se a jdi! Přece nedáš na nějaké hloupé řeči. Uvidíš, vždyť na ústup máš vždycky dost času. Nemusíš si nikoho brát, potřebuješ hlavně přítele ! Sedíš pořád sama doma, kluci přijedou dvakrát do měsíce a kromě lidí z kanceláře nikoho nemáš.
Pomyslela jsem si, že je to pravda, jsem vlastně v domě pořád sama, někdy mě to samotnou štve.
- Uvidíš, začala zase ta protiva ve mě, ještě budeš litovat! Neustále opakovala a snažila se přitom mé kroky zastavit. Čím více se blížila kavárna Alfa, tím pomaleji jsem šla.
Už na kraji ulice jsem ho uviděla! Stál tam, kde slíbil a vyhlížel mě. Hlasy se teď přely tak silně, že jsem byla celá rudá a neschopná cokoliv proti tomu udělat. Hádaly se jeden přes druhého a s každým dalším krokem ten silnější vyhrával. Úplně jsem cítila, jak se moje dosud ztěžklé nohy stávají lehčími, moje hořící tváře chladnou a tomu pochybovači v mé hlavě dávají jasně na jevo, že prohrál. Srdce jsem cítila až v krku, ale nezastavila jsem se.
Mám přece rande a na ta se chodí. Hlasy zmlkly v okamžiku, kdy na mě čekající promluvil. Bylo mi jasné, že jsem porazila samu sebe.
 


Komentáře

1 Jarka | Web | 3. března 2011 v 19:40 | Reagovat

Těžko se vžívám do takové situace, letos v červnu, to bude čtyřicet let, co jsem vdaná za jednoho muže. :-) Nemůžu ale souhlasit s tím, že by byl člověk v padesáti starý a odepsaný pro nové vztahy. Přece se říká, že láska kvete v každém věku. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama