V jedné zahradě na konci ulice běhával velký, černý pes. Spolu s kamarádkami jsme se za ním občas zašly podívat. Zdál se divoký a zlý. Skákal po drátěném pletivu a cenil na nás zuby. Děti neměl rád a na všechny štěkal, někdy přímo u plotu, jindy na silném řetězu u své boudy. Byla krásná, barevná a pestře zdobená, vypadala jako perníková chaloupka a my stály s pusou dokořán. V té zahradě bylo víc takových barevných věcí, konve na vodu celé pomalované visely pod stříškou perníkové boudy, jejíž dveře měly tvar velkého srdíčka se zrcátkem uprostřed. Na oknech dřevem obložené chalupy celé léto kvetly muškáty, tak velké, že přes ně nebylo vidět dovnitř. Všechno v té zahradě se nám zdálo pohádkové. Nikdy jsme tam neviděly ani živáčka a tak jsme nabyly dojmu, že tam bydlí jenom černý Azor! Nosívaly jsme mu drobné pamlsky, kousky namazaného chleba, nedojezenou svačinku, oplatky a nebo buchtu.
Jednou, když jsme zase zavítaly na kraj města jsme ho onečně uviděly. Na lavičce vedle psí chaloupky seděl pohádkový dědeček s bílou křívou vlasů a kouřil cigára. Kolem hlavy se mu vznášel hustý dým a u nohou seděl Azor. Na naše volání, mlaskání a pískání, které ho jindy dráždily k nepříčetnosti, dnes nereagoval a spokojeně si hověl v trávě. Stály jsme za plotem a nehýbaly se, snad jsme doufaly, že k nám zase přiběhne tak jako jindy. Nestalo se! Místo toho ležel a díval se po očku na nás. Děda dokouřil a vstal, zahodil zbytek cigarety, pohladil Azora po hlavě a společně zmizeli za dveřmi.
Čas plynul, my měly jiné zájmy. Když jsem se po nějaké době vypravila do těch míst, našla jsem zahradu prázdnou. Azor už byl někde v psím nebi, perníkové chaloupky stejně jako děda zestárly a poztrácely svůj lesk i barvu. Bílé vlasy nahradila velká pleš, lavička měla polámané opěradlo a okna zela prázdnotou. Perníkový dědek byl stejně uvrčený a nervózní, jako kdysi býval jeho Azor.
Velkých psů se bojím, vlastně i malých psů se bojím, když pobíhají sami a začnou na mě štěkat a dorážet. A z těch velkých psů mám respekt i za plotem, když běhají kolem plotu a štěkají, vyhýbám se jim obloukem a když to jde, přejdu na druhou stranu silnice. ??? :D Ta perníková chaloupka i s dědkem, musela být moc hezká. :-)