18. března 2011 v 22:55 | já
|
A zase máme venku bílo! Já to věděla, já to tušila! Ona se ta zima jen tak lehce nevzdá! Potvora jedna!
Uplynuly zase tři měsíce a nás s polovičkou čekala návštěva svých obvodních lékařů.
On by řekl felčarů, ale já tak ošklivá nejsem. Nachystala jsem si všechno, co musím ve městě zařídit, koupit, objednat
On seděl a kouřil.
Já se šla obléct, nachystala tašku, vypnula telefon a dala si ho do tašky, pohledala po bytě knihy zapůjčené z knihovny. On seděl na WC.
Doplnila jsem Elince vodu, dosypala suchárky, pročesala a upravila vlasy, očistila chrup, překontrolovala, zda mám kapesníčky v tajné kapse tašky. On začal hledat ponožky.
Vyndala jsem peněženku, doplnila do ní finance, překontrolovala, zda mám kartu pojištěnce. On přemýšlel, kterou bundu si vzít.
S klíči, taškou a deštníkem jsem odemkla garáž. Na střechu bubnoval déšť a mezi kapkami poletoval i sníh. On došel a měl v očích otázku, zda nastartuje vůz.
Podařilo se a vyjeli jsme. Vysadil mě u střediska, prohlásil, kam mám přijít, jelikož jeho lékařka tam zaručeně bude mít hodně lidí, a odjel.
Hotová i s přeměřením TK jsem byla za necelou půlhodinku. Kouknu, prší už méně, proto jsem deštník nechala složený v tašce a kráčela do lékárny, Tam jsem vyplázla pětistovku, pak jsem navštívila knihovnu, odkud jsem si přinesla pět zajímavých knih.
V okamžiku, kdy jsem se rozhodovala, kterou ulicí jít polovičce naproti, ozvalo se za mnou šílené pískání.
On stál na rohu, mával rukama nad hlavou a nechápavě točil hlavou. Byl hotov a hledal mě. Společně jsme obešli dva bloky. Nasedla jsem do auta a čekala, že pojedeme do obchodu. Omyl! Ještě nemá vyzvednuté léky. Objeli jsme dva bloky a vrátili se nazpět k místu, kde na mě pískal. Na můj dotaz, proč si s sebou nevzal ty recepty, odpověděl, že si to neuvědomil.
Seděla jsem v autě, poslouchala rozhlas a čekala na něj. Vrátil se s jednou krabičkou léků, které mu chyběly, a nastartoval.
Když se rozjel a já zděšeně vykřikla, kam že jede, nechápavě se podíval a s větou "ty jsi ještě nenakoupila?" se rozjel ulicí.
Ulice kolem se začínala bělet a já si připadala trochu jako dement!
Hadi, to je naprosto normální. Když jsme se dřív někam vypravovali, já oblékla sebe, všechny 4 děti, zkontrolovala jestli máme všechno co potřebujeme a pak jsme všichni před domem čekali 10 minut na tatínka, který měl na starosti vypravit jen sám sebe. :-D