close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

S Inkou v Paříži - XVI.

13. února 2011 v 15:55 | já |  Moje povídání
Moravské městečko Kelč, do něhož jsem se vypravila, leží na několika vršcích.
Dovolená v rozpáleném městě mě nebavila, na chalupu se vypravil můj "nebožtík" s tou svojí mladicí. Chalupu jsme darovali dceři a ta nám ji podle potřeby zapůjčuje k pobytu. Letos se jim na léto do Česka nějak nechtělo, tak máme celé léto rozdělené, jak kdo potřebujeme, no a nyní si přírody užívá bývalý mužík.
Sbalila jsem saky paky a vypravila se na Moravu. Ze všech těch listů domovských, rodných a úmrtních, jsem s sebou vzala jenom ty, jež se vztahují k osobě Johanny Vaculové. Zajímavé odpoledne jsem zahájila cestou kolem zámeckého návrší. Všude jsou opravené domy, klidné zahrádky a letní pohoda. Na domku, v němž se před více než sto lety Johanna narodila,by mělo být číslo 16. Sleduji proto sled čísel, která tady okolo zámku jsou nejnižší. Domečky, jaké tady bývaly dříve, se změnily v patrové vilky, některé zmizely úplně. Čísla se mi před očima střídají, šest, dvacet pět, třináct, čtrnáct, jedenáct a kousek před uličkou tři. Zastavila jsem se a rozhlédla, Dál se cesta svažuje na dolní náměstí, kolem bývalého zámeckého statku, fary a kostela. Nenapadlo mě nic lepšího než zastavit se v kostele. Letní horko se zastavilo na posledním schodku a zevnitř na mě dýchl příjemný chládek. V kostelním tichu se ozývaly šouravé kroky nějaké stařenky, která sem přišla modlitbou zahnat své hříchy. Posadila jsem se vedle ní do kostelní lavice a pozorovala rychlost rtů, které šeptaly nějakou modlitbu. Před sebou na pultíku držela otevřenou modlitební knížku sepjatýma rukama. Měla šedivé vlasy sčesané dozadu a propíchané sponkami. Po očku se na mě dívala, a když skončila svou prosbu tomu nahoře, otočila se ke mně. Polohlasem jsem se zeptala, asi zbytečnou, ale přesto nutnou otázku, zda je místní. Kývla hlavou a nechápavě se na mě podívala. Pokřižovala se a vykročila směrem k východu a já s ní. Krátce jsem jí řekla, co hledám a ona se zamyslela, pak ukázala na vedlejší dům, u jehož dveří visela cedulka Farní úřad a dodala "pan farář vám jistě poradí!" Usmála se a vydala se směrem k náměstíčku.
Pan farář byl velmi vstřícný a snažil se mi ve starých záznamech najít jméno Vacula. První jméno, které jsem objevila, bylo v zápisech o pohřbu - Václav Vacula, byl pohřben 28. 4. roku 1950 ve svých devětašedesáti letech. Byl svobodný a zřejmě poslední svého jména tady v Kelči. Pátrala jsem dál a našla záznamy o jeho rodičích, kteří zemřeli ve dvacátých letech. Pan farář mi přinesl ještě knihu, do níž se zapisují křty a sňatky. Zažloutlé stránky popsané několika druhy písma, vydávaly svědectví o zdejších rodácích, i těch, kdo se sem odněkud přiženili, či přivdaly. Rodiče Václava Vaculy měli svatbu ve zdejším kostele v roce 1872. Jména Vilém a Marie Vaculovi. Tak Václav byl bratrem Martiny babičky, hurá zase krůček kupředu. Listuji zaprášenou farní knihou a hledám ještě jméno Vaculová, nebo Vacula. Mezi narozenými je jich hned několik, Marie Anděla, Anna Marie, Josef Václav, Petronila a Adolf. Poslední jmenovaní se narodili jiným rodičům.
Takže rodinka Viléma a Marie je celá - Johanna Aloisie, bratr Josef Václav (totožný se zemřelým Václavem, data narození odpovídají, zřejmě si nechával říkat Václav), Marie Anděla a Anna Marie.
Čert aby se vyznal v těch dvojitých jménech. Každému z nich se může říkat jinak. Přemýšlím a na kousku papírku si ta jména značím.
Tak teda Johanně se může říkat také Hana, Aloisie je Lojzka a tak dál.
Poděkovala jsem a vyšla ven do rozpařené uličky. V duchu jsem si představila jeden z těchto domků a u něj houf dětí pokřikujících na sebe při hře. Jako kdybych zaslechla volání jejich matky, když je čekala s večeří.
Cesta nazpět mi trvala skoro tři hodiny. Těšila jsem se na vanu a všechna ta jména jsem vypustila z hlavy.
 


Komentáře

1 Jarka | Web | 13. února 2011 v 19:36 | Reagovat

A já už začínám mít, v těch jménech, taky pěkný guláž, ale budu věřit, že jsme se opravdu posunuli o krůček dál. To byl dobrý nápad jít na faru. :-)

2 hadimrška | 13. února 2011 v 22:17 | Reagovat

Těch jmen není až tolik, ale je třeba si je dát na papír a hned je člověk moudřejší.

3 Jarka | Web | 14. února 2011 v 21:08 | Reagovat

[2]:Taky už mě to napadlo, ale pohodlnější by pro mě byla nějaká kapitola, se šikovnou rekapitulací. ;-)

4 hadimrška | 14. února 2011 v 22:41 | Reagovat

[3]: Rekapitulace se chystá! :-)

5 jenny | Web | 17. února 2011 v 14:30 | Reagovat

mrkni na www.poznavat.cz a staň se fanouškem na FB...díky moc ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama