24. února 2011 v 22:49 | já
|
Ta se teda tváří, měl tvář vztekem rudou, jeho tvář vyjadřovala odhodlání, tvářička jako broskvička, tvář poznamenaná stářím
baculaté tvářičky - tak a ještě mnoha dalšími příměry popisujeme obličej člověka.
Budete-li se pozorně dívat kolem sebe, objevíte různé tváře, ať už pokřivené bolestí, rozesmáté štěstím, tváře plné napětí a zvědavosti. Tváře vyjadřující moudrost a pochopení, nebo naopak tváře plné zášti a zloby.
Pak přijdete domů, stoupnete si k zrcadlu a sami hledáte svou tvář. Někdy se vám líbí, jindy ne, zkoušíte natáhnout oči, nadout tváře, zvednout obočí, zkrátka hrajete si se svým obličejem. Nakonec na sebe uděláte tu největší grimasu, jakou znáte a s úlevou si svou tvář opět prohlédnete. Není tak škaredá, jste to přece vy a líbíte se svému milému, manželce, dětem. Vaše tvář se vždycky líbila vašim rodičům, a i když jste se sami sobě nezdáli být hezcí, pro ně jste byli vždycky ty nejkrásnější děti.
pekny blog =)