Tramvaj jsem doběhla jen tak tak a unavená jsem dosedla na sedadlo. Po zádech mi stéká pot a otevřenými okénky dovnitř letí horký vzduch. Je vedro k zalknutí. Tašku s nákupem mám u nohou a dýchám jako divá. Očima sleduju shon na ulicích a jsem ráda, že sedím. Vedle mě se usadil starší pán s košíkem plným zeleniny. Asi byl na Farmářských trzích, napadlo mě a uvědomila jsem si, že je zítra sobota a já nevím co vařit. Zdena je na dovolené u Jadranu, Linda s dětmi tráví volno v Tatrách a Inka, která se stala vášnivou milovnicí cestování, je někde se svým přítelem. Vrátila se teprve nedávno z Paříže, kde byla služebně a odkud mi dovezla další Martiny nálezy. Ty čekají na skřínce v pokoji, až si udělám čas. Šéf nás poslední dobou honí jako zduté kozy, neustále vyhrožuje nesplněním úkolů a následným vyhazovem. Jsme už na jeho běsnění zvyklí a vždy, když začne, hledíme zmizet. Musím to vydržet ještě dva týdny, pak se vrátí Helena a já nastoupím dovolenou. Letos se nikam nechystám, jen na chalupu.
Rozpálenou ulicí jsem se dobelhala domů, rychle zatáhla žaluzie, na něž jsem ráno zapomněla, a sesula jsem se na malé křesílko v předsíni. Je už staré a rozvrzané, ale v případech, jako je dnešní pekelné vedro, je to součást mé první pomoci. Boty jsem skopla do kouta a na klín vzala svou milou fenečku. Spokojená, že je panička doma, mě umyla svým jazýčkem obličej kolem dokola. Z chodby zazněl dětský křk a ten mě probral z letargie. Pustila jsem si ve dřezu studenou vodu a než odteče rezavá teplá břečka, schladím se ve sprše.
Měla bych si oprat a nachystat věci, které si vezmu na chalupu, ale nechce se mi ani trochu, snad zítra.
Z kabely jsem vytáhla fascikl, který musím do konce týdne zpracovat a doplnit ho několika stranami z mé hlavy. Položila jsem ho na stůl a z nechutí jej otevřela. Z bílé stránky se na mě smějí písmenka, grafy a nekonečná řada čísel. Pomalu jsem fascikl zase zavřřela a odložila jej stranou. Dnes vážně nemám chuť! Raději se probírám dnešní poštou, které byla plná schránka. Lídl, Tesco, nabídka na doučování z angličtiny, časopis od VZP zalepený v igelitu i katalog od Starkla rovnou končí nerozbaleni v koši. Poslední je dopis od Báry, sáhodlouze vzpomíná na naše poslední setkání v Olomouci, popisuje báječnou dovolenou v Řecku a úplně nakonec přidává pár řádek, které objevil její známý v archívu. Johanna měla dvě sestry - Marianu a Andělu. Ta první snad zemřela někdy v dětství, stopa Andělky se kolem roku 1900 ztrácí někde v cizině, kam odjela se svým nápadníkem, jenž byl ve státní službě a jmenoval se Pierre. Byl odvelen do Vídně a víc se o nich neví. Opět se zde objevuje dívčí jméno začínající na A, zajímavé!
Anděla a Anna, skoro stejná jména, ale že by se jednalo o ve své době zřídka používaná, se říct nedá. Zajímavější je však ta Vídeň, neznámá dívka na fotce se fotila ve vídeňském ateliéru a také měla jméno Anna! Jak to jenom dát do kupy ? Seděla jsem nad papírem a psala, čmárala šipky a zase je škrtala a ne a ne na to přijít. Potřebovala bych ještě nějaké vodítko, ale kde ho vzít?
Horko, pot a dovolená, to si člověk v tomto ročním období, skoro nedokáže představit. :-)
A možná další krůček ve skládání rodokmenu, snad to bude dobrá stopa. :-)