close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Příběh kvetoucího kaktusu

5. ledna 2011 v 23:30 | já |  Moje psaní
Stál tam na verandě a přes zaprášené sklo na něj dopadaly sluneční paprsky. Všude na parapetu ležely mrtvolky mušek, které se marně snažily dostat přes zavřená okna. Na stolní desku se usadil šedý povlak prachu a noviny položené na šicím stroji začínaly žloutnout. Na první pohled prázdno a pusto. Majitelka odešla na druhý břeh a zanechala po sobě věci denní potřeby. Za přivřenými dveřmi koupelny se ozývalo drobné pleskání, jak povoleným kohoutkem odkapávala voda do prázdné vany. Smutné zrcadlo ukazovalo moji tvář a já se nostalgicky rozhlížela kolem sebe. Kolem prošel švagr s velkou krabicí, a vysypal do ní obsah skříňky pod zrcadlem. Polovička odšroubovával garnýž a na mě zbylo třídit věci na dvě hromady - potřebné a nepoužitelné. Smutně jsem prováděla tuto práci a snažila si věci odosobnit. Nešlo to, každá věc byla spojena s osobou, jejíž byt jsme likvidovali. Byla to práce nepříjemná a neveselá. Trvalo dlouho, než se děti podělily o věci po své matce, ale nakonec zůstalo jenom několik věcí, s nimiž si zpočátku nikdo nevěděl rady. On zůstal jako úplně poslední, nechtěný a skoro suchý, opdaával z něj jeden lístek za druhým. Velký kameninový hrnec s vánočním kaktusem stál pořád  na svém místě a všichni jej odmítli. "Vysyp to na kompost, je to stejně suchý," radil jeden. "Přece to nepotáhneme domů, kam to dáme," říkal druhý. Najednou mi jej bylo líto! Vzala jsem ho i přes protesty a přiložila k ostatním věcem do auta. Tak jsem si jej před lety dovezla domů. Zalila, přesadila a přes léto jsem ho nechala venku. O Vánocích bohatě rozkvetl, jako by se mi chtěl odvděčit za záchranu. Vloni to byly už sedmnácté Vánoce, co vykvetl, krásně a bohatě. Rok co rok nám tak připomíná manželovu maminku.

001
 


Komentáře

1 babi Maňasová | Web | 6. ledna 2011 v 8:11 | Reagovat

Krásně napsáno, Hadi. Kytky dovedou být vděčné.

2 Jarka | Web | 6. ledna 2011 v 9:05 | Reagovat

Myslím, že to je ta nejhezčí připomínka maminky manžela, živá rostlinka, která rok co rok krásně kvete.
A tys to Hadi, moc hezky napsala. :-)

3 helena-b | Web | 6. ledna 2011 v 9:32 | Reagovat

Já mám podobnou zkušenost. Před Vánocemi to bylo 9 let, co nám maminka odešla.Měla tam pár kytek, které jsem převezla domů. Po novém roce mi jako zázrakem vykvetly ty kytky, které ani mamince nekvetly už několik let. Hleděla jsem na to jako u vytržení. Smutek tehdejších Vánoc nám nahradila tato podívaná. Maminka by měla radost. :-)

4 Jitka | Web | 6. ledna 2011 v 14:25 | Reagovat

A pak že není něco mezi nebem a zemí. :-)Krásně napsané. :-)

5 Janah | Web | 6. ledna 2011 v 14:53 | Reagovat

Tedy toho už je kus, takový se hned tak nevidí. Hezky napsané. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama