Zuzka měla dva brášky. Honzu, který byl stejně starý jako ona, a Filipa. Toho Zuzčina maminka vyvdala s druhým tatínkem. Byl o hodně starší než my. V době, na níž mám tuhle vzpomínku, mu bylo skoro patnáct let. Končil docházku do stejné školy, do níž jsme po prázdninách měli začít chodit my. Dvojčata chodila do mateřské školky ráno s matkou a po obědě se pro ně pravidelně stavoval Filip. Zuzka byla celá nedočkavá a vždycky když nás soudružka učitelka pustila z herny, vyběhla do chodby a s křikem se na Filipa vrhla. Zpočátku jsem se před tím vysokým mladíkem styděla, ale asi po měsíci jsem si jej docela přivlastnila. Asi jsem se mu také líbila, proti Zuzce jsem byla vyšší a moje světlé vlasy kroutící se po zádech jako klubko háďat, udělaly své. Honza si nás moc nevšímal a cestou kopal do kamínků, škaredíce se na dvě žabky, držící Filipa za ruku, každá z jedné strany a nepřestávající mu něco štěbetat. Těšívala jsem se na Filipovu pevnou ruku, na jeho hlas a usměvavou tvář. Spolu se Zuzkou jsme se o něj přetahovaly a naše snaha mít ho jenom pro sebe, občas skončila prudkou hádkou, křikem ba i několikrát zataháním za vlasy. To nás pak Filip musel uklidňovat a ve snaze dovést nás až domů v pořádku, obdarovával nás sladkostmi, které měl u sebe. Milovala jsem ho celé prázdniny. Pak zmizel, já se Zuzkou a Honza jsme nastoupili do školy, která byla jenom pár domů od našeho. Už nás nikdo nemusel doprovázet domů. Pomaloučku jsem na Filipa zapoměla, objevil se Vlastik a Jindra ze sousední druhé B, později Mirek a Emil ze třetí C. Láska za láskou začínala a končila, čas plynul. Pak jsem jednou uviděla Zuzku s velkým klukem v uniformě. Na hlavě neměl skoro žádné vlasy, kouřil cigarety a mě si nevšímal. Asi jsem se mu už nelíbila!
Dnes, když někdy Filipa potkám, marně v něm hledám toho mladíčka. Je už téměř holohlavý, chodí o hůlce a má tři vnučky. Krásné blonďaté panenky, které dědeček miluje, poskakují kolem něj , tahají se a perou o to, která z nich se bude držet dědečkovy ruky. Pousměje se na ně a pohladí je po hlavách. Pak odcházejí společně a já se za svou první láskou dlouze dívám. Jak je to všechno dávno!
To bylo krásné vzpomínání, na první lásky. Možná malinko smutné, ale takový běh života je a nakonec svoje štěstí, našli všichni. :-)