close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Leden 2011

Havlíček v Brixenu

22. ledna 2011 v 20:37 | History revue |  Něco z historie
Karel Havlíček Borovský (1821-1856) Novinář, básník, spisovatel a politik narozený 31. října 1821 prožíval své dětství v prostředí kupeckého krámu a malého hospodářství na Vysočině v nevelké vesnici Borové.
Otec z něho chtěl mít advokáta, matka kněze.
Protože Havlíček toužil po tom, aby mohl působit na výchovu lidu, vstoupil do semináře, poměry v semináři ho však zklamaly. Na podzim 1841 opouští seminář bohatší o další zkušenosti: kněžstvo je vychováváno v konservatismu a v duchu protinárodním. Z Havlíčka se stává až do konce života nekompromisní kritik církve. V literární práci byl tehdy zcela pod vlivem četby polského romantika Mickiewicze. Havlíček cestuje po českých krajích, po Slovensku a Haliči; nepoutá ho však příroda, sleduje na těchto poutích co nejintenzívněji lid, jeho život a názory.
V říjnu 1842 dostává prostřednictvím Šafaříkovým místo vychovatele v rodině ruského profesora A. Pogodina a odjíždí do Moskvy. Zpočátku byl ruským prostředím nadšen, zejména slavjanofilskou mládeží, o níž napsal obdivnou zprávu do pražských Květů. Po několikaměsíčním pobytu však začíná poznávat pravdu o sociálních poměrech v carském Rusku, opouští kollárovské iluze o slovanské veleříši schopné osvobodit ostatní Slovany a stává se nemilosrdným kritikem carského absolutismu.
Ve škole nás učili, že byl z poručení císařské kanceláře odeslán do vyhnanství, do Brixenu, kde trpěl samotou a bídou. Minulý režim všechny utvrzoval v této pravdě. Vyzdvihovali jeho národovectví a vystupování proti Habsburkům, ale skutečnost byla trochu jiná. Zatímco si učitel na obecné škole tehdy přišel na 130 zlatých, dělník v továrně vydělal 100 až 200 zlatých a třeba domácí tkadlec pouhých 70 zlatek, Havlíček dostával přímo od ministerstva vnitra apanáž 500 zlatých! Navíc má propláceno ubytování a obědy. Trpěl samotou, ale po půl roce za ním přijela manželka i s dcerou. Ale i pak mu nejvíce chyběl kontakt s Prahou, přáteli a možnost vlasteneckého boje.


Takový a podobné obrázky utvrzovaly několik generací v tom, že jeho vyhnanství bylo těžké.
Zkrátka a dobře, vyhnanství v rakouských poměrech nelze zaměňovat za zvěrstva, která se odehrávala třeba na ruské Sibiři.




Co říkáte na staré reklamy ?

22. ledna 2011 v 13:16 Co se mi líbí
cuisin1
Tak co říkáte? Zašli byste si do této cukrárny na dortík?

Proč nemám ráda milování v přírodě?

21. ledna 2011 v 21:40 | já |  Jak šel čas
Dočetla jsem a knihu odložila na noční stolek. Konec. Vrah byl usvědčen, motiv objasněn a v mé mysli ještě dozníval příběh. Upravila jsem si pod hlavou, zhasla světlo a chystala se usnout. V postýlce vedle spal malý bráška a v pokoji vedle blikala modrá obrazovka televize, u níž seděli rodiče.  Chvíli jsem se vrtěla a před očima mě defilovaly postavy, prostředí a děj právě dočtené knihy. Spánek mé nervy ukolébal a na víčka si sedl jakýsi sen.
Druhý den ráno jsem vyskočila z postele s jasnou hlavou. Přede mnou bylo několik úkolů, které jsem musela splnit, tak jsem se do nich dala. Nákup, prádlo, úklid v bytě, no a večer cesta na Hostýn, jelikož byla nějaká pouť uprostřed týdne. Moc se mi nechtělo, ale bylo krásně a já kolem páté hodiny vyšla z domu. Kdo to tady u nás trochu zná, ví, že zpočátku cesta vede kolem domků a silnice, po nějaké době mizí v lese a stoupá až nahoru k hostýnskému schodišti. Všude bylo ticho, sem tam zazpíval nějaký pták, z křoví vyskočil zajíc a pelášil dolů kopcem. Červenec je nejkrásnější měsíc léta a já se těšila na to, že budu večer zase číst nějakou zajímavou knížku a vůbec jsem nevnímala cestu kolem.
Najednou jsem zaslechla nějaké naříkání a sténání. Neslo se tichým večerem někde z kraje lesa. Nevěnovala jsem tomu zpočátku pozornost, ale s každým dalším krokem, kdy jsem se přibližovala k zapadajícím sluncem, osvětlené louce jsem svůj krok zpomalovala. Teď se ozval nějaký mužský příkaz, po něm ženský tichý hlásek a pak opětovné sténání. Najednou mi na mysli vytanula včerejší detektivní zápletka a já si ve své bujné fantazii představovala, cože se to tam, na kraji lesa, odehrává. Potichu jsem si vyhlédla velkou ulomenou větev, pevně ji sevřela do dlaně a tiše našlapujíc jsem pokračovala po mechovém koberci. Vzdechy se přibližovaly a já najednou zahlédla ve vysoké trávě dvě bosé nohy, pak ještě jedny a dvě válející se postavy. Ne, tady nedochází k vraždě, tady se děje něco úplně jiného. Odhodila jsem haluz do křoví a rychlými kroky uháněla do kopce. Když už jsem byla hodně daleko a nikdo mě nemohl slyšet, začala jsem se nahlas smát.  Smích mě popadl při představě, co by se asi stalo, kdybych byla tu haluz použila, chtíc tu slečnu zachránit! Možná bych vyfasovala několik pořádných nadávek a třeba i facek. Jak lehce se to mohlo stát, jsem si uvědomila, od té doby pokaždé, když jsem tuhle scénu uviděla na tv obrazovce.
No a já, po této trapné zkušenosti nikdy nepreferovala milování v přírodě!
Co kdyby nějaký čtenář detektivek měl stejně bujnou fantazii jako já?

Vzpomínka

20. ledna 2011 v 16:11 | já |  Moje psaní
Je poledne a venku se rozzářilo sluníčko, kolem modrá obloha a na zemi čistý bílý poprašek. Idyla! Byla by, kdyby....
Od dob střední školy jsme se potkávaly ve vlaku, ve škole, na internátě. Po maturitě se naše cesty na krátko rozešly, jedna mateřská její, dvě moje, chvíle hledání místa a pak nástup na jedno středisko. Společná kancelář, ranní káva s povinnou cigárkou. Společné oslavy MDŽ, narozenin, několikero společných dovolených, zahraničních pobytů, plesů. Kolegyně z práce, bydlící kousek od nás. Návštěvy v době nemoci, pravidelné potkávání v obchodě, v parku a pod.
Byla vlídná, veselá, prožila si svůj očistec na zemi, když její jediná dcera odešla v necelých 12 letech. Společně prosezené hodiny a hodiny, milionkrát probrané pro a proti mít další dítě. Rozhodla se a já to akceptovala. Pak se naše cesty rozešly. Já nastoupila do nemocnice, ona do ÚSP, přesto jsme se opět vídaly, při předvánočních nákupech, v babinci. Byla spokojená, vyrovaná a těšila se na důchod svůj i svého manžela. Pak to přišlo, nemoc!  Snášela ji hrdinsky, ale sama. Odmítla všechny, kdo jsme jí chtěly potěšit, Zavřela se v bytě a odešla. Tak tiše, jak žila, tak se ze života vytratila. Je mi to líto, ale věřím, že už je jí dobře. Neměla mi to dělat, to není fér!
Slunce se schovalo za mraky a začalo pršet, idyla je ta tam!

Mám ráda zajímavé čtení

19. ledna 2011 v 23:30 | já |  Moje psaní
Dnes jsem dostala první číslo předplacené History revue. Velmi jsem se těšila a hned se pustila do čtení. Proto dnešní zápis bude jenom krátký. Elince se dneska na vycházce moc nelíbilo. Všude bylo hodně bláta, mlhavo a na její packy se lepily kamínky. Po nějaké půl hodince se začala domáhat zpáteční cesty. Kamarády jsme nepotkali a tak jí bylo smutno. Doma zalezla do pelíšku a spí. Já rychle uvařila polovičkovi oběd, květákový mozeček s brambory a okurkový salát. Nádobí naházela do dřezu a s kávičkou usedla ke čtení časopisu. Začetla jsem se a hodiny pro mě neexistovaly.
Titulky v časopise lákají k přečtení
                           -  Šikovný podvodník prodal sochu Svobody i Bílý dům
                           -  3 sourozenci diktátorů: Oddaný tlouštík, slečna nikdo a neposlušný pilot
                           -  President chodí ve špinavé košili 
                           -  Schovával se guvernér při vzpouře pod postelí
                           -  Trýznivé vyhnanství K. H. Borovského? Omyl! V Brixenu ho ubytovali jako
                               císaře!
To je jenom pár titulků, které lákají k přečtení a stojí za to.
Tak jdu pokračovat. Zítra časopis dočtu a v pátek mám naplánovanou knihovnu.  

   

Opět pár pohledů na město, v němž žiju

18. ledna 2011 v 23:00 | já |  Fotografie
009
Kačenka
011
016
Valentýnská srdíčka už jsou připravena
018
Nové obchodní centrum
023
Náměstíčko za obchody

Z historie lyžování v Čechách – odpovědi

17. ledna 2011 v 19:32 Víte, že?
1. Josef Rössler-Ořovský je významnou osobností začátků českého sportu. Byl průkopníkem a organizátorem mnoha sportovních odvětví: rychlobruslení, lyžování, jachtingu, atletiky, ledního hokeje, fotbalu, veslování, tenisu a ještě některých jiných. Sám byl vynikající rychlobruslař. -
2. Když si psal Rössler-Ořovský do Kristiánie, dnešního Osla, o ceník bruslí, přidal k podpisu i název klubu - Bruslařský klub Praha. Norská firma Heude a Gustafsson nerozuměla, co je to bruslařský, a tak název přepsala na Bruslar ski club, tedy Lyžařský klub nějakého pana Bruslara. A tak kromě cen a obrázků bruslí poslala také nabídku lyží. -
3. Dřevo prosté, nelakované (Holzware gemeinde, nicht lackierte) -
4. První veřejná jízda na lyžích se konala večer 5. ledna 1887 na Václavském náměstí, kdy Josef a Karel Rösslerovi sjeli od Muzea k Můstku -
5. Učitel Kajetán Baier.

Zvědavec

16. ledna 2011 v 23:42 | M.F.K. |  Co se mi líbí
1005018390

Švejk dnes

16. ledna 2011 v 13:10 | došlo mi emailem |  Co jsem četla jinde!
"Tak nám teď budou každý leden valorizovat penze, pane Švejk," řekla paní Müllerová starobnímu důchodci Josefu Švejkovi, který si právě mazal kolena opodeldokem.
"Vidějí, paní Müllerová, jak hodný pány máme ve vládě. Jenže kde na to vezmou, přece si nebudou utrhovat ze svýho! Ledaže se letos nebudou důchody valorizovat vůbec a něco z toho ušetřenýho dostaneme až v lednu. Aspoň bude na důležitější výdaje, třeba na tenhleten samit, co se na něm už naposledy bude moct zviditelnit náš zeměpán. A třeba ještě vybyde na naše čacký vojáky v zahraničí, který tam pomáhají našemu velkýmu bratrovi, co ho vovinuly mraky terorismu, zlikvidovat zbraně hromadnýho ničení v jiných zemích než USA. A co se ušetří na důchodcích, který do ledna umřou, to může jít do nějakýho fondu, kdyby na naši vlast přišla ještě horší pohroma než ta povodňová. Pravda, chlapi, co si jako já z důchodu našetřili na jedno malý pivo U Kalicha, povídali, že ta nejhorší už přišla s tou sametovou revolucí. Ale taky povídali, že prý letos nebudou valorizovat ani některý státní zaměstnance, i ty hodně vysoko, co toho potřebujou víc než my důchodci a jim se možná bude škrtat ten čtrnáctej plat. A u těch lepších pánů to je pěknejch pár tisíc."
"To já bych si čtrnáctou penzi nechala klidně škrtnout taky, kdybych dostávala aspoň tu třináctou, abych si ze svýho důchodu mohla jako před sametem dopřát ty banány, co jsem na ně v tý nepředstavitelný hrůzovládě musela stávat frontu. Tak si kolikrát myslím, nač celá ta revoluce vlastně byla..."
"Oni si to jako obyčejná ženská představujou moc jednoduše. Musejí uznat, že si polepšilo dost lidí, Čechů, Němců i Rakušanů včetně našeho zeměpána. A taky si nás teď Evropa váží - předtím jsme neměli ani pořádný multimilionáře. Ale některý, co si jsou svou chudobou sami vinni, chtějí, aby na postižené povodněmi přispívali ti zbohatlí víc než ty zchudlí. Ale my přece nemůžeme ty zbohatlý trestat za jejich šikovný ručičky! Ona se taky ta životní úroveň nemůže zvednout všem - to by smrdělo socialismem! Tak zatím to zkoušejí na pár lidech. Jen si vzpomenou, jak nám pan profesor Klaus sliboval: Do dvou let se budeme mít líp. No a opravdu se mají líp! A teď následuje další pokus - se zvyšováním životních nákladů. A rovnou napříč celým národem: chleba, brambory, kaviár a šampaňský podraží stejně pro milionáře jako pro důchodce. Tuhle jsem U Kalicha slyšel, že nějakej Marx povídal něco o lumpenproletariátu, a ten profesorskej penzista Navrátil, co jsme se mu složili na pivo, nám vysvětlil, že tím myslel Čechy: prý dole proletariát, nahoře lumpové. Jenomže on ten Marx byl prý fujtajbl komunista, takže určitě zaujatej a možná taky zločinnej..."
"Jak jich tak poslouchám, pane Švejk, ještě že nežijou na Slovensku, aby neměli malér, že šířej tuhletu komunistickou ideologii!"
"Ale to jsou na omylu, paní Müllerová, já si naopak můžu jenom pochvalovat tu dnešní svobodu, jakou jsme za komunistů neměli. Museli jsme se povinně dávat zdarma očkovat, museli jsme zadarmo užívat léky - a to jenom český. Jenomže kam se hrabe na Bayerův aspirin ten náš bez kříže! Museli jsme děti posílat do družin, takže se nedostaly k evropský kultuře, třeba k pornu nebo pervitinu, co jsme ho vynalezli až po osvobození z nesvobody. Museli jsme jezdit na odborářskou rekreaci k moři, i když jsme třeba nechtěli, museli jsme pracovat, a to jsme si ještě museli sami vybrat zaměstnavatele, který nabízel nejvíc výhod. A takový, co neuměl nebo nechtěl máknout, musel do kotelny, ale zato tam mohl v pracovní době bourat komunismus sepisováním svých sebraných spisů, co mu je nikdo nesebral. A co jsme toho nesměli! Nikoho nesměli propustit bez souhlasu odborů, nikdo se nesměl živit prostitucí, svý jistý neměli ani poslanci, voliči je mohli odvolat, když neplnili, co jim slibovali. A když měli zasedání, nesměli si odskakovat na nějakou tu štamprli nebo vedlejšák.
Trestaly se takový prkotiny jako šikanování ve škole nebo na vojně, mlácení Romů nebo hajlování. A podnikat v pornobranži nebo vydávat nacistický spisy, aby si lidi užili, to vůbec nepřicházelo v úvahu. Takže čert vem valorizaci, jen když tohle všechno se dnes může... Jó, abych nezapomněl, paní Müllerová, tady mají dvě stovky a skočej mi nakoupit do
fronty opodeldok, než ho zdražej, ještě než nám ty dvě stovky jednou přidaj..."
"Oni snad už taky nevěřej tomu, pane Švejk, co nám slibujou ty vládní strany, který se daly dohromady, aby sloužily takovejm jako vy a já?"
"Tak to zase já jim věřím všechno do písmene, paní Müllerová, a taky je budu volit!"
"Takže ti páni doktoři přece jenom věděli, proč pana Švejka superarbitrovali pro blbost," povzdychla si paní Müllerová, vyrážejíc do ulic hledat lékárnu, kde by se s tím opodeldokem vešla do dvou stovek...


Co víte o historii lyžování v Čechách?

15. ledna 2011 v 18:18 | dle netových stránek |  Víte, že?
Zima tento týden přidělává problémy našim vodohospodářům a lyžaři se se smutkem v očích dívají na teploměr, který vystoupil nad nulu a rozpouští tu bílou krásu na našich horách.  Nevím, jak dlouho bude obleva trvat a zda se ještě dočkáme sněhu, ale myslím si, že ano. Při této příležitosti jsem se rozhlídla po netových stránkách a tak trochu si připomněla historii zimních sportů u nás.
-  Jestlipak víte, kdo je považován za průkopníka lyžování u nás?
-  Jak se dostaly do Čech první lyže?
-  Pražská celnice si nevěděla rady s proclením. Jako co je nakonec proclila?
-  Kde se konala první veřejná lízda na lyžích?
-  Kdo údajně jel poprve na lyžích v Krkonoších?

Přiznám se bez mučení, že jsem mnoho odpovědí neznala!