Do rána začalo sněžit. Jenom tak drobounce a zlehka, jedna vločka za druhou se snášela k zemi a po nějaké chvíli bylo venku bílo. Dětské ruce nabraly ten studený zázrak a zmáčkly jej do malé kuličky. Nebyla zrovna podařená, ale postupným koulením po sněhovém koberci se stávala větší a větší. Nejdříve se podobala pomeranči, pak míči. Nakonec z něj byla větší dýně, kterou ruce s láskou položily na zem. Vzaly další hrstku a začaly znovu koulet po zemi, sníh se lepil a za koulí zůstávala klikatá cestička. Postupně na plácku mezi stromy ležely tři různě veliké koule. Ruce je šikovně postavily jednu na druhou, dlaní urovnaly jejich povrch a přidělaly dva válečky s metličkou a lopatkou. Dřevěné uhlíky, které svírala pravá dlaň, se pomaloučku ocitly na horní kouli a tvořily jakýsi oblouček. Pak ruka sáhla do kapsy kalhot a vytáhla velkou červenou mrkev, zatlačila ji do středu koule, pak ukazováčkem vyhloubila dvě hlubší jamky. Pak obě ruce prohledávaly všechny kapsy, hodnou chvíli trvalo, než prázdné pohladily boky kabátu a sáhly na přední díl. Uchopily dva velké knoflíky a několika kroutivými pohyby je utrhly z uvolněných nití. Obě ruce se natáhly nahoru a usadily je do vyhloubených dolíků. Na nejmenší kouli se objevil nesmělý úsměv. Teď už zbývalo jenom nasadit nahoru plechovku, omotat kolem koule dlouhou červenou šálu a je hotovo. Mezi stromy se objevil nádherný sněhulák! Ruce zatleskaly a zabořily se hluboko do kapes. Přece jenom jim tam bude tepleji.
Moc hezky napsané, Hadi.