14. prosince 2010 v 21:03 | já
|
Boubelatá Sandra od sousedů skotačila venku na sněhu. Oblečena v překrásné růžové kombinéze s čepičkou plnou bambulek právě tahala sáňky po schodech zasypaných sněhem. Už už byla skoro nahoře, když se jí smekla nožka a ona sjela po bříšku znovu dolů. Zavýskla a znovu se pokoušela dostat se i se sáňkami nahoru. Kolem ní poskakovala Aida, krásná dvouletá fenka čuvače, stejně bílá jako sníh všude kolem. Holčička se snažila sáňky obrátit a posadit se na ně. Byla však pomalá a ten kdo na ně sedl, byla Aida. Vahou těla se sáňky daly do pohybu a sjížděly dolů, za nimi se hlavou dolů vezla Sandra. Do úst i za límeček se jí hrnul sníh, ale ona se statečně držela šňůrky saní. Aida dojela a odběhla do zahrady. Dívenka znovu tahala sáňky až nahoru ke dveřím do zasklené verandy. Za nimi v teple seděla babička a sledovala s úsměvem počínání těch dvou na zahradě. Když Sandra sjížděla schody asi po desáté a její kombinéza byla skoro olepená sněhem a větvičkami, tvářičky měla jako červené třešinky a její radostné ječení bylo slyšet po celé ulici, otevřelo se okno v patře a z něj zaječel ženský hlas - "Sandróóó, okamžitě domů! A jak vypadáš! Kdo si myslíš, že to bude prát, ty neřáde jeden! Jasně jsem tátovi říkala, že nesmíš na zahradu. Aido, ale už ať jsi v boudě! Kdo zase toho psa odvázal, hergot," doznělo a okno se zabouchlo. Aida náhle sklopila ocas a pomalu se loudala k velikánskému dřevěnému monstru, které stálo v nejzašším rohu zahrady. Děvčátko si otřepalo sníh z čepičky a odcházelo ke vchodu, kde už na ni čekal tatínek. Pohladil ji po vlasech, podíval se smutně za odcházející Aidou a zavřel za sebou dveře. Zahrada ztichla a posmutněla. Babička pohladila studené sklo verandy a pozvolna začala otáčet koly svého vozíku. Dnes teda měla štěstí, viděla svou vnučku spokojenou a rozesmátou a také její Aida se konečně mohla trochu proskotačit. Všichni měli sice krátké, ale pěkné odpoledne.
Ach jo, bohužel, i takové případy znám. Maminky, které vidí jen kolik práce budou mít se sušením šatů a praním, ale nějak jim uniká ta dětská radost...