close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Jedno krásné zimní odpoledne

14. prosince 2010 v 21:03 | já |  Moje psaní
Boubelatá Sandra od sousedů skotačila venku na sněhu. Oblečena v překrásné růžové kombinéze s čepičkou plnou bambulek právě tahala sáňky po schodech zasypaných sněhem.  Už už byla skoro nahoře, když se jí smekla nožka a ona sjela po bříšku znovu dolů. Zavýskla a znovu se pokoušela dostat se i se sáňkami nahoru. Kolem ní poskakovala Aida, krásná dvouletá fenka čuvače, stejně bílá jako sníh všude kolem. Holčička se snažila sáňky obrátit a posadit se na ně. Byla však pomalá a ten kdo na ně sedl, byla Aida. Vahou těla se sáňky daly do pohybu a sjížděly dolů, za nimi se hlavou dolů vezla Sandra. Do úst i za límeček se jí hrnul sníh, ale ona se statečně držela šňůrky saní. Aida dojela a odběhla do zahrady. Dívenka znovu tahala sáňky až nahoru ke dveřím do zasklené verandy. Za nimi v teple seděla babička a sledovala s úsměvem počínání těch dvou na zahradě. Když Sandra sjížděla schody asi po desáté a její kombinéza byla skoro olepená sněhem a větvičkami, tvářičky měla jako červené třešinky a její radostné ječení bylo slyšet po celé ulici, otevřelo se okno v patře a z něj zaječel ženský hlas  - "Sandróóó, okamžitě domů! A jak vypadáš! Kdo si myslíš, že to bude prát, ty neřáde jeden! Jasně jsem tátovi říkala, že nesmíš na zahradu. Aido, ale už ať jsi v boudě! Kdo zase toho psa odvázal, hergot," doznělo a okno se zabouchlo. Aida náhle sklopila ocas a pomalu se loudala k velikánskému dřevěnému monstru, které stálo v nejzašším rohu zahrady. Děvčátko si otřepalo sníh z čepičky a odcházelo ke vchodu, kde už na ni čekal tatínek.  Pohladil ji po vlasech, podíval se smutně za odcházející Aidou a zavřel za sebou dveře. Zahrada ztichla a posmutněla. Babička pohladila studené sklo verandy a pozvolna začala otáčet koly svého vozíku. Dnes teda měla štěstí, viděla svou vnučku spokojenou a rozesmátou a také její Aida se konečně mohla trochu proskotačit. Všichni měli sice krátké, ale pěkné odpoledne.   
 


Komentáře

1 babi Maňasová | Web | 14. prosince 2010 v 22:30 | Reagovat

Ach jo, bohužel, i takové případy znám. Maminky, které vidí jen kolik práce budou mít se sušením šatů a praním, ale nějak jim uniká ta dětská radost...

2 Jarka | Web | 15. prosince 2010 v 8:37 | Reagovat

I takové maminky znám. Stejně jako mají načančaný obývák, do kterého nesmí děti vstoupit, tak mají načančané i ty děti, které si nesmí kleknout ani v tepláčkách, co kdyby si na nich vytlačily kolínka. Lituji nejenom ty děti, ale i ty maminky. :-(

3 Květa | Web | 15. prosince 2010 v 10:55 | Reagovat

Já mám velkou představivost a tak jsem toto povídání viděla "na vlastní oči". Chudáci všichni i s pejskem, jsou v přesile, nedovedou si poradit s jednou nepříjemnou a nebezpečnou ženskou? Já vím, je to těžké, ale takové břímě snášet po dlouhé roky? Bohužel to tak chodí.... :-|

4 Miru | Web | 15. prosince 2010 v 21:27 | Reagovat

Moc hezky napsané..také jsem to úplně viděla..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama