29. prosince 2010 v 10:43 | Vše o vaření.cz
|
Ať už je náš vztah ke kuchařkám jakýkoliv, musíme uznat, že jejich obliba mezi čtenáři stále stoupá. O tom mimo jiné svědčí i jejich nepřeberné množství na pultech knihkupectví.
Stolování bez žen
Málokdo už ale ví, že kuchařky mají za sebou poměrně dlouhou historii. První zmínka o kuchařské knize pochází ze 3. století n. l.. Jejím autorem byl Apicius Caelius, jenž ve své kuchařce shrnul poznatky týkající se římské kuchyně a stravování. Další zprávy o úpravě pokrmů a stolování se objevily o šest století později za vlády Karla Velikého. Zásluhou dochovaných spisů víme, že jídelníček na královském dvoře sestával podobně jako v současnosti ze tří chodů a kromě nejrůznějších druhů mas obsahoval zeleninu, ovoce a sladkosti. Zajímavostí je, že v té době nebylo obvyklé, aby muži stolovali zároveň se ženami. Panovník ženám tuto výsadu dovolil pouze s podmínkou, že nebudou stolující obtěžovat vůněmi a pachy. Pohostinnost byla v této době povinností. Běda ale tomu, kdo se opil. Opilství bylo totiž přísně trestáno stejně jako nabádání k němu.
Omáčka podle bankéře
Moderní kuchařské umění se začalo rozvíjet, v 17. století, které bylo také rozhodující pro formování tradic národních kuchyní. Evropě v tomto směru vévodí kuchyně francouzská, která patří díky své vynalézavosti mezi nejvyhlášenější na světě. První kuchařky jako samostatné knihy si začaly budovat své "místo na slunci" v 16. století. Už o dvě století později se vymýšlení jídel stalo moderní záležitostí a pokrmy začaly dostávat názvy podle svých tvůrců. Víte třeba, že bešamelová omáčka je pojmenována podle bankéře de Béchamela, nebo krém Dubarry nese jméno královské favoritky madame Dubarry?
Moderní doba přinesla profi časopisy
V 19. století se objevily první profesionální kuchařské časopisy. Jeden ze zakladatelů Spojených států amerických Benjamin Franklin si v souvislosti s kuchařkami často stěžoval, že lidé jedí od vynálezu kuchařského umění dvakrát více, než vyžaduje příroda. Může mít pravdu, jenže právě kuchařky přinesly onu rozhodující rozmanitost do jednotvárnosti vaření. Stará čínská zásada zase tvrdí, že jídlo má nejen utišit hlad, ale také obohatit ducha.
To jsem nevěděla, že za dob králů nemohly ženy stolovat spolu s muži. Historické filmy nám to ukazují jinak. Ovšem logiku to mělo, místo koupele se hojně používalo voňavek a to se asi třeba k vepřové pečínce, moc nehodilo. ??? Ještě se mi líbí to pravidlo, že se nerpělo opilství. ;-)