close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Prosinec 2010

Opět něco ze sbírky

15. prosince 2010 v 23:58 Můj koníček

vytahování ledu pro hospodu
 Vytahování ledu a odvoz do ledárny u hospody.
941916943
Oblečení do zimních dnů

trabant
Tomu se říká opravdová zima!

Jedno krásné zimní odpoledne

14. prosince 2010 v 21:03 | já |  Moje psaní
Boubelatá Sandra od sousedů skotačila venku na sněhu. Oblečena v překrásné růžové kombinéze s čepičkou plnou bambulek právě tahala sáňky po schodech zasypaných sněhem.  Už už byla skoro nahoře, když se jí smekla nožka a ona sjela po bříšku znovu dolů. Zavýskla a znovu se pokoušela dostat se i se sáňkami nahoru. Kolem ní poskakovala Aida, krásná dvouletá fenka čuvače, stejně bílá jako sníh všude kolem. Holčička se snažila sáňky obrátit a posadit se na ně. Byla však pomalá a ten kdo na ně sedl, byla Aida. Vahou těla se sáňky daly do pohybu a sjížděly dolů, za nimi se hlavou dolů vezla Sandra. Do úst i za límeček se jí hrnul sníh, ale ona se statečně držela šňůrky saní. Aida dojela a odběhla do zahrady. Dívenka znovu tahala sáňky až nahoru ke dveřím do zasklené verandy. Za nimi v teple seděla babička a sledovala s úsměvem počínání těch dvou na zahradě. Když Sandra sjížděla schody asi po desáté a její kombinéza byla skoro olepená sněhem a větvičkami, tvářičky měla jako červené třešinky a její radostné ječení bylo slyšet po celé ulici, otevřelo se okno v patře a z něj zaječel ženský hlas  - "Sandróóó, okamžitě domů! A jak vypadáš! Kdo si myslíš, že to bude prát, ty neřáde jeden! Jasně jsem tátovi říkala, že nesmíš na zahradu. Aido, ale už ať jsi v boudě! Kdo zase toho psa odvázal, hergot," doznělo a okno se zabouchlo. Aida náhle sklopila ocas a pomalu se loudala k velikánskému dřevěnému monstru, které stálo v nejzašším rohu zahrady. Děvčátko si otřepalo sníh z čepičky a odcházelo ke vchodu, kde už na ni čekal tatínek.  Pohladil ji po vlasech, podíval se smutně za odcházející Aidou a zavřel za sebou dveře. Zahrada ztichla a posmutněla. Babička pohladila studené sklo verandy a pozvolna začala otáčet koly svého vozíku. Dnes teda měla štěstí, viděla svou vnučku spokojenou a rozesmátou a také její Aida se konečně mohla trochu proskotačit. Všichni měli sice krátké, ale pěkné odpoledne.   

Ještě jeden recept

13. prosince 2010 v 18:11 | přišlo e-mailem |  Anekdoty
                                      
Recept na vánoční cukroví

Pusť troubu.

Ukliď z linky umatlané skleničky, lego a papírky od bonbonů.
Připrav
mísu a suroviny. Vylouskej ořechy, odměř mouku a cukr.
Vyndej z mouky puzzle.
Odežeň děti a umyj z nich mouku.
Vezmi vejce.
Podej manželovi pivo.
Vrať se, odežeň děti, vezmi hadr a utři rozbitá vejce. Vezmi jiná vejce a vyklepni je do mísy. Zvedni telefon.
Odežeň děti, zameť střepy z mísy, vytři podlahu.
Vezmi jinou mísu. Zadělej nové těsto.
Najdi rum. Odejmi rum manželovi.
Odežeň děti a umyj z nich rozpatlané kousky těsta.
Plech vytři tukem.
Podej manželovi tlačenku.
Vrať se, sundej z plechu ořechové skořápky.
Podej manželovi noviny.
Vrať se, odežeň kočku dojídající zbytky těsta. Zavolej veterináři.
Vezmi si prášek.
Umyj
podlahu, stůl, židle, nádobí, ledničku, sporák, zdi, děti a kočku.

Vypni troubu, dopij rum a jdi do cukrárny pro cukroví.


                               

Krásný advent

S kočárkem v zimě

13. prosince 2010 v 11:50 | já |  Moje psaní
Napadlo hodně sněhu a pod nohama je docela kluzko. Vydala jsem se do města doladit vánoční nákupy.  Opatrně jsem našlappovala po sice rozhrnutém a posypaném, ale přesto nebezpečném chodníku. U rybníčku jsem se pozdravila s kačenkami, nasypala jsem jim trochu schované staré housky, když jsem ji uviděla. Z parku se přibližovala mamina s velkým kočárkem. V rozjezděném a posoleném sněhu na kraji silnice zůstala stát. Zkrátka její kočárek odmítl poslušnost. Byla drobounká a v kočárku jsem zahlédla baculatou tvářičku. Ať se snažila sebe víc, s kočárkem ani nehla. Jednu chvíli jsem měla strach, že dítě vyklopí na zem. Nikde nikdo, jenom já a ona s kočárkem. Zavolala jsem na ni, ať počká, že jí pomůžu a trochu jsem přidala do kroku. Moc mi to zrovna nešlo, ale mamina poslušně zůstala stát. Chytila jsem kočár někde za spodní rám a společně jsme jej vytáhly z rozbřelého sněhu. Musím přiznat, že byl docela lehký a to asi byla jedna z příčin, že se v takové situaci stává neovladatelný. Vpředu měl otočné kolečko, které se točilo volně, ale tam kam se mu zrovna chtělo. Další příčina neštěstí. No a k tomu maminka drobná jako školačka, nemající sílu manipulovat s takovým vozidlem.
Poděkovala mi, usmála se na mě a pospíchala dál po kluzkém chodníku. Ach, jo, kdepak jsou časy, kdy jsme s našimi kočárky měly podobné potíže! Měly nebo neměly? Nevzpomínám si, mám pocit, že poctivé Liberty se ovládaly lépe a takový osmipérák, kterým ještě jezdil bráška, tak to byl úplný tank do nepohody. A my tehdejší matky jsme byly přece jenom trošku jinak stavěné. Ale móda je móda a tak by ti, kdo odklízejí sníh ze silnic a chodníků, měli pamatovat i na maminky s jejich vozidly!

kočárek 1

Co ještě stihneme udělat

12. prosince 2010 v 13:12 | já |  Moje psaní

Do vánoc chybí dva týdny. Je to moc, nebo málo? Někdo řekne, že je to už jenom krátký čas, že nemá ještě všechno hotové, že to nestihne a dělá si z toho těžkou hlavu.
Pro někoho je ještě spousta času. Dned byla stříbrná neděle, obchody praskaly ve švech a lidé sháněli, co ještě nemají. Obchodníci si opět, tak jako každý rok mnou ruce, že se jim díky reklamě a nápaditým slevám podaří vyprodat ze skladů ležáky.
Dětem se zdá, že se už nedočkají, a proto večer co večer škemrají, aby jim maminka ukázala v kalendáři, kolikrát se ještě vyspí, než přijde ten krásný den.
Myslím si, že je ještě stále času dost na projevení lásky svým bližním, na posezení s přáteli, na klidné rozjímání v tichu opuštěného kostela, na návštěvu krásné výstavy, na inventuru vlastního nitra. Máme na to ještě dostatek času, abychom ty nejkrásnější dny roku mohli prožít s opravdovou pokorou a spokojeností v duši. 

Zvuk slunečních hodin

12. prosince 2010 v 0:10 | Hana Androníková |  Co jsem právě dočetla
Román přirozeným a vynalézavým způsobem spojuje několik rovin, časových pásem a žánrů - Baťův Zlín, Indii třicátých let, poválečnou Ameriku. Vyprávění začíná náhodným setkáním dvou českých emigrantů v Coloradu, jejichž životní osudy se kdysi prolnuly. V krátkých scénách i ucelených pasážích se před námi odvíjí strhující příběh, v jehož centru stojí milostný vztah Tomáše Kepplera a židovské dívky Ráchel viděný očima jejich syna Daniela. S nástupem okupace Československa a poté, co byla Ráchel odvedena do transportu, se Danielův svět harmonie a bezpečí definitivně rozpadl.
Ukázka z knihy:
Najednou stála za ním. Neslyšel kroky, ponořený do žhavých novinek. Položila mu ruku na rameno, sklonila se nad ním a zhluboka se nadechla. Milovala tu vůni. Jeho pot. Směs cedrového dřeva a máty peprné. A tabák, který ulpíval na bílých košilích. Natáhl pravou ruku a dotkl se tváře nad sebou. Vzala dlouhé prsty do dlaně a položila si je na rty. Znovu se nadechla. Nikotinová mlha mezi prostředníčkem a ukazováčkem. Chvíli ji pozoroval a pak zaklonil hlavu a přitáhl si její obličej. Otevřel rty, jako by ji chtěl pohltit.

Stál jsem ve dveřích a zíral na rodiče, kteří se jako vystřižení z filmového plátna vášnivě líbali. Upustil jsem tenisák, na který jsem pod intenzitou okamžiku zapomněl. Prudce se od sebe odtrhli, míček do ztracena bubnoval o podlahu. Nejdřív vypadali zaraženě a pak se rozesmáli.


Kompozičně propracovaná rodinná sága je soustředěna kolem postavy vypravěče Daniela Kepplera, narozeného ve 30. letech 20. století, a kolem osudů jeho rodičů. Příběh začíná příletem americké rodiny do Colorada, kde se ubytuje v penzionu paní Vanierové. Brzy se dozvídáme, že hlava rodiny, Daniel Keppler, je z Čech a že jeho otec Tomáš pracoval jako stavitel pro Baťu. Baťa ho poslal pracovat do Indie a tak se před námi rozvíjí zajímavý děj, viděný Danielovýma dětskýma očima. Matka Ráchel je Židovka a zná dobře indickou mytologii, proto Danielovo dětství provází řada legend a pověstí. Rodina se vrací do Československa těsně před německou okupací a nestačí už uprchnout. Ráchel jde do transportu, syn Daniel se v posledním roce války musí skrývat. Shodou okolností se ukáže, že majitelka penzionu, paní Vanierová, prožila válku v koncentračních táborech právě s Ráchel - a tak se syn konečně dozvídá o osudu matky...

Julie

10. prosince 2010 v 21:33 Váže se k dnešnímu datu
Romeo a Julie (Romeo and Juliet) je divadelní hra, kterou napsal William Shakespeare a premiéru měla v roce 1595. Jedná se o milostnou tragédii, patrně jeden z nejznámějších milostných příběhů v historii světového dramatu. Při psaní příběhu vycházel Shakespeare z básně anglického básníka Arthura Brookea a také všeobecně známé látky o dvou milencích, která byla zpracována již ve starém Řecku.



Všem gratulantům díky!

Je libo dortík?

9. prosince 2010 v 15:49 Moje psaní
Takovýhle krásný zákusek se dostane koupit v domácích potřebách v Brně.
E-pasáž, Josefská 7, Brno

Jahodová roláda je ve skutečnosti sada dvou luxusních ručníků řady Le Patissier.
Navrhla ji japonská společnost, která se svými produkty slaví úspěch po celém světě.
Na první pohled je k nerozeznání od cukrářského dortu.
Ve skutečnosti jde o ručně vyrobený luxusní ručník ze 100% froté bavlny.
Sada obsahuje:
1x růžový ručník 34 x 35 cm.
1x smetanový ručník 20 x 20 cm.
Ovoce je ve skutečnosti mýdlo.






A představte si, není to až tak drahé!

Tak přemýšlím a nic!

8. prosince 2010 v 22:56 | já |  Moje psaní
A jsem zase v koncích s dárky! Bože, jak já nerada vymýšlím překvapení. Takové ty praktické dárky, to nic není, to se dá zvládnout jednou procházkou po nákupním centru, ale překvapení, které mám jako dárek pro své nejbližší nejraději, to už dá zabrat. Čím jsou ti moji kluci starší, tím myslím i svou polovičku, tím je to horší. Celé odpoledne jsem proseděla nad stránkami s nabídkou internetových prodejen, a nic. Jo, mít tak víc peněz, tak se to dá řešit, jednoho bych poslala na seskok padákem, druhý by si vyzkoušel třeba vysokohorskou turistiku, no a polovičku bych odvezla k termálním pramenům někam na Slovensko! Ale takhle? No, naštěstí ještě je dost času, budu proto ještě hledat a pátrat, třeba na něco ještě přijdu.  

Daruj hvězdu a pojmenuj ji po svém blízkém
Skutečně nevšední krásný dárek. Kupte jej alespoň někomu z vašich blízkých. Snad by měl být v každé rodině. Dle našich sdělení jsou ti, kteří jej darují, přítomnými velmi obdivováni .

Let vznášedlem
Vyzkoušejte bláznivou jízdu na vzduchovém polštáři. Vznášedlem můžete létat po souši, po sněhu nebo ledu a pokročilejší piloti též po vodě.

Co takhle zahrát si na vojáka?
Většina dospělých žije vcelku poklidné životy; práce, rodina, koníčky, sem tam nějaký ten sport… mnozí možná závidí dětem jejich bezstarostnost a hravost. Avšak existují i hry pro dospělé! Slyšeli jste o paintballu? Bláznivé hře, v níž se proměníte ve vojáka se zbraní nabitou kuličkami a střílíte po svých známých? Kupte nejenom sobě tento zážitek, ale darujte ho i svým známým.

Je to človíček nebo anděl?

7. prosince 2010 v 11:27 | já |  Moje psaní



Nedělní vysílání Talentmanie přineslo vítězství této křehké dívence, jejíž hlásek určitě učaroval všem, kdo pochopili název soutěže! Ano, šlo o to najít talent! Talent s velkým T a ten se najít opravdu podařilo. Vždycky, když Patricie zpívá, zavírám oči a mám pocit, že se vznáším na oblacích. Nádherný hlas, který se nedá slovy popsat. Už není jenom pan božský, ale od neděle je i slečna božská. Má můj největší obdiv a přeji jí hodně moc úspěchů.