Težká temna mračna najednou zatáhla oblohu. Vítr chvílemi silněji zadul a pak se celkem utišil. Všude se setmělo, jenom v koutku oblohy vykoukl paprsek slunce, jako by se ještě jednou chtěl pokochat krásou krajiny. Pod nohama šustilo spadané listí, v holých větvích zapískalo ptáče. Pak všechno utichlo v očekávání něčeho nového. Pospíchala jsem domů, abych ještě náhodou nezmokla. Klopýtala jsem po drobném kamení, na neupravené cestičce, oči pevně přilepené k zemi, jsem sledovala kam šlapu. V tom se to stalo! Na nose mě něco zastudilo, zašimralo a pak jako kapička vody spadlo na zem. Vločka! První letošní vločka, která se už v plném mraku neudržela a spadla dolů, rovnou na špičku mého nosu. Dopadla a zmizela, byla pryč! Škoda, bylo mně jí líto! Mohla tam nahoře počkat se svými sestřičkami, ale kdoví, třeba byla zvědavá, jak to na té zemi vlastně vypadá. Možná se svými družkami hrála na honěnou a omylem šlápla do prázdna, nebo do ní některá zlá vločka schválně strčila a ona vypadla? Kdoví, jak to vlastně bylo. Byla jen jedna, pak následovaly kapičky deště. Ona už tady není a nevidí to. Má však jedno prvenství - byla letošní první.
Komentáře
Jojo, za chvilku bude vloček nastláno až nám to nebude milé. :-(
Letos už sněžilo. Měli jsme leden a jiné zimní měsíce... :-)
Ještě jsem svou první letošní vločku neviděla, ale snad ve středu, by se nějaká už mohla ukázat. Těším se na ni. :-)