"Ani se za mnou neotočil, když odcházel. Šel po chodníku a na rozloučenou zvedl pravou ruku a zakýval na pozdrav. Stála jsem a brečela," pronesla a začala brečet. Seděla jsi naproti ní a vůbec jsi nevěděla co dělat. Vaše přátelství ti nedovolovalo mávnout rukou nad kamarádčiným žalem a ve svém srdci jsi měla stejnou bolest, prožitou před několika dny. Vzala jsi její ruku do své a lehce ji hladila. Vzhlédla k tobě a zlehka si vzdychla. Chvíli jste se na sebe dívaly a pak jste propukly v osvobozující smích. Jste zase spolu a je vám tak dobře. Ještě vám neoschly slzy a už jste spolu štěbetaly o dalších zážitcích. Učitelka zatleskala, seskočily jste z plotu a utíkaly za dětmi.
Tak jste spolu prožívaly dětství, pubertu i mládí. Na nějaký čas vás rozdělila škola a práce. Ani jedna z vás neměla rodinu, a tak když se dovršil váš důchodový věk, sešly jste se spolu opět.
Penzion, kam vás jednoho dne přijali, je moderní a světlý. Sedáváte spolu u jednoho stolu, smějete se příhodám, které kolem vyprávějí ostatní obyvatelé a spáváte spolu v jednom pokoji.
Jste pořád spolu a je vám tak dobře.
S kamarádkami z dětství se nemám šanci potkat, třikrát jsme se stěhovali. Nejvíc si vzpomínám na Helenku a Hanku, milejší mi byla dlouhovlasá Helenka, naše trojka se často trhala na dvojice a pak se zase udobřovala. Kdepak je těm holkám konec?! :-D