O Kunhutě se daleko za hranicemi mluvilo jako o temperamentní a výjimečně krásné ženě, která svého Přemysla často doprovázela na turnajích. S Přemyslem Otakarem měla nejspíš šest dětí, mezi nimi dcery Kunhutu a Anežku, ale tak očekávaný dědic trůnu Václav se narodil až koncem září 1271. Lucemburské kroniky zmiňují ještě další tři děti: mluví o synech, jinde figuruje dcera Markéta. O královně v této době příliš slyšet není. Dá se tedy jen odhadovat, že Přemyslovi byla stejnou oporou jako kterákoliv jiná královská manželka.
Kunhuta strávila dětství ve slavonské Mačvě (dnešní Srbsko), kterou Béla IV. svěřil zeti Rostislavovi, manželovi své dcery Anny. Rostislav byl uherským guvernérem (bánem) tohoto území. Když Béla IV. prohrál s českým králem bitvu u Kressenbrunnu, chtěl z něj protivník udělat spíše spojence než nepřítele. Původně Přemysl Otakar žádal o ruku Bélovy dcery Markéty. Jeptiška o sňatek nejevila zájem a Přemysla stejně jako mnoho nápadníků před ním a po něm odmítla. Místo Markéty tedy Béla IV. nabídl Přemyslovi svou vnučku Kunhutu.
S osobou královny Kunhuty souvisejí i zápisy v dikcionáři mistra Bohuslava. Listy královny Kunhuty, prý určené králi Přemyslovi, ovšem ani nemusely být nikdy odeslány. Dost dobře mohly sloužit jen jako vymyšlené cvičební texty a snad jsou ovlivněné rétorským učením Jindřicha z Isernie. Mohly vzniknout až po Přemyslově smrti, aby ukázaly v trochu lepším světle královnu vdovu, která podle mínění současníků pošpinila památku svého královského manžela. Ať už ale vznikly z popudu Kunhuty či ne, každopádně se jedná o slova velice krásná:
Čekalo, čekalo srdce naše s radostí na návrat Váš. K jeho uvítání rozhodly jsme se s touhou v srdci i v duši pospíšiti vstříc na místo i v den, na které jste ustanovil, že po prvé vstoupíte na pomezí Čech. Tam nechť předběhne Vás tento lístek a uvítá Vás tak v radosti a jásání vytouženého blaha, vlévaje a podněcuje nade vše milostnost drahé sladkosti, a kéž té, jež milého čeká, vrátí se stejná láska jeho, utěšující předzvěst přítomnosti toužebně očekávaného. A kéž pak i Vy sám, po němž toužíme, na vrcholu úspěchů přijdete v řečený kraj, naším objetím milý, nejmilejší.
Mladá spisovatelka a historička Anna Březinová objevila v knihovně jednoho rakouského kláštera svazek pergamenů s latinským rukopisem obsahujícím údajně deník české královny Kunhuty, druhé manželky Přemysla Otakara II. Přeložila ho do současné češtiny, upravila a nyní předkládá čtenářům. Není sice jisté, zda se jedná o královnin autentický deník nebo pozdější podvrh, každopádně však jde o strhující a vášnivou zpověď ženy, kterou dramatické události 13. století vynesly do čela české země.
