close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Jeden nikdy neví...

31. října 2010 v 23:30 | já |  Moje psaní
Stále se něco děje!  Neskutečně krásné počasí vylákalo ven spousty motoristů, kteří si ještě přáli provětrat své stroje. V kopcích kolem našeho města se proháněli pejskaři, pěší turisté i cyklisté. Na kopci za věžáky pouštěly děti draky, místní hřbitov se hemžil návštěvníky.
Nejedna rodina přivítala své příbuzné, kteří využili krásný víkend k návštěvám.
Za městem v nedávno otevřeném středisku záchranné služby se rozezvučel telefon. Dispečerka se protáhla a ozvala se do sluchátka.
"Záchranka, prosím!" za několik okamžiků stiskla červené tlačítko a budovou se rozezněl ječivý zvuk alarmu. Pak bouchly dvoje dveře a chodbou zazně dupot několikerých párů bot. Stiskem startéru nastartoval řidič sanitu, pak dovnitř usedl lékař a záchranář! Se skřípěním se rozevřela vrata a do ulic  vyrazil bílý mercedes. Lidé jdoucí kolem z procházky jenom tak tak uskočili a dívali se, kam auto jede. Mířilo někam ven za město, za někým, kdo se z posledních sil snažil vydržet.
Pak ulice ztichla, prach se usadil a v ulicích města opět zavládlo ticho.
Člověka jenom tak mimoděk napadne, kam asi auto jelo, kdo je v nesnázích.  Před očima se vám objeví nepěkná havárie s naříkajícím člověkem, kterému hrozí nebezpečí, vybaví se vám malý človíček, který se nepřirozeně kroutí ve febrilních křečích a jeho bezradná maminka, vzpomene si na staříka, který se po dobrém obědě usadí do křesla a po nějaké chvíli se celý zpocený zhroutí k nohám své vyděšené manželky.
Kolem nás je neustále někdo, kdo potřebuje rychlou pomoc, kdo spoléhá na chlapce v červených uniformách držící nepřetržitě službu, aby byli nám všem k dispozici. Je mezi nimi spousta mých známých, na něž si vždycky vzpomenu, kdekoliv zaslechnu zvuk sirény na rychle uhánějící sanitě. 
Vzpomenu si na chvíle strávené na dispečinku, na spousty telefonátů a vystrašených hlasů, které se člověku navždycky vryjí do paměti.  
 


Komentáře

1 Jarka | Web | 1. listopadu 2010 v 8:36 | Reagovat

Prožívám to Hadi stejně, vždycky v duchu myslím, na toho potřebného, ke kterému sanita jede. V naší rodině dokonce zaúřadoval 2x záchranný vrtulník. Jednou to bylo pro vnučku, která se jako malinká dusila a podruhé, pro synovce, který na sebe strhnul kastrůlek s vroucí vodou. :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama