Kousek od mostu jsem měla pocit, že už dál nedojdu. Nožky ne a ne najít ten správný rytmus. Zastavila jsem se a rozhlídla. Daleko přede mnou na chodníku poskakovala holčina s pejskem, s rachotem kolem přefičel klučík na kolobrndě a za ních cupitala maminka s kočárkem. Paráda, když vám to takhle šlape. Z keře se vyřítila Elinka a začala mě tahat dál. Ještě že byla na vodítku, jinak bych jí nestačila. Pomaličku jsem vykročila a se zalíbením sledovala, jak se keře podél vody začínají kroutit a barvit. Ty barvičky, to je dílo! Pod nohama tiše šustí spadané listí a úplně nahoře, mezi větvemi stromů pokřikují ptáci. Na lavičce u cestičky leží zmuchlaná igelitová taška a větřík si s ní lehce pohrává. Najednou jeho větší závan zachytil jedno z uší a tašku nafoukl. Lehounce se vznesla nad lavičku a pak jako růžový balonek pomaloučku stoupala vzhůru. Elinka se za ní rozběhla a přinutila mě k několika drobným poskokům. Hle, ono to šlo! Ještě nejsem úplně dřevěná, blesklo mi hlavou a potěšena hopsala jsem chvíli po cestičce. Celý svět se najednou zdál veselejší. Po chvíli křepčení jsem vytáhla foťák a udělala několik fotek.





A po procházce nazpět domů. Odstrojila jsem Elinku a dala se do nádobí. Říjnová sobota pomalu končí. Ještě byla krásná, ještě svítilo sluníčko, ještě mi to skáče! Hurá na půdu s prádlem!
Včera ještě i u nás chvílemi svítilo sluníčko a kupodivu snad ani nefoukal studený vítr. Byla jsem venku jen malinkatou chviličku, víkendy nemám procházkové. :-)