Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Výkřik za zámeckou zdí

25. září 2010 v 23:29 | já |  Moje psaní
Hudba zahrála poslední valčík a svatebčané se rozcházeli, všude bylo vidět potrhané barevné fábory, jimiž byl vyzdoben sál. Svatební veselí ukončila nechutná rvačka několika kluků z města se zdejšími mladíky. Hulákali jeden přes druhého a nejvíce se oháněl ženich. Nevěsta se jenom jednou pokusila svého manžela uklidnit, ale odehnal ji a okřikl, aby si šla sednout, že on si to vyřídí sám. Z natrženým sakem a modřinou pod okem si ji pak odváděl do pokoje, který jim hostinský nahoře připravil. Šla ochotně a byla ráda, že rodiče už odjeli a nevidí ten trapný závěr svatby své jediné dcery. Muzikanti sklízeli své nástroje a sál se pomalu vylidňoval. Všichni rváči už byli pryč, jenom v koutě u pódia seděla skupinka značně unavených mládenců, držících se kolem ramen a kývajících se ze strany na stranu. Černovlasý František na celé kolo vykřikoval nevěstino jméno "Vlasto, proč?" a ostatní se ho snažili utěšovat. Bylo už moc pozdě a hostinský se svou paní začali uklízet sál. Muzikanti dopíjeli svá piva se spadlou pěnou, za oknem zvolna vycházelo sluníčko. Hoši žádali po hostinském, aby jim nalil, ale on je striktně odmítl. "Běžte už domů, chalani, máte dost!" zavolala hostinská a rázně chytila jednoho z nich za límec a zvedla. Ohnal se ale neudeřil. Bylo vidět, že jeho síla je utopená v alkoholu. Ještě nějakou chvíli trvalo, než se zvedli od stolu a s písničkou na rtech se vydali do tiché dědiny. Došli k uličce a rozdělili se, Honza s Petrem zamávali na pozdrav a vydali se podél plotů domů. Ještě dlouho bylo slyšet jejich opilecký zpěv. Franta se posadil na mez a chytil hlavu do dlaní. Zradila ho, ještě před půl rokem spolu tancovali na hodové zábávě a on si byl jistý, že toho frajera z města nechá. Když se dozvěděl, že se chystá svatba, chtěl se prát s každým, koho s Vlastou uviděl. Nemohl pochopit, že ho zradila. Od kamaráda ze školy se dozvěděl o tom Pavlovi všechno. Jak je hrubý a rád se pere, proto se rozhodl Vlastě všechno říct. Ona ale nechtěla o ničem ani slyšet a Frantu nazvala žárlivým Othelem. Urazil se a odešel. Ať si teda udělá, co chce.
Když dostal pozvání na svatbu, odmítl a z trucu se opil. Ale včera ráno si to rozmyslel, nebude přece sedět doma, třeba se něco stane, třeba si to Vlasta, když ho uvidí, rozmyslí a on si ji vítězně odvede. Nic takového se však nestalo a teď tady sedí s hlavou v dlaních a brečí! Ano, brečí, teď už může, kluci jsou pryč a nikdo ho nevidí.
Kdesi v dálce zaštěkal pes a postupně se k němu přidávali další. Vypadalo to, jako by je někdo postupně budil. Bylo to divné, vstal a zadíval se do tmy. Zdálo se, že slyší nějaké zvuky, rachot plechu, výkřik páva někde v zámecké zahradě a pak bylo ticho. Psi ještě chvíli štěkali a pak se nad spícími domy rozprostřelo probouzející se nedělní ráno.
Franta se otřásl chladem a vydal se kolem zámecké zdi dolů k potoku. Šlo se mu špatně, v hlavě měl tisíce kováříčků, v botách cítil chlad a do vlasů mu padala ranní rosa. Klopýtal a rukou si utíral pořád ještě stékající slzy. Teď už je všechno pryč! Představil si Vlastu, jak leží v objetí svého muže v novomanželské posteli, v duchu ji slyšel, jak sténá v jeho náručí a znovu vykřikl do tmy "proč?".
Domů došel, když ještě všichni spali. Potichu se osprchoval, pohladil černou kokřici, zavřel za ní dveře svého pokoje a ulehl.
Když se probudil, blížilo se poledne a z předního pokoje slyšel nějaké vzrušené hlasy. To sousedka s matkou řešily nějaký vážný problém. Jistě probírají tu včerejší rvačku, to jsou celé ženské. Roztáhl žaluzie a první, co uviděl, bylo policejní auto před jejich domem! Začal rychle zpytovat své svědomí, zda měco neprovedl, ale na nic se nepamatoval. Když vešel do kuchyně a uviděl uplakanou matku se sousedkou, začal tušit, že se něco stalo. Nechápavě na ně pohlédl a začal si nalívat minerálku. Když mu řekli, co se stalo, zatočila se s ním kuchyně a on dosedl na bobek.
Vlasta? Mrtvá? Jak to? Ne, to není možné, určitě ještě spí s tím svým frajírkem a tyhle ženské jenom dělají klepy, pomyslel si.  Ale co tady chtějí ti policisté? Ze všech stran se na něj  hrnuly otázky, na něž neznal odpověď?
Konečně mu řekli, co se stalo! Když Vlasta odcházela se svým manželem do pokoje, přihnali se jeho kamarádi a unesli nevěstu. On šel klidně spát a oni jeli ještě někam slavit. Při zpáteční cestě se jim do cesty připletl strom. Náraz nikdo nepřežil. Když je našel náhodný automobilista, ještě byl motor teplý. Nevěstiny bílé šaty vlály z rozbitého vozu a zvolna se po nich rozlézala červená barva. Na obzoru vycházelo slunce a novomanžel se obrátil na posteli. Spal!
 


Komentáře

1 Jarka | Web | 26. září 2010 v 8:59 | Reagovat

Ale ne. Takový konec svatebního dne. :-| Nevím Hadi, jestli je tvoje povídání podle skutečné události, ale klidně se to stát mohlo a když ne, přesně takto v tisíci obměnách, ano.

2 babi Maňasová | Web | 26. září 2010 v 9:43 | Reagovat

Hadi, jde mi mráz po zádech, takový konec svatebního dne bych nikdy nikomu nepřála.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama