Myslím si, že není člověka, který by byť jednou nedržel v ruce knihu se spoustou dobrých rad a nápadů, postupů a ukázkových obrázků, podle nichž se vaří. Ano, kuchařku určitě máme každý doma, možná i několik. Jsou mezi námi i tací, kteří je mají jako koníčka, sbírají kdejaký recept a při každé příležitosti experimentují a zkoušejí nová a nová jídla. V TV běží neustále nějaký ten pořad - vaření se šéfkuchařem, dvěma kluky nebo s cizincem. Existuje dokonce televizní program Paprika, na němž se vaří bez přestání celých 24 hodin. A ne jen tak ledajaké věci. Můžete se octnout na karibském ostrově stejně jako v dalekém Mongolsku či na severu u Laponců. A všude je co obdivovat, všude existuje něco, co by našinec nesnědl a cizinec nechválil.
Nikdy nikdo nespočítá rozmanitá jídla, z nichž se skládá lidský jídelníček. Jsou tak rozmanitá a neobvyklá, stejně jako jednoduchá a přetrvávající mezi lidmi z dob dávno minulých.
První kniha o jídle byla sepsána na přelomu 5. a 4. století př.n.l., jejímž autorem byl gurmán Mitháikos z řeckých Syrakus. Recepty z ní se bohužel dodnes nedochovaly, je však jisté,že si mlsouni na nich pochutnávali v celém Středomoří. Kolem roku 350 př.n.l. odplouvá ze Sicílie loď, která míří na jih Itálie. Na její palubě sedí básník Archestratos. Nevydává se za krásami světa ani za obchodem, má jediný cíl - najít, co je kde dobrého k jídlu a jak to nejlépe uvařit. Kromě básnické duše má totiž i mlsný jazýček. Zamiluje si hlavně ryby. Z dochovaných částí jeho kuchařky, psané v hexametrech (což jsou nerýmované verše o šesti stopách), je hned 48 věnovaných právě jim. Některá koření ze starého Říma už dnes sice v obchodech neseženete, ale History revue vybrala několik receptů, do kterých se směle můžete pustit i v současnosti. Např. Omeleta z kopřiv je velmi jednoduchá. Opláchnuté kopřivy rozsekejte na kaši, popř. rozmixujte, přidejte olej, pak kaši povařte v hrnci a nechejte vychladnout. Rozšlehaná vejce vlijte na vymaštěnou pánev a přidejte k němu kopřivovou kaši. Omeletu po chvii obraťte a pod pokličkou dosmažte.
Censor Marcus Cato starší si rozhodně nepotrpí na luxus. Zajímá ho život chudých lidí a píše spis O zemědělství. Každý, kdo pracuje na poli a stará se o dobytek, tu najde užitečné rady, Naíc nechybí recepty na jídla z mouky, tvarohu a medu.
Vyhlášený římský kuchař Marcus Gavius Apicius ve svém spise O umění kuchařském líčí všechny taje tehdejší kuchyně. Uvádí třeba, jak uchovat čerstvé maso, nebo jak poznat ředěný med. "Vložte do něj knot, aby koukaly oba konce, a zapalte ho. Není-li med falešný, hoří oba konce jasným plamenem." Dále popisuje přípravu sekaného masa, ptáků, luštěnin, zeleniny, čtvernožců a ryb i nejrůznějších mořských "potvor".
Je to zajímavé sama moc ráda nevařím, ale prohlížení kuchařek mě baví a taky mě baví všechny televizní pořady s vařením. Koukám na Kluky v akci a o prázdninách jsem se naučila dívat na Primu, na pořad Prostřeno. :-)Jestli se ale nachám k něčemu zlákat, tak to jsou "buchty", v tomto případě jsem ochotná i zkoušet nové recepty. :-P